Jeden svět

Recenze: Lovec draků

Vydáno dne 10.02.2008
I když název na první pohled evokuje nějakou novou fantasy ságu, zdání klame. Draci tu nemají šupiny ani neplivou oheň, ale září barvami a zdobí je třásně. Soutěžení v pouštění papírových draků je totiž nejoblíbenější zábavou afghánských dětí. A Lovec draků tak není pohádka, ale drama, při kterém zamrazí.

ld1V první, retrospektivní části (z roku 1978) se dovídáme o pevném přátelství dvou chlapců – Amira (Zekeria Ebrahimi) a jeho osobního sluhy Hassana (Ahmad Khan Mahmidzada). Přestože se jedná o dost nevyvážený vztah, nedá se říci, že by se kluci neměli rádi a při lovení draků (které spočívá v přetrhnutí nitě jiného draka) jsou díky souhře nejlepší ze všech. Ale Hassanova pokora a věrnost, nejlépe vystižená větou „Pro tebe třeba tisíckrát!“ jde téměř až za hrob, kdy se malý sluha raději nechá brutálně zmlátit a ještě brutálněji znásilnit skupinou šikanátorů, než aby zradil svého přítele. Amir je shodou okolností přímým svědkem kamarádova ponížení, ale nehne brvou. Místo, aby hledal odpuštění, nesnese dál přítomnost morálně silnějšího Hassana, která mu stále připomíná jeho „srabáctví“ a raději ho křivě obviní z krádeže, aby se těžkého balvanu zbavil. Po příjezdu sovětské armády se situace ještě více zkomplikuje – Hassan s otcem odejdou do Pákistánu a Amirova rodina před komunisty prchá do Ameriky. Těsně před zářijovým útokem na New York se Amir (Khalid Abdalla) musí vrátit do své domoviny ovládané Talibanci a zachránit syna kamaráda, kterého tehdy tolik zradil.

ld2Talentový režisér Marc Foster (Hledání Země Nezemě) natočil snímek podle stejnojmenného bestselleru Khaleda Hosseiniho. Ústřední téma viny, věrnosti, výčitek a snahy vše napravit je už samo o sobě velmi silné. K tomu se navíc přidává i syrové zobrazení afghánské reality konce sedmdesátých let. Rasová nevraživost mezi „elitou“ Hazáry a „spodinou“ Paštuny, brutální záběry na nenávistné vztahy a šikanu, ale i sovětská invaze, korupce a v neposlední řadě krutovláda Talibánu. To vše v sobě spojuje napětí a hrůzu zároveň. Ukamenování záletníků jako běžné „zpestření“ přestávky fotbalového zápasu, stejně jako pohled na upadající sirotčinec plný jednonohých dětiček sice působí jako účelná hra na city s důrazem na to, kdo je „zlý“ a kdo „hodný“, ale nesklouzává za hranici patosu.

A i když třepotání desítek barevných létajících draků nad šedými zdmi města působí trochu kýčovitě, hezky se na to dívá a rychlé pohyby draků opravdu fascinují. Kamera sama o sobě je velmi působivá a vysoce sugestivní. Záběry na stejná místa po dvaceti letech s sebou přináší nejen pocit zmaru, ale i stín hrůz, které za tu dobu země poznala. Proměna relativně moderní společnosti ve strachem ovládanou a s možnou smrtí každodenně bojující masu lidí nabízí srovnání s obdobně zaměřeným snímkem Persepolis.

Na rozdíl od upřímného a lehce ironického komiksu však Lovci draků nelze upřít jistou jednostrannost pohledu a stereotypně zobrazené protichůdné strany – sovětský voják nabízející průjezd kolony uprchlíků jen výměnou za pár minut s jednou z pasažérek, talibánský vůdce ukájející své choutky na dětech, náhodně vybraných z místního sirotčince – a proti tomu „americký sen“.

Snímek je nabit mimořádně silnými emocemi (a to i ve výtečné hudbě), snaží se pohnout svědomím diváků, ukázat, že minulosti nejde utéct a že je třeba se změnit, uznat a napravit chyby. Rozhodně se nejedná o film, který zaujme každého, ale (i přes těch pár much) stojí za to ho vidět.

Hodnocení autora: 8/108/108/108/108/108/108/108/108/108/10
(Autor: Hana Rojková)
 

DVD

Recenze: Záskok

Brzy vstoupí do kin Panenky na útěku v režii Ethana Coena, který ve čtyřiadevadesátém režíroval se svým... celý článek
 
Přidat na Seznam.cz