Obsah už byl v podstatě uveden jak v úvodní větě, tak v názvu, ale neuškodí si jej malinko rozšířit. Jean (Guy Bedos) je tak trochu morous a má rád svůj klid. Jeho manželka Annie (Geraldine Chaplin, Charlieho dcera) by zase ráda společnost, kterou by jí mohla dělat nejlépe vnoučata, a proto chce na zahradě nechat nainstalovat bazén. Už řadu let se přátelí s Albertem (Pierre Richard, Velký blondýn), který si raději píše deník, aby si věci pamatoval (kdyby hlavní hrdina filmu Memento udělat totéž, nemusel by být celý pokérovaný, že ano). A pochopitelně dobře znají (myšleno Jean a Annie) i jeho ženu Jeanne (Jane Fonda, Henryho dcera), která je naopak stále dost bystrá. Tyto dva páry pak doplňuje Claude (Claude Rich), který si navzdory pokročilému věku rád zadovádí s nějakou tou prostitutkou.

Teď má však zůstat v neidilickém domově důchodců, kde se po jedné události zachová Jean docela jinak  – přestože to předtím odmítal, nyní souhlasí, aby všichni bydleli společně v jejich domě (myšleno u Jeana a Annie). Po této zdlouhavé a natahované expozici, když už si spíše říkáme, jak výborně umí Jane Fonda a Geraldine Chaplin francouzsky a když už si začneme pro sebe opakovat: „Tak už se sakra sestěhujte, tak už se sakra sestěhujte!“, se tahle pětka opravdu konečně sestěhuje. A my čekáme, že od této chvíle se začneme dobře bavit. Protože co si budeme povídat, koncept pěti seniorů, kteří se rozhodnou spolu bydlet v jednom domě, přestože každý z nich má nějakou jinou potřebu, to by měl být jasný kandidát na (černou) komedii roku! Jenže to by se scénáře i režie musel ujmout někdo jiný, než Stéphane Robelin, a nesmělo by jít o francouzsko-německou koprodukci.

Takhle byl slibný, ryze komediální námět přetvořen na tragikomedii, přičemž to „tragi“, bohužel, převažuje v případě tohoto filmu nad tou „komedií“. Tedy, ne že by se tu nenašly nějaké vtipné momenty, ale je jich zatraceně málo a některé z nich navíc nejsou dotažené, přestože více se z nich vytěžit rozhodně dalo. Místo toho nám film v podstatě po celou dobu připomíná, že lepší je být mladý, než starý, jak ostatně dokládá na neustálé konfrontaci ostatních s aktivním studentem Dirkem (Daniel Brühl), který byl najat na výpomoc, a později začne, samozřejmě se svolením, studovat jednání ostatních pro jednu školní práci. Postupně je navíc touto společností ovlivňován, a možná i do jisté míry fascinován natolik, že u nich zůstane bydlet a mimo jiné taky zanedbává svou přítelkyni. Skutečně si ji nechá utéct, ale na druhou stranu, ona se jistě najde jiná.

Rozpočet musel jistě být dost prťavoučký. To by samozřejmě nemuselo vadit, kdyby byl režisér zručnější filmař a měl k dispozici schopnější štáb. Evidetně však ještě nemá dostatečně zažitou práci s filmovým časem a nemalou potíž mu dělá i dodržování jednoty pohledu, což patří k základním předpokladům, chcete-li natočit kvalitní film! Kamareman zjevně zase neví, jak správně zasvítit scénu. Zatím jen tuší. Sice to nebylo v plánu, ale uvedené nedostatky mají alespoň za následek to, že se budete chtít více soustředit na herce a herečky. A ti podle očekávání zvládli své úlohy výtečně. Možná ještě jedno varování, resp. upozornění: Pierre Richard se tu, stejně jako třeba Jean-Paul Belmondo v tomto počinu, objevuje v pro sebe dosti netypické roli. Takže pokud ho máte zafixovaného především jako vynikajícího komika, měli byste si asi zhlédnutí tohoto průměrného filmu tím spíše rozmyslet.

Co kdybychom žili společně? je film, u kterého si nejsem tak docela jistý, pro koho je vlastně určený. Protože mladá generace je v dnešní době zvyklá na něco úplně jiného, ta střední taky (i když, cynikům z ní by se to asi mohlo líbit), a pro tu nejstarší to zase může být poněkud deprimující. Přesto je velmi pravděpodobné, že právě lidé ve věku hlavních hrdinů budou v kinech při sledování tohoto filmu nejčastějšími diváky a že si jej dokonce budou pochvalovat, byť to asi opravdu příliš nedává smysl. Přitom takové Vrásky z lásky pěkně ukázaly, že i ve stáří může být fajn zábava. Českému filmu navíc nechybí určitý nadhled a odstup, kdežto ten francouzský se snaží diváky za každou cenu dojmout. Sem tam se mu to podaří. Sem tam dokonce překvapí nějakým zajímavým nápadem. Ale celkově toto dílo rozhodně nepřesvědčilo.