V reklamním prostředí pracující Jack (Adam Sandler) se v podstatě příliš neliší od ostatních lidí stejného věku. Má hodnou ženu, jedno vlastní a jedno adoptované (indické) dítě, které na sebe rádo přidělává lepící páskou různé předměty a menší zvířátka. Jenže jednou za rok přijíždí na návštěvu Jackova sestra-dvojče Jill (Adam Sandler), kterou Jack nenávidí. A není se co divit. Protože jeden z klientů pojmenoval svůj výrobek Duncaccino, chce, aby Jack do reklamy sehnal Al Pacina (Adam Sandler). Ne, to je jen vtip. Sandler se objevuje „jen“ v titulních rolích. Slavný herec možná v oné reklamě vystoupí, ovšem vše bude záležet na Jill. Raději nebudeme prozrazovat proč, protože se mezi vámi patrně najdou tací, kteří se na tento film chystají.
 

Protože hlavního protagonistu Adama Sandlera opravdu nemusím, neočekával jsem od Jacka a Jill nic jiného než stupidní komediální slátaninu plnou trapných fórků a nechutných oplzlostí, která po filmařské stránce nebude stát za nic, všechny děti v ní budou jen nevychovanými haranty, herci budou záměrně přehrávat a po celou dobu budu litovat maskérky za to, že se na této „věci“ museli podílet. A proto si nezaslouží celkově lepší hodnocení než 10%.
 

Ale dostal jsem absurdní komedii s několika trapnými fórky a překvapivě málo nechutnými oplzlostmi, která po filmařské stránce vypadá dobře (především proto, že kameru dělal slavný Dean Cundey), děti v ní nejsou nevychovanými haranty, herci rozhodně záměrně nepřehrávají (s výjimkou Sandlera v roli Jill, samozřejmě), a určitě si zaslouží lepší hodnocení než 10%. Maskérky jsem ale za to, že se na této „věci“ museli podílet, částečně litoval stejně. Čili se dá říci, že film předčil očekávání, což ovšem v tomto případě nic neznamená, neboť opravdu žádná nebyla.
 

Je to neuvěřitelné, ale tvůrcům se nějakým záhadným způsobem povedlo přilákat do tohoto svérázného projektu dost známých osobností. Některé poznají asi jen v USA, jiné jsou světoznámé. Jackovu manželku Erin si zahrála Katie Holmes (divím se, že jí to Tom Cruise dovolil, ačkoliv je pravda, že tato postava se po celou dobu jenom usmívá, na všechny je milá a dává samé užitečné rady), mihne se tu basketbalista Shaquille O’Neal, a cameo tu má i jeden velmi slavný a oblíbený herec, jehož jméno také nebudu prozrazovat, protože (znovu), pokud se na tento film chystáte, bude lepší, když se necháte překvapit. Ale hlavně, hlavně tu výraznou vedlejší roli hraje skutečný Al Pacino - Michael Corleone, Tony Montana, Carlito Brigante, Frank Serpico, Benjamin Ruggiero, Vincent Hanna, … Ano, přesně TEN Al Pacino!
 

Téměř pokaždé, když se objevil na plátně, jsem musel přemýšlet nad tím, proč se rozhodl do tohoto jít. Jistě, dá se říci, že spousta herců, které mají diváci pevně spjaté především s jedním žánrem, se občas ukážou v nějaké totální zhovadilosti. Jeden příklad za všechny - Arnold Schwarzenegger (Junior). Ale proč zrovna Al Pacino? Opravdu záhada … Nechce se mi věřit, že by to dělal jen pro peníze, protože to asi nemá zapotřebí, ačkoliv zadarmo to určitě nebylo, jelikož film stál na takovouto taškařici úctyhodných 80 milionů dolarů. Že by snad byl ze všech těch seriózních rolí unavený? Na druhou stranu si ale rozhodně zaslouží obdiv, protože málokterý charakterní herec by se dokázal snížit k něčemu takovému a nepochybně tak svým způsobem pošpinit svou kariéru.
 

Avšak na Alovi je ve filmu Jack a Jill vidět, že vše dělá s obrovským nadhledem, a že všechno bere spíše jako aktivní odpočinek. Ale stejně, jeho úloha v tomto filmu je naprosto šokující! Alespoň se díky tomu stal hlavním tahákem, protože vidět uznávaného oscarového (k tomuto ocenění se váže i nejvtipnější scéna z filmu) herce v jednom filmu s Adamem Sandlerem se už zachtělo tolika lidem, že tato komedie vydělala přes 100 milionů dolarů. Ještě štěstí, že jeho nejznámější role jsou natolik kultovní a jedinečné, že pokud se třeba za 30 let zeptáte nějakého dvacetiletého filmového fanouška či fanynky: „V čem hrál Al Pacino?,“ film Jack a Jill mezi prvními deseti odpověďmi určitě nezmíní.
 

(Nejen) V současném Hollywoodu se najdou režiséři, kteří rádi spolupracují s jedním konkrétním hercem. Tim Burton zlepšuje kvalitu svých děl obsazováním Johnnyho Deppa do hlavních rolí. Paul Thomas Anderson doposud pouze jednou (Až na krev) nespolupracoval s Philipem Seymourem Hoffmanem. Quentin Tarantino pomáhá udržovat na úrovni kariéru Samuela L. Jacksona. A filmy Roberta Rodrigueze už si pomalu nedovedeme představit bez účasti Dannyho Treja (mimochodem, Machete zabíjí by se měl začít natáčet v dubnu). Tyto režisérsko-herecké spolupráce jsou vždy vítané. Existují ale i ty obávané. A přesně k těm se řadí duo Dennis Dugan/Adam Sandler. Z té jejich (celkem osm filmů) totiž nikdy nevyplynulo nic nadprůměrného, natožpak výjimečného. To platí i pro Jacka a Jill, přestože má své dobré momenty. Nicméně během několika scén jsem si říkal, že kdyby tento film nikdo nerežíroval, dopadlo by to úplně stejně.
 

Film Jack a Jill vlastně není ani tak komedie jako spíše parodie na komedie, což je sice ta vůbec nejujetější kombinace, ale tady docela (díky Sandlerovi v roli Jill) funguje. Ještě štěstí, že se všechny postavy (s výjimkou Jill a Al Pacina) nechovají nijak výstředně. Tento film lze ale chápat i jako recesi, kterou se tvůrci do jisté míry snaží rozčeřit stojaté vody většiny hollywoodských komedií, které už mnoho let opakují tu samou zápletku v drobnějších obměnách. Jistě, Jack a Jill určitě není natolik přesvědčivý a silný titul, aby scenáristé komedií začali tu zaběhlou příběhovou šablonu bojkotovat, protože tato díla, i přes své čím dál mizivější kvality, vždy přilákají do kin spoustu lidí. Nicméně na rozdíl od většiny ostatních, u tohoto se alespoň několikrát nahlas zasmějete.
 

Jack a Jill se příznivcům Adama Sandlera bude nejspíše líbit, ale dost možná částeně pobaví i ty, kterým nevadí absurdní a troufalejší počiny. Jistě, kdekdo může namítnout, že by bylo lepší, kdyby se ve filmu Jack a Jill Jill vůbec nevyskytovala (něco jako Čekání na Godota), ale na druhou stranu můžeme být rádi, že tu hlavní dvojroli nehraje Eddie Murphy. Adam Sandler, i jakožto scenárista, má evidentně ještě pořád nějakou hranici, kterou by nepřekročil, kdežto Norbit Murphy je nepochybně ochotný zajít až za tu nejzazší mez. Pokud by tedy hrál hlavní dvojroli skutečně on, jistě by naprosto přesně do puntíku platilo to, co je uvedeno ve druhém odstavci této recenze. Upozorňuju, že hodnocení může být tentokrát poněkud zkreslené, vlastně jde z části také o poděkování Sandlerovi za to, že má ještě stále nějakou důstojnost. Kdybych ale věděl, že ve filmu uvidím přesně to, co jsem viděl, nějakých dvacet procent (čili dvě hvězdičky) bych rázem odebral.