Malá holčička Hushpuppy bydlí se svým otcem (nebo by alespoň měla) na vodě v odříznuté komunitě nazývané Lavor, kde o moderních technických vymoženostech nemají ani potuchy. Když tamní obyvatelé zjistí, že se řítí povodeň, mnozí okamžitě sbalí své „saky paky“ a peláší pryč. To však pro hlavní hrdinku a hrstku dalších lidí neplatí. Jenže, jak se ukáže, zůstat v takové době na takto odlehlém místě nebyl zrovna nejlepší nápad.

Ani se nechce příliš věřit tomu, jak rozsáhlé probíhaly konkurzy na dvě nejdůležitější role, když si uvědomíme, že se jedná o vyloženě nízkorozpočtový projekt (stál něco přes milion dolarů). Režísér Benh Zeitlin si údajně vybíral představitelku hlavní hrdinky ze 4 000 dívek. Přestože jí podle scénáře mělo být teprve šest, později pátral i mezi devítiletými. Nakonec ho nejvíce svými schopnostmi (mimo jiné říhnutím na požádání) přesvědčila Quvenzhané Wallis, které bylo v době natáčení paradoxně ještě o rok méně, než její postavě Hushpuppy. Nutno dodat, že svou úlohu přesto zvládla výborně.

Právě de facto jejíma očima sledujeme veškeré dění. Ačkoliv bydlí na místě prakticky odříznutém od moderní civilizace, je překvapivě poměrně bystrá a mnohé si již uvědomuje. Její způsob uvažování dokonce napovídá, že je možná ještě chytřejší, než stejně mladé děti, chodící normálně do škol v nedalekém New Orleansu. Je kupříkladu přesvědčena o tom, že „v celém vesmíru musí vše zůstat v absolutní rovnováze, jinak by to mohlo nadělat pěknou neplechu“. I její další až filozofické úvahy a úžasná představivost nás přinutí neustále přemýšlet o tom, že takováto holčička by přece neměla být zalezlá ve špinavé, polorozpadlé chatrči v jakési zapadlé komunitě lidí, o jejichž existenci nemají za nedalekou hrází ani tušení. Naopak by měla být někde, kde by jí její inteligenci pomohli nadále rozvíjet. Jenže ona už si také, tak jako téměř všichni ostatní obyvatelé „Lavoru“, zvykla toto místo nazývat domovem, takže když konečně dostane příležitost zřejmě vůbec poprvé vycestovat do civilizace, zachová se podle toho.

Ani se pořádně nechce věřit, že se jedná o režisérský debut. Je totiž zcela evidentní, že se všechno povedlo přesně tak, jak Zeitlin zamýšlel (zato kameraman Ben Richardson poněkud přecenil své dovednosti). K tomu navíc přidal svou vynikající hudbu, která se ale ukáže být poněkud zavádějící. Odvyprávět příběh Hushpuppy by bylo samo o sobě náročné. Nicméně tento tvůrce si vše ještě ztížil tím, že v případě Divokých stvoření jižných krajin se vlastně jedná o podobenství. Ona základní myšlenka však zůstane díky jeho přístupu poměrně jasná. Co na tom, že se nejedná o Zeitlinův původní námět, ale že se insiproval jistou divadelní hrou.

Zřejmě si ji ale asi se svou kamarádkou (a zároveň její autorkou) značně poupravil, protože si nedovedeme představit, jak by na divadle zinscenovali tu šílenou povodeň. Tady je třeba upozornit na fakt, že veškeré záběry, které se jí týkají, jsou opravdu velmi, velmi působivé. Problémem zřejmě pro někoho může být, že tento film začne díky svému konceptu zhruba od poloviny ustupovat od lineární dějové linie, a začne se podobat něčemu, co by se dalo přirovnat k „přešlapování na místě“. Jinými slovy, další scény tedy v podstatě neposouvají děj dopředu, jelikož se režisér snaží dát svému dílu hlubší podtext. Navíc některé věci (mj. i ty, které se týkají oněch velmi dobře zpracovaných prehistorických potvor) začnou být v rozporu s tím, co bylo předtím řečeno či zobrazeno. To někoho může přimět k dalšímu dumání, ale my z toho spíše máme pocit, že v takovýchto případech režisér buď přeci jen poněkud zaváhal, anebo (což je pravděpodobnější) to myslel jinak, než jak to vyznělo.

Divoká stvoření jižních krajin sklidila úspěch na prestižních festivalech, což by pro jejich tvůrce mělo čistě teoreticky znamenat možnost natočení dalšího (dražšího) počinu. Myslíme si ale, že Benh Zeitlin patří k těm tvůrcům, jejichž filmy rozhodně nejsou pro každého, a že kdyby se pokusil zpracovat nějaký pro co možná nejširší diváckou obec, zřejmě by to nedopadlo podle jeho představ. Pokud jste o tomto nezávislém filmu slyšeli už někdy předtím, a chystáte se na něj i po přečtení této recenze, dost možná by vás stejně mohl zaujmout. Jde o to od něho, i přes ta ocenění, příliš neočekávat. My jsme totiž čekali ledacos, ale tohle tedy vůbec ne. Ještě je třeba poznamenat, že pokud jste četli tento článek, pak vězte, že spolupráce tvůrců s Janem Švankmajerem se na tomto filmu nijak výrazně nepromítla.