Ono se to „násilné“ oddálení premiéry sedmé sezony ostatně tvůrcům hodí do krámu. Šestá série si scénáristicky nevedla příliš dobře a bylo tak třeba hodně přepisovat a pilovat. Abych to zkrátil – na přání fanoušků bude méně politiky a více Jacka, který je alfou a omegou celé série. Coby lákající mezičlánek vznikl dvouhodinový prequel sedmé série, který mimo jiné potěší tím, že vedle božského Kiefera Sutherlanda ve filmu hraje jeden z nejlepších britských herců současnosti, Robert Carlyle.

Snímek nese strukturu filmu Antoinea Fuquy Slzy slunce, ve kterém je zkušený bojový veterán konfrontován s válečnou situací cizí země a proti své vůli se stane průvodcem skupinky lidí do bezpečné zóny. Rozdíl je akorát v tom, že Jack si vystačí víceméně sám a skupinka dospělých se změnila ve skupinku dětí, kterou chtějí povstalci využít v boji. Podobně jako v Slzách slunce se tvůrci snaží o kombinaci politické tragédie s hollywoodskou atrakcí a ne vždy to dokonale funguje. Fasáda moderního thrilleru je tradičně drolena politickou sférou, která sice zaujme novou tváří na prezidentském postu, vesměs se ale jen zdržuje. A tak zatímco Jackova výprava má jasně stanovený start i cíl, politické diskuze jsou pouhým rozdáním karet bez dokončených vět. 

Jackova mise je podstatě svižnější a pro diváka smysluplnější. Může být předložena člověku, který se nikdy se seriálem nesetkal, přesto pro něj bude srozumitelná. To samozřejmě neznamená dokonalou zábavu. Je třeba mít na paměti, že jde o televizní počin a jako takový má 24: Redemption rozhodně působivé lokace. Tvůrci na prostředí evidentně nešetřili a snímek tak může výpravou směle konkurovat jak řečeným Slzám slunce, tak tematicky spřízněnému Krvavému diamantu. Se samotnou akcí je to již bohužel horší. Ve filmu je jediná větší akční scéna a vše ostatní jsou jen dramatičtější fragmenty vložené do poklusu k bráně svobody. Na rozdíl od Fuguy však režisér Jon Cassar servíruje tu nejlepší akci uprostřed filmu a díky tomu je pak finále filmu podstatně vlažnější, než by se na akci Jacka Bauera slušelo.

24: Redemption je nadějným prequelem, který sice postrádá sebevědomý tah na branku prvních sérií, vyšší ambice však jednoznačně prospívají. Celek se ale hodnotí těžko, neboť je to jako hodnotit jednu (leč delší) epizodu. Viděl bych to tak, že Jackova cesta za správnou věcí je za kulatých osm, kdežto politické hrátky za slabé čtyři. Když to sečteme a vydělíme, vyjde nám obstojných šest, ke kterým se možná v budoucnu nějaké ty hvězdičky přidají. Vše bude závislé na tom, zdali ty hvězdné obličeje v minutových rolích (Tony „Candyman“   Todd, Jon Voight, Bob Gunton) měly nějaký hlubší význam pro děj a nebo šlo jen o zatraktivní samotné podívané.