Jak vznikl námět na film?

Autorem scénáře je Peter Lipovský. Dával ho dohromady se Szibi, se kterou žije v domě na jihu Slovenska. Peter vytvořil celý příběh a napsal ho Szibi přímo na tělo.

Jak dlouho na scénáři pracovali než vznikla filmový verze?

Před pěti roky to začal Peter psát. Samotné psaní trvalo asi rok a potom se scénář dostal k nám. Tři roky se to točilo a před rokem byla premiéra na Slovensku.

Čistě natáčení trvalo tři roky? To je docela dlouhá doba…

Ano, tři roky. Ono to bylo ovlivněné samozřejmě i financemi, nějakou dobu trvalo než se daly dohromady všechny peníze. A zároveň hrálo velkou roli počasí protože je ve filmu taková ta letní atmosféra. První rok jsme nestihli natočit všechno, tak jsme se museli posunout do dalšího roku a pak nakonec ještě do jednoho.

Vzhledem k tomu, že scénář vznikal na tělo hlavní hrdinky, bylo o obsazení herců už částečně rozhodnuto. Jak to bylo s dalšími postavami?

Ano, Szidi byla jasná. Navíc jsme se znali už z dob studií herectví na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. Tam jsme se poznali i s Attilou, který ve filmu ztvárnil Lajcsiho. Takže v rámci obsazení Lajcsiho jsme měli také jasno. Věděl jsem, že se Szidi si navzájem umí pomoci, umí se inspirovat a rozumí si jako kolegové i jako kamarádi. Tím pádem už zůstala volná jen role Jancziho, Lajcsiho mladšího bratra. Na to jsme udělali casting a našli Petera Nádasdiho.

Předpokládám, že spolupráce během natáčení probíhala bez větších problémů, když jste se už tak dlouho znali…?

Tak vždy jsou nějaké problémy, ale vždy byly v podstatě takové nějaké úsměvné.

Máte nějakou oblíbenou scénu z celého filmu?

Jak jsem věděl už při tom, když jsme natáčeli, tak je to vlastně scéna, kdy je Janczi na stole po svatbě a zpívá písničku. Už tehdy jsem věděl, že je to taková nějaká zlomová scéna a oblíbil jsem si jí.

Celý příběh je postavený na příběhu ženského hledání lásky. Hlavní myšlenka filmu je postavená na tom nebo máte pro diváky ještě nějaké jiné sdělení?

Celé je to dané na tom příběhu. Je to o té touze být milovaný a milovat, k tomu to celé směřuje. V podstatě je to o těch třech mužích a je to důvodem, proč ti lidé vlastně i umírají. Protože ten první se nešťastně zamiloval, protože druhý byl velmi hrdý a třetí byl nedočkavý. To byly ty důvody proč nemohla být naplněna celá ta láska a vášeň mezi nimi. Pro diváky je to o hledání té lásky o tom, že člověk chce být milovaný a chce milovat.

Máte nějaká očekávání? Jaké byste si přál reakce, ať už od diváků či od kritiků?

Nemám. Pro mě je důležité, aby lidé kteří se rozhodnou přijít a kteří ten film uvidí, byli spokojení s tím, co viděli. Aby na to nešli zbytečně. Z kinosálu by měli odcházet s tím, že je film emotivně nějak zasáhl a s takovým pocitem, který v nich zůstane delší dobu. Neskončí, když vyjdou na ulici, ale potrvá ještě trochu déle. Budou o něm ještě déle přemýšlet.

Jaké jsou vaše první pocity teď po premiéře v Praze? Dají se určit nebo je to ještě příliš čerstvé?

To je zvláštní čerstvé, před rokem to bylo na Slovensku, mezitím se všechno posunulo. Natočili jsme nějaký další film a teď je to takový návrat zpět k tomuto. Pročítal jsem si asi dvě kritiky, které k Meruňkovému ostrovu vyšly předtím a myslím, že vyznívaly celkem pozitivně v rámci toho, jak byl přijatý. Tedy alespoň v těch kritikách. Takže nevím, jak to bude fungovat mezi lidmi tady, uvidíme.