Dívka Hanna bydlí se svým otcem Erikem, bývalým agentem CIA, ve Finsku v oblasti u polárního kruhu. Tady se skrývají ve srubu v lesích, protože Erik má v civilizaci nevyřízené účty se svými bývalými kolegy. Hanna proto nemůže chodit normálně do školy jako její vrstevníci. Místo toho ji učí její otec pomocí jedné encyklopedie a předává jí své dovednosti, takže Hanna ovládá bojová umění a domluví se několika jazyky. Zábavu jí pak obstarává kniha pohádek. Postupem času ale dospěje k rozhodnutí, že je připravená na cestu do opravdového světa. Zapne proto vysílačku, čímž upozorní CIA na jejich pozici. Zatímco otec se vydal do Berlína, kde se mají pak setkat, Hanna je držena v podzemním bunkru, kde si vyžádá Marissu Wieglerovou, kterou zabije, ab y se s otcem nemuseli už nadále skrývat. Jenže se nakonec ukáže, že je všechno trochu jinak, než si mysleli.

Režisérem filmu je Joe Wright, k jehož dvěma nejznámějším počinům patří Pýcha a předsudek a Pokání, ve kterém si poprvé vyzkoušel spolupráci se Saoirse Ronan, a byla z toho nominace na Oscara pro tehdy ještě ani ne patnáctiletou herečku. Tentokrát se sešli na place filmu Hanna, který je o poznání rozdílnější, než ten předchozí. Jak pro Wrighta, který si prvně vyzkoušel režii akčních scén, tak pro Saoirse (údajně byste měli číst jako ‚Sérše‘), která si poprvé zahrála hlavní roli. A ne ledajakou.

Ztvárnit postavu dívky, která bydlí ve srubu v lesích na dalekém severu, mající v podstatě ještě nějaké 19. století, neznaje samozřejmé věci pro dnešní společnost jako jsou televize, rychlovarná konvice nebo zářivka, představovalo pro stále ještě neplnoleté děvče z Irska určitě velkou výzvu. Když k tomu ještě připočteme, že Hanna ovládá bojová umění a ve filmu má pár poměrně náročných (nejen) akčních scén, jednalo se nepochybně o velmi důležitý milník v její kariéře, který ji mohl buď přibrzdit, nebo pořádně nastartovat.

Rozhodně platí to druhé, protože režisér Joe Wright své hvězdičce jistě bezmezně důvěřoval, a zároveň věřil ve své schopnosti, protože v jeho předchozích filmech bychom akční scény hledali zbytečně. A zrovna tento žánr bývá spolu s komedií a muzikálem často považován za nejobtížnější, a tak hranice mezi úspěchem, kdy je film uvěřitelný, a neúspěchem, kdy se může zvrtnout v nechtěnou parodii, bývá v takovýchto případech opravdu tenká. Wright ale překvapil, protože všechno zvládl skvěle a pod jeho vedením je Saoirse Ronan v roli Hanny nejen více než přesvědčivá, a i přes některé nekalé věci, které dělá, zůstává stále sympatická. Ať už ve scénách, ve kterých si počíná sebejistě jako Evelyn Salt, nebo v těch, ve kterých je zmatená jako Saxana či Arabela ve světě lidí. Ovšem srovnávat její výkon s Hit-Girl neboli „Zabíjačkou“ v podání Chloe Moretz ve filmu Kick-Ass je přeci jen malinko přehnané.

Nicméně Saoirse přesto všechny své spoluhráče s přehledem předčí. Erik Bana působí v roli jejího otce, bývalého agenta CIA, spíše unaveným dojmem. Však také diváky příliš nezaujme a bude jim celkem jedno, jestli to s ním dopadne tak či tak. Ovšem pořádné šlápnutí vedle je obsazení Toma Hollandera do role Isaacse, který má za úkol zlikvidovat Hannu. Jako nekompromisní zabiják nepůsobí ani v tom nejmenším. Režisér by býval určitě udělal lépe, kdyby mu svěřil postavu otce Hanniny jediné kamarádky, a o mnoho nebezpečněji vyhlížející Jason Flemyng by si zahrál tu jeho. A pak je tu ještě samozřejmě Cate Blanchett, které ovšem evidentně záporné role příliš nejdou, a ani se do nich nehodí. Zhruba ve třech scénách dokonce působí dojmem, jako by si to sama uvědomila.

Ohromnou předností celého filmu jsou jinak ještě střih a hudba. Tvůrci si s některými scénami úžasně vyhráli, čímž dosáhli naprosto jedinečné a dosud nevídané dynamiky, díky které může být třeba i obyčejný běh velkým filmovým zážitkem. Když je navíc podpořený tak stylovou hudbou z dílny The Chemical Brothers, která se vždy přesně hodí k dané scéně či záběru, dostává tím dění na plátně ještě lepší rytmus. Kdo by čekal, že právě tato skupina složí tak kvalitní hudbu pro film. Navíc motivu, který si neustále píská Isaacs, a který je i součástí songů, se určitě jen tak nezbavíte.

Postava Hanny, což v podstatě dokonale vycvičený stroj, se liší od podobných tím, že jsou pro ni stále velmi důležité pohádky. Sama se jejich vlivem svým způsobem stává pohádkovou postavičkou, která se vydává do světa, aby ho poznala. Ovšem dobrodružství, které v něm zažije, by se spíše hodilo více do těch děsivých než tradičních pohádek. Proto jistě není náhoda, že míří do Německa do domku Wilhelma Grimma, který spolu se svým bratrem přesně takové psal. Hlavní postava je zkrátka ještě dítě, které pořádně neví, co je a co není správné, a co se smí a co se nesmí. A proto je pro diváky rozhodně zajímavé sledovat její počínání.

Hanna je více než „jen“ hodně slušný akční film s vynikající Saoirse Ronan v hlavní roli. Jde o příběh dospívající dívky, která zná jiná pravidla než ta, která platí v moderní společnosti 21. století. Z tohoto pohledu je velmi důležitá už první scéna, která ledacos naznačí. V posledních zhruba dvaceti minutách se sice film trochu vleče, ale díky velmi neobvyklým lokacím a maximálně osobitému zpracování má po celou dobu divákům co nabídnout.