,,Ačkoliv Imaginaerum pochází z mezinárodní produkce a jeho poselství je univerzální, příběh je velmi finský a napsaný od srdce. Zdánlivě se vše točí kolem konfliktu mezi starým mužem a jeho dcerou, ale taky se zde řeší podstatně větší motivy. Když zestárneme, jaká věc nás může z tohoto stavu vyvést? Co nebo kdo zosobňuje ten útěk? Na jaké věci, případně zapomenuté v každodenním životě, si vzpomeneme v období ztrát a proher?“ takto hovoří o finsko-kanadském snímku režisér Stobe Harju s větším odstupem od okamžiku, kdy padla poslední klapka. Abychom se ale dostali ke zdroji unikátního příběhu, musíme z roku 2013 vrátit se zpět v čase.

Prvotní myšlenka vznikla v létě roku 2007, kdy klávesista a kapelník symphonic metalové skupiny Nightwish Tuomas Holopainen měl v úmyslu přidat ke každé z třinácti nových písní vizuální podobu formou videoklipu. Svůj tehdejší záměr sdělil Stobe Harjumu, který se skupinou přišel do kontaktu díky režii k videoklipu The Islander a byl to právě on, kdo Tuomasovi navrhl, aby jeho vize byly přeneseny do jednoho celistvého příběhu. Tímto zásadním krokem vznikl námět pro celovečerní snímek o stárnoucím skladateli Tomovi, který trpí těžkou demencí a postupem času ztrácí spojení s realitou. Nedokáže si vybavit nic ze své minulosti. Všechny jeho vzpomínky zmizí v zamlžené mysli. Jediné, co mu zůstane, je představivost desetiletého chlapce ve vlastním imaginárním světě. S tím se ale nehodlá smířit jeho dcera Gem, jež je rozhodnuta obnovit pouto, které kdysi sdílela s otcem v reálném životě. Avšak aby se její úmysl zdařil, bude muset odhalit Tomovo nejtemnější tajemství.

Po započetí dlouhých příprav se nejednou stalo, že byl projekt (tehdy ještě nazvaný Imaginarium) v ohrožení kvůli nedostatku finančních prostředků. Holopainen vážně uvažoval, že by prodal svůj dům a vzal si půjčky, jen aby bylo možné film natočit. Ovšem žádný krizový scénář se nenaplnil. Vše zachránily filmová studia a finské ministerstvo kultury, kteří přispěly významnou finanční injekcí. Celkový rozpočet byl stanoven na čtyři miliony eur. Tahle částka se nesměla překročit ani o jediný cent, a proto byla z filmu vyškrtnuta Tuomasova vize k písni Ghost River, jež se pravděpodobně jevila jako nejnákladnější ze všech, přičemž píseň samotná ve filmu zůstala. Nasvědčuje tomu obsah soundtracku, kterého se ujal Petri Alanko.

Tento hudební skladatel stál před nelehkým úkolem, poněvadž musel upravit většinu písní z alba Imaginaerum do podoby odpovídající filmovému rázu, přičemž bezpodmínečně měl být zachován typický duch Nightwish skladeb. Před touto výzvou ovšem neucouvl a úkolu se zhostil věru zodpovědně. Spolu s režisérem navštívil Nightwish na jejich koncertě a sledoval nejen skupinu, ale především reakce fanoušků, podle nichž pak získal vodítko k tomu, na jaké skladby by se měl zaměřit a jaké zachovat v původní podobě (viz. jazzovka Slow, Love, Slow a děsivá, epicky i divadelně laděná píseň Scaretale). Byť se přílišná pozornost k hudební vložce může jevit trochu přehnaná, pravda je opakem. Imaginaerum představuje zcela nový způsob vyprávění, kdy se příběh rozvíjí prostřednictvím hudby, avšak sám režisér jedním dechem dodává: ,,Imaginaerum není nutně hudební film, ačkoliv je silně založený na nejnovějším albumu od Nightwish. Každá píseň se ve filmu objeví a to dokonce ve stejném pořadí jako na hudebních nosičích. Kromě jiného mnoho lidí překvapí krátká délka konečného produktu.“

Což v porovnání s dvouhodinovými blockbustery je pravda, poněvadž stopáž snímku má příjemných 86 minut a z toho necelých 54 minut patří jen soundtracku, který by měl být hlavním pohonem celého vizuálního příběhu, jak už jsme si ostatně řekli. Nesmíme však zapomenout na písně, kterým se podařilo Alankově hudební dílně obloukem vyhnout. Ty si určitě taky uzmou svůj díl. Bez tak se nám tu nabízí staré rčení, že méně je někdy více. Zda se to potvrdí v tomto případě, je zatím pro většinu z nás zahaleno tajemstvím. Film měl dosud premiéru, pomineme-li rodné Finsko, pouze v Německu a Rakousku. Jestli se imaginace ve finském stylu předvede taky v českých luzích a hájích, je otázka velice ošemetná a odpověď se nabízí spíše záporná už jen proto, že snímek byl vytvářen s uměleckým a nikoliv komerčním záměrem.

,,Je těžké dělat ilustraci Nightwish hudby, pokud nemáte v kapse několik desítek milionů. Z toho důvodu nejspíš bude někdo považovat výsledek za zázrak,“ míní režisér Harju a nám nezbývá než se nechat překvapit, zda opravdu půjde o takový malý zázrak nebo jen o plané naděje. Každopádně jednou věcí si můžeme být naprosto jistí. Snímek Imaginaerum byl natočen z čiré touhy, s cílem naplnit jeden smělý sen. Hodně tomu napovídají (ne)pravidelné články od Stobeho, který v nich při psaní pokaždé zanechal spoustu emocionálních “kaněk“. Dalšími pozitivy, které budou mít pro některé diváky větší váhu, jsou nominace Quinna Lorda na cenu Young Artist Award 2013 a dosavadní reakce návštěvníků kin, jež jsou ve velké většině pozitivní. To samé se ovšem nedá říct o filmových kriticích, kteří si s fantasy projektem Imaginaerum vůbec neberou servítky. Ačkoliv jsou tedy dojmy všeobecně rozporuplné, jisté je, že film vzbuzuje silné emoce. Značně tomu přispívá výrazná inspirace Neilem Gaimanem (Hvězdný prach, Kouř a zrcadla – povídka Sníh, zrcadlo, jablka), Timem Burtonem (Ukradené Vánoce Tima Burtona) a Salvadorem Dalím, jež značí, že přinejmenším o působivou a temnou atmosféru nouze nebude. Já osobně si přeji, aby se oba hlavní tvůrci v tom nezamotali a zachovali si svůj vypravěčský um. Ten totiž nakonec rozhodne o kvalitách jejich společného díla.