Již dříve jste spolupracoval s režisérem Davidem Mackenziem. Co Vás přimělo se opět vrátit do Velké Británie a znovu s ním točit?

Ano, s Davidem jsem pracoval na filmu Adamovo tajemství. Podle mého to byl úžasný scénář, který napsal, během natáčení jsem si užil velmi kreativní období a on z toho udělal nádherný film. David je velmi zajímavý filmař a je na něm cosi unikátního a speciálního.  Není tím nájemním režisérem, má skutečný vizuální cit, vytříbený smysl pro atmosféru a do svých filmů dokáže vnést neuvěřitelnou náladu. Podle mne je skutečně úžasný.

Takže když jsem dostal k přečtení Perfect Sense, hned jsem si ho zamiloval. Líbily se mi postavy, byl v tom skutečně nádherný příslib – představa neochvějného milostného příběhu, příběhu dvou lidí, kteří se do sebe zamilují téměř navzdory svým nejlepším úsudkům.  


Máte pocit, že žijeme v cynické době, že jsme unaveni milostnými příběhy, nebo že je tu stále prostor pro love story?  

Vždy jsem rád točil milostné příběhy, mám rád romance a romantické příběhy. Vždy mne přitahovaly a nikdy jsem z nich nebyl unavený. Je to velmi silná emoce. Zamilovat se do někoho je velmi nádherné a zároveň sžírající, je to fyzická a emocionální zkušenost, kterou jako lidé máme skutečně rádi. Takže doufám, že se nám tyto příběhy nikdy neomrzí.

Z vyprávění romantických příběhů cítíme stále lehké rozpaky, a proto je mnohem běžnější, že je halíme do hávu komedií. Máme hodně romantických komedií, ale mne vždy zajímaly filmy, které jsou romantické, aniž by byly rozpačité nebo skryty do něčeho úplně jiného a byly skutečně tím, čím jsou. Na Perfect Sense je podle mne něco skutečně poetického – je to jako metafora pro zamilovanost, svět se doslova rozpadá, ztrácí své smysly, a když se zamilujeme, ztrácíme své smysly, rozpadáme se, nemůžeme jíst, spát, zcela nás to pohltí. Zamiloval jsem si tento film, líbil se mi od začátku, kdy jsem si ho přečetl.  


Jaké to bylo spolupracovat s Evou Greenovou, herečkou, která je známá pro svoji krásu?

Práce s Evou se mi skutečně líbila, ona je prostě fantastická, úžasná, zajímavá holka, zajímavá herečka. Hrála roli, která byla skutečně náročná. Skutečně se mi líbila, měl jsem ji rád především jako osobu. Má velmi dobrý, černý smysl pro humor, což se mi líbí.

Přípravy na natáčení začaly v Glasgow a bylo úžasné se vrátit do Skotska a být tam s ní. Myslím, že Eva byla poprvé ve Skotsku, takže bylo krásné jí představit Skotsko a Glasgow. Od začátku jsem věděl, že spolu budeme dobře vycházet. Asi tak týden jsme strávili na přípravě našich scén a skvěle jsme se doplňovali. Podle mne si její postava skutečně prošla mnoha špatnými vztahy a již nevěří mužům. Na této zdrženlivosti je cosi krásného. Mám rád tento prvek filmu a fakt, že to spolu překlenou. Naproti tomu je moje postava velmi optimistická. Slepý optimismus! (smích)


V Perfect Sense hrajete šéfkuchaře a vypadáte velmi přesvědčivě. Musel jste si kvůli této roli udělat rozsáhlý průzkum?

Ano, já nejsem kuchař, nemám ponětí, jak krájet nebo… většinou nevím, co s tím. Prostě nemám takové pochopení nebo znalosti. Také si myslím, že jsem celkem… možná to je v mých kořenech, ale nejsem tak pečlivý. Mám rád dobré jídlo, ale nejsem gurmán.

Takže jsem se musel naučit vařit nebo přinejmenším vypadat, jako bych uměl vařit, to byl můj úkol, skutečně. Věděl jsem, že se za dva týdny příprav nenaučím vařit. Jel jsem do Glasgow a setkal se tam s několika skvělými šéfkuchaři. Zašel jsem ke Guyi Cowansovi a několik dní a nocí jsem strávil v jeho kuchyni. Myl jsem tam nádobí. V Crief, kde jsem vyrůstal, je hotel Murray Park – pracovával jsem tam od svých 14 let – býval jsem tam za umývače nádobí a pak jsem dělal číšníka a barmana, takže jsem věděl, jak kuchyně funguje, a věděl jsem, zejména díky mým zkušenostem, že šéfkuchaři jsou naprostí bastardi… vždycky jsou hrozní… nevím proč? Takže jsem měl určitou zkušenost. Bylo to všechno o detailech. Skutečně jsem si to užil. Od té doby jsem však už nevařil, díky filmu se ze mne nestal dobrý kuchař. (smích)

Ewen Bremner řekl, že byl nadšený z věcí, které se naučil v kuchyni – jako že objevil, že můžete ponořit prsty do vroucí vody a neopaříte se!

(Smích) Správně, když jste dostatečně rychlí, nespálíte se! Kromě oleje, to jsme se naučili. Jen s olejem to nejde, protože olejové skvrny ulpí na vašich prstech, tak to je!

Jaká byla tato opětovná spolupráce s Ewenem? Nyní je to již třetí film.

Bylo to perfektní, opravdu moc rád pracuji s Ewenem a vždy jsem rád pracoval. Byla to hezká kontinuita, oba jsme hráli v Trainspottingu a v Černém jestřábu a já si vždycky říkal, že jsme měli na DVD Černého jestřába přidat extra scénu do bonusů, když se dívám na něj přes ulici, pod palbou a ujede mi „Eh! BRAMBORO! Co tu děláš?!“ On je skvělý herec. V kuchyni jsme měli několik ujetých scén – jako třeba žravé šílenství – museli jsme dělat opravdu nechutné věci. A on se do toho skutečně ponořil. Pamatuji si, že jsem se na něj díval, jak si lil do pusy olej z pětilitrového barelu a pak jedl máslo. Fuj, bylo to nechutné! Ale on byl skvělý, bylo úžasné s ním pracovat a zvláště pak pro mne bylo příjemné pracovat s mým strýcem Dennisem, se kterým jsem vždy chtěl hrát. Můj strýc mne režíroval na divadle a v krátkém filmu, který točil, ale nikdy jsme se nesetkali jako herci a po tom jsem vždy toužil. Čekali jsme na něco speciálního. Dennis se na tuto roli perfektně hodil, obě postavy mají ve filmu skvělý vztah, Michael a majitel restaurace si jsou velmi blízcí a my jsme toho dokonale využili. Pro mne bylo natáčení s Dennisem naprosto úžasné.

Proč se vracíte k natáčení nezávislých filmů, když máte v těchto dnech tolik tvůrčí volnosti v Hollywoodu?

No, víte, ve své práci mám teď určitou možnost volby. Stále mne lákají příběhy, které mne zaujmou svým námětem. Myslím, že je to určitý druh luxusu. Ale když přijde na to, jestli máte točit film, který skutečně milujete, a já ten film miluji a myslím, že David je hodně dobrý režisér, víte, že rozsah a rozpočet filmu jsou irelevantní – proč byste nechtěli být součástí příběhu lásky s filmovým režisérem, kterého si skutečně vážíte. Nemá smysl si nechat ujít skvělou zkušenost jen proto, že v tom není velký rozpočet.   

Skutečně věřím, že nezávislé filmařství je místem, kde si můžete přidat svoje komentáře a dělat prohlášení. Perfect Sense je celkem komplikovaný film ve smyslu toho, co říká o životě a lásce.

A co podle Vás film říká?

Podle mne hodně současných filmů říká „Toto je film.“ Četl jsem scénář, který mi někdo poslal a já na to „Toto je prostě film, tento scénář… předpokládám, že z toho bude dobrý film, ale k***a co to má sdělovat, je to jen film.“ A já mám rád zvraty a změny v ději. Má rád Michaela. Připomíná mi… viděl jsem hru Frankie and Johnnie at the Claire de Lune… je to o dvou lidech, kteří skončí spolu v posteli, nemají však žádný vztah a on ji celou hru přesvědčuje, že toto by mohlo být ono, že by to mohla být velká láska jejich života a ona to má tak s muži, že když ho poprvé potká, myslí si o něm, že je idiot. Líbila se mi ta hra a něco z tohoto filmu mi to připomnělo.

V Perfect Sense je Michaelův optimismus doslova hmatatelný. Jejich láska by mohla být v pohodě, proč ji tedy nenechají plynout? Hovoří o tom, jak svět ztrácí svůj smysl, chuť… on stojí před restaurací a je tak Dennis, můj strýc, který je opilý a říká, že již neexistuje žádný smysl, nikdo už nebude jíst, neboť lidé ztratili chuť. Michael ho také nebude mít. Ale on říká: „Ne, mýlíte se. Lidé se budou chtít stále scházet a my se budeme muset změnit. Musíme přijít s něčím novým.“ A to se mi na lidech, kteří takto uvažují, líbí. Je to jediný způsob, jak to překonat, protože špatné věci se dějí stále. Jediný způsob, jak vše akceptovat, je adaptovat se, změnit a jít dál. A to se mi na mojí postavě ve filmu líbí.  

Je to happy end? Nebo smutný konec? Nebo smutný konec s pozitivním posláním?

Podle mne to je plné nadějí – ten konec. Nevnímal jsem to jako něco exaktního… je to komplikované a příšerné… není to veselý konec, ale zároveň jsem si říkal, že je v tom naděje a přišlo mi to jako povznášející konec. Nakonec se ti dva skutečně spojí a ví, že jsou do sebe zamilovaní. Když jsem si přečetl celý scénář, přišel mi neskutečně krásný, že jsem u něj až plakal.

zdroj: TZ Filmeurope.cz