FDB: Jak byste vy sám popsal příběh filmu Posel?
Marek Epstein: Nerad popisuju obsahy svých filmů, na to jsem potřeboval sto stran. Jedna věta mi přijde málo. Pro mě je to můj životní postoj před deseti lety.
FDB: Co konkrétně vás inspirovalo k napsání tohoto příběhu?
Marek Epstein: Těch motivů bylo asi několik. Jednak fakt, že jsem v jistý okamžik nevěděl, co přesně dál dělat (asi nepříliš originální), pak velká láska ke kolu jako způsobu života, a pak krátké setkání s epileptikem a jeho magicko-tragickým světem, ve kterém žil … a my s ním.
FDB: Setkal jste se někdy s někým takovým, jako je hlavní hrdina Petr (Matěj Hádek)?
Marek Epstein: Petr jsem já před deseti lety. Jen v sedmadvaceti ta životní nejistota, to rozhodování a uhýbání může mít jistou poetiku a romantickou příchuť. Vláďa Michálek nechal hrdiny zestárnout na můj současný věk. Ta tam je romantika a zůstal tragický příběh jednoho naivního hajzla.
FDB: Máte napsaných více scénářů, kde by hlavní postava byla spíše záporná?
Marek Epstein: Jak se zdá všechny, které reflektují něco ze mě. Nevím, ve skutečnosti jsou moje postavy kladné. Pro mě jsou na cestě … a kdo je na cestě, kdo ještě hledá, je postava kladná.
FDB: Proč jste z hlavního hrdiny udělal právě messengera?
Marek Epstein: Vždycky mě fascinovala svoboda a možnosti těhle lidí, kteří nerespektují pravidla (alespoň silniční), jezdí si, kudy chtějí a kam chtějí. Je to můj dojem a pocit člověka, který je sleduje za oknem tramvaje. Když vystoupí, zjistí, jak tvrdý život to je. Mají můj respekt a obdiv.
FDB: Vybavuju si, že shodou okolností právě v den, kdy jsem Posla viděl, jsem potkal messengera na skútru. Nepřemýšlel jste, že byste Petra posadil na nějaký jiný dopravní prostředek?
Marek Epstein: Skútr, to je už hromada součástek, které vás mohou nechat ve štychu. Kolo si můžete zalepit, a když se nestane nějaký superkarambol, všechno zvládnete sám. Kolo je jako kůň. Vzdálenosti jsou stejné, zadek bolí, před hospodou ho přivážete, občas přejedete hadrem. Je to svoboda. Skútr je pro ty, co spěchají. Na kole jste sám a v tichu.
FDB: Ten scénář jste tedy znovu musel přepisovat. Myslíte si, že se ta původní verze za těch deset let skutečně stala „zastaralou“?
Marek Epstein: To těžko posoudím. Těch změn nebylo tolik, vlastně všechny vedly k tomu, že se postavy „postaršily“ a staly se tak víc realistické.
FDB: Byl Vladimír Michálek od začátku jediným režisérem, který měl o realizaci Posla zájem?
Marek Epstein: Nejdřív byl Posel. Napsal jsem ho, protože jsem chtěl a musel. Pak jsem hledal režiséra a Vláďa byl blízko tomu, co jsem cítil a říkal. Prostě nás to svedlo k sobě.
FDB: Letos měly v kinech premiéru čtyři filmy podle vašich scénářů – Signál, Vrásky z lásky, Ve stínu, Posel. Který se vám nejvíce líbil a proč?
Marek Epstein: Tohle je, pane redaktore, trochu pod pás. Jsou to moje děti. Tuhle styronovskou volbu nechám na vás. (Tak podle mě Vrásky z lásky, Signál, Ve stínu, Posel – pozn. aut.)
FDB: Na co se od vás můžeme těšit příští rok?
Marek Epstein: K velké úlevě některých kritiků nebude v příštím roce žádný můj film. Všechno sběratelské štěstí se na mě sesypalo letos. A já jsem rád, že jsem to stihnul před koncem světa. Možná se něco urodí zase před tím dalším…
FDB: Ale pokud vím, tak jste se minimálně podílel na scénáři k filmu Bella Mia, který bude uveden právě v příštím roce. Jaký je tedy Váš přínos pro tento film?
Marek Epstein: Scénář Bella Mia se původně jmenoval Krávy. Ve své době byl druhý v ceně Sazky za dosud nerealizované scénáře. Námět mi dal kameraman a režisár Martin Duba, který si posléze scénář upravil, přejmenoval a pokouší se ho natočit. Je to jeho nápad, jeho námět a teď už i scénář. Já ho velmi obdivuji a pevně věřím, že to, co natočí, bude mít úspěch. Původní text byl možná zajímavý, ale snad opravdu nerealizovatelný.
Vzhledem k velmi náročnému natáčení by si film Bella Mia úspěch určitě zasloužil. Po nějakých těch posunech by snad měl mít v březnu premiéru.