Když se naposledy vypořádal Peter Parker alias Spider-Man s doctorem Octopusem, vypadalo to na klidnější období. Jenže kdysi též zabil šíleného Green Goblina a tím si znepřátelil svého nejlepšího přítele Harryho Osborna, neboť Green Goblin byl ve skutečnosti Harryho otec. Není důležité, že za to Peter nemohl – Harry vidí rudě a vzhledem k tomu, že ví, že je Peter tajemný maskovaný hrdina, hodlá mu to vrátit i s úroky. Rozčíleného bývalého kamaráda by ještě Peter možná zvládl, neboť aktuálně Spider-Man letí a tak je národním hrdinou a nikdo mu nehází klacky pod nohy, jenže záporáci se tentokrát rozhodli dostavit v hojnějším počtu. Na scénu nastupuje Sandman, muž měnící se v písek a pak samotný Peter bude koketovat s temnou stranou síly. Na jeho těle se totiž usídlý záhadný symbiont, který mu dodá slušivý černý kostýmek a pořádnou dávku agresivity.

Otec filmové Spider-Mana, režisér Sam Raimi se rozhodl do finální kapitoli plánované trilogie nacpat vše podstatné ze „Spídyho“ universa, co se nevešlo do předchozích dílů. Takže tentokrát je hrdina zbožňovaný, vztahy se řeší mezi desítkou postav a ke starým známým přibyli Flint Marko alias Sandman, Eddie Brock alias Venom a Gwen Stacy, půvabná Peterova spolužačka. Každému dá Raimi určitý vypravěčský prostor, abychom si měli postavy s čím spojit – Marko sice utekl z vězení, ale vlastně je to chlap s dobrým srdcem, který vše dělá pro svou malou dceru, Eddie Brock chodí s Gwen a rád by se stal fotografem v Daily Bugle a Gwen je zakoukaná do Petera. Nicméně, ten, kdo nikdy nečetl komiks, si to možná ani nestihne uvědomit. Ač má finální (cha, kdo tomu skutečně věří?!) kapitola masivních 140 minut, nové postavy se na scéně příliš neohřejí. Raimi se totiž výhradně soustředí na trojúhleník Harry-Petere-Mary Jane a všichni ostatní jsou jen křovím v podivné divadelní hře.

Abych řekl pravdu, jsem z výsledku dost zmatený. Spider-Man 3 totiž vůbec nevypadá na to, že ho natočil Sam Raimi. Rozdíl mezi tímto dílem a jeho předchůdci je srovnatelný s rozdílem třetího dílu X-Menů s jedničkou a dvojkou, ovšem v případě Spideyho za slabou trojku nemohou producenti, ale samotný otec série. Jak Raimi, tak hlavní hvězdy filmu měli podepsané smlouvy jen na tři filmy a mám podezření, že právě proto se rozhodl Raimi dát toho do trojky tolik (něco ve smyslu "jestli je to opravdu naposledy, co točím svého oblíbeného hrdinu, musím to využít až na kost"). To je sice chvályhodné a je od Raimiho hezké, že toho chtěl fanouškům nabídnout co nejvíce, ale příliš mnoho psů je zajícova smrt a roztříštěný Spider-Man 3 je toho dokonalým důkazem. Žádný nový motiv není řádně rozpracován, jsou tu jen letmé pohledy do bočník uliček, do kterých tvůrci dost často ani nenakročí. Ramimu se vůbec nedaří plynulé vyprávění, takže mnozí třeba ani nestihnou postřehnout, že Gwen vlastně s Eddiem někdy chodila. Coby čtenář předlohy také vím, že nejednou Gwen značně otřásla vzahem Petera s Mary-Jane. Ve filmu je však její úloha využita akorát pro jeden záchranářský kousek, jedno políbení a pak tanec v klubu. Žádné skutečný boj o Peterovu osobnost, žádná vášeň, jen umělé vsuvky, snažící se sloužit původní romanci.

Vztah Mary Jane a Petera nikdy úplně stoprocentně nefungoval, nicméně v předchozích dílech se Raimimu podařilo skloubit komiksové nadšení s citlivou vypravěčskou rukou, takže jejich společné romantické scény sice nebyly „realistické“, ale měly kouzlo. V trojce působí každá snaha o emoce jako špatný vtip. Všichni hrozně dramatizují, jsou přehnaně vážní a nechtěně tak připomínají laciné televizní romány. Protože jde o finální kapitolu „velké ságy“, snaží se být film patřičeně rozmáchlý a velkolepý. Jenže to, že se tam bude mluvit mnohem s mnohem vážnější tváří než kdy dříve a že postavy budou ze všeho dělat druhý Schindlerův seznam, to ještě z filmu skutečně velkou podívanou neudělá.

Pomalu se dostávám k záporákům – tentokrát máme hned tři, což rozhodně nezní marně. Potíž je v tom, že dva tam vlastně skoro vůbec nejsou. Opakuje se bizarní situace z nových Želv Ninja, kdy ze "čtyřlístku" jsou dva zahnáni do pozadí, aby si další dva mohli neustále dokola vyříkávat své neshody. Sandman a Venom (ten je na scéně všehovšudy pět minut!) jsou ve filmu jen pro okrasu, většinu času se Peter handrkuje s Harrym. Když už se neřeší jejich vztah, řeší se vztah Petera a Mary Jane. Ve filmu se většinu času řeší nějaké vztahy, pořád někdo brečí (nevybavím si jiný film, ve kterém bych viděl brečet tolik postav) a do toho se hraje na nostalgii a poselství. Raimi se rozhodl, že třetí díl prostě bude mít srdce jak stodolu, jenže se mu celý nápad rozpadá pod trapnými dialogy a opravdu nevydařenou vztahovou linií mezi Mary Jane a Peterem. Podobná vata by zas až tak vadit nemusela, ale film má přes dvě hodiny, přičemž akce má maximálně třicet minut.

Ne všechno je samozřejmě špatně. Část, ve které se Harryho zmocní symbiont a on začne tíhnout k "temné straně síly" je výborná, plná nápadů a často i velmi vtipná. J.K. Simmons si roli Jamesona opět maximálně uživá a již tradicí jsou camea Bruce Campbella a Stana Leeho, které se i tentokrát podařilo velmi vtipně využít. A pak jsou tu akční scény, které člověku nedají vydechnout. Sice nejsou tak památné, jako ty z předchozího dílu (a díky občasné zmatenosti jednomu lehce ujde, o jak dlouhé záběry se vlastně jedná), ale rozhodně je na co se dívat.

Spider-Man 3 není vyloženě nepodařený komiksový film. Ale je to veliký krok zpátky. Doteď musím přemýšlet nad scénou, ve které se Spidey, podporován nadšeným skandujícím davem, heroicky zhoupne a přistane před americkou vlajkou. Raimimu z dvojky bych věřil, že si tím dělá z toho všeho heroismu tak trochu legraci a elegantně tím pomrkává na své diváky. V případě Raimiho z trojky si tím však jistý být nedokáži.