„Jakubisko je bůh! Tak skvělý film jsem dlouho neviděla!“ Tak takových zvolání se ode mě v souvislosti s Bathory rozhodně nedočkáte… To, co divák, který neodolá příběhu o životě Čachtické paní, jež se prý koupala v krvi svých panenských obětí, uvidí na plátně, porazí i toho, kdo má hodně nakoukáno. Předně, příběh vražednice není námětem na pohádku, a to ani dětem nepřístupnou, jak ji natočil Juraj Jakubisko (nahota ani vášnivý středověký sexuální život se tu neskrývají a sprostá slova létají i tam, kde by je běžně člověk nepoužil). Chápu, že chtěl očistit její pověst (tahle myšlenka téměř křičí z každé minuty naivně černobíle servírovaného filmu), ale přece jen chybí potřebná akce, která by dávala znát částku odpovídající celkovému rozpočtu…

Bathory je rozpačitý film, který lavíruje mezi dvěma krajně nesouvisejícími žánry – historickým dramatem (kostýmový velkofilm) a taškařicí, která neví, kde je její hranice snesitelnosti. Pokud chtěl režisér zůstat ve fázi středověkého výpravného dramatu, měl se vyvarovat trapných vkladů. Ať již popojíždějící zpovědnice (nebudu spoilerovat…), či výstupů dvou františkánů (Jiří Mádl a Bolek Polívka), kteří lavírují mezi vykradeným Umbertem Echem (myslím jeho Jméno růže) a forbínovou tradicí českého divadla. Bohužel z obou si v případě postav mnichů Bathory vzala to nejhorší. Na Jméno růže vznikla parodie na vědecké vynálezy (kolečkové brusle, co po natažení na klíček samy vyvezou nositele ve sněhu do příkrého kopce, náznak pseudofoťáku či padák!!!!) a z forbínových spojujících scén se stalo cosi, co je běžné v posledních českých muzikálech – dva trapáčci rádoby vtipně glosují děj a snaží se ve svých hláškách odkazovat na současnost.

Snímek vedle toho mimořádně trpní rozvleklostí (140 minut!), roztřepeností (nebo spíš absencí?) děje a nesouvisejícími scénami. Chvílemi má divák pocit, že sleduje jen nějaký sled scén bez děje, logiky a jakéhokoli uspořádání. Kdyby se polovina scén vyškrtla, nic by se nestalo a nepoznalo, ba naopak, věřím, že ději by to prospělo, získal by větší drajv, a lidé by opravdu častěji, než ciferník hodinek, sledovali promítací plátno. Nudu a rozplizlost navíc umocňuje rozdělení snímku do tří kapitol, které působí dojmem, že se jedná o trojdílný seriál, který někoho napadlo procpat do kin…

Ale abych jen nekritizovala… Herecké výkony hlavních postav jsou výborné (což nejde říct o dalších hercích ani afektovaného dabingu), Anna Friel (hraběnka Bathory), Karel Roden (Thurzo) i Hans Matheson (malíř Caravaggio) jsou skvělí. Bohužel jejich role degraduje už zmíněná černobílost, která dává postavám příliš plochý charakter. Alžběta Bathory je krásná, chytrá a bohatá emancipovaná žena, které se muži báli, proto využili jejích bylinných koupelí (z červených bylinek:-)), aby se jí zbavili a shrábli její majetek. Thurzo je slizký, podlý zrádce, který neprahne po ničem jiném, než po Alžbětině majetku (a po ní, což mu dává trošilinku lidskosti). A Alžbětin manžel, hrabě Nadaszy (Vincent Regan)? Válečník, co si rád užíval se ženskými, chlastem a dokázal psát krásné milostné dopisy z válek s Turky… Ostatní postavy nijak nevynikají (tedy až částečně na čarodějnici Darvulii Deany Horváthové-Jakubiskové) a o jejich obsazení by se dalo hodně debatovat (Co třeba má proboha znamenat štěk Franca Nera jako krále Matyáše?!)

Je zvláštní, že přestože si Barthory klade za cíl zaujmout osudem Čachtické paní, zlomit krvavé legendy, které o její osobě dodnes kolují, a udělat z ní oběť, žádné emoce nevyvolává, natožpak lítost nad jejím osudem. Nikdo neví, co se tehdy v šestnáctém století odehrávalo, ale Jakubiskovo podání připomínající hon na čarodejnice, působí nějak nepřirozeně, nuceně a černé houby za to nemohou.

Na Bathory se ale dobře dívá, výprava je opravdu skvostná a velkolepá, o krásných kostýmech a počtu lokací ani nemluvě, ale to je asi tak vše. Zbytek se jako mávnutím turecké šavle vykouří z hlavy a nezůstane nic. To je škoda, protože od ní se čekalo víc. Možná to je ale jen zklamání, že po těch všech protahováních, soudních procesech, několikanásobného přestříhávání už hotového filmu a odkládaných premiérách, to není zase až taková sláva, jak se předpokládalo. Nevím, ale jisté je, že z zapamatováníhodných scén je tu opravdu poskrovnu. A když po několika dnech od návštěvy kina zjistíte, že vám v hlavě uvízly vlastně jen ony trapné scénky s mnichy, asi něco v tom filmu funguje hůř, než by mělo.

A tak mi hlavou probíhá ještě jedna myšlenka a být v roli tvůrců, tak pořádná obava. Zaplatí se vůbec ten film? Stály ty peníze za to? Nebo dopadne Jakubisko jako Pomeje s Andělskou tváří?