Hasič Larry (Kevin James) je vdovec a starostlivý otec dvou malých dětí. Jednou zachrání svému kolegovi a nejlepšímu kamarádovi Chuckovi (Adam Sandler) život a ten mu za to slíbí cokoli na oplátku. Nemusí ani dlouho čekat a Larry ho navštíví s tak trochu neobvyklým návrhem. Po smrti své ženy nevěnoval dost pozornosti úředním papírům a teprve teď zjistil, že pokud se mu něco stane, děti se ocitnou bez prostředků v dětském domově. Jediná možnost, jak se tomu vyhnout, je co nejrychleji se znovu oženit. Ale s kým, když stále ještě miluje svou zesnulou manželku a jediný, komu věří, je Chuck? Nakonec se mu svého sukničkářského kámoše podaří přesvědčit a registrované partnerství je na světě.

Mají ale smůlu, že úřady jim jejich lásku zrovna dvakrát nevěří a vládní úředník Fitzer (Steve Buscemi) jim dokonce prohrabává popelnici a zkoumá, zda jsou jejich odpadky patřičně homosexuální. Nezbývá jim než najmout si krásnou a chytrou právničku Alex (Jessica Biel) a začít žít jako správný manželský pár, v opačném případě jim hrozí pár let za mřížemi za podvod. Sukničkáře ale jen tak snadno nepřeučíte a tak, když se Chuck zamiluje do Alex, máme o problém víc. Naštěstí všechno dobře dopadne, i když s dost průhledným koncem, a dočkáme se i tradiční sandlerovské moralizační tečky na závěr. V tomto případě o tom, že homosexuálové jsou také lidé a mají svá práva.

Celým snímkem se nese homosexuální tematika a vzhledem k osobitému stylu pro humor se není co divit, že se proti Když si Chuck bral Larryho ozvaly četné kritické ohlasy. Hlavním důvodem je nepříliš lichotivé zobrazování gayů. Film si totiž bere na paškál všechny možné zažité stereotypy – od ulítlých gay párty až po ohranou scénu s mýdlem v koupelně. Ve skutečnosti tu ale homosexuálové vycházejí jako milí a přátelští lidé, kteří stále ještě musí čelit nenávistným útokům ze strany konzervativních a silně katolických jedinců. A i když trochu neohrabanou formou, nový počin Sandlera, tentokrát pod režisérskou taktovkou Dennise Dugana, tuto myšlenku nejen obsahuje, ale i částečně vystihuje. Sice přímočarou a částečně urážlivou formou, ale přesto to tam je.

Hereckým kolegou a parťákem se tentokrát komikovi stal Kevin James, který si zahrál zoufalého otce, co potřebuje zabezpečit rodinu. I když se tito herci na plátně potkávají poprvé, jejich humor si je docela blízký a funguje mezi nimi úžasná chemie přátel na život a na smrt. Tam, kde se tihle dva skvěle doplňují, zůstává ve stínu Jessica Biel v roli právničky. Její postava zrovna dvakrát zajímavá není a na to, že se jedná o komedii, ji scenárista a držitel Oscara za Bokovku Alexander Payne napsal vcelku suchou a nevýraznou. Věřím ale, že mužskou část publika zaujme i tak, budou se mít totiž alespoň na co podívat. Zvlášť ve scéně, kdy oblečená pouze ve spodním prádle přesvědčuje Chucka, že její prsa opravdu nejsou silikonová…

Jako již tradičně se milovníci sandlerovek mohou těšit na vtipné hlášky a bizarní komické situace a postavy. Blíže se seznámíme s celou hasičskou jednotkou, sledujeme příběh Larryho rodiny – třeba postavička synka, který vypadá, že z něj vyroste to, na co si jeho otec s Chuckem jen hrají, je milá. Velká škoda, že se nevyužilo naplno Buscemiho potenciálu a ve snímku se objevil je na pár minut.

Když si Chuck bral Larryho začíná trochu obhrouble – po scéně se záchranou tlusťocha z hořícího domu to vypadá, že se dočkáme klasické přízemní komedie, u které se, ačkoli je naprosto blblá, prostě smát musíte. Později se děj odkloní k vážnější tematice a vtipy se trochu umravní, ale místy jsou naopak až zase příliš nucené.

Opět tu tedy máme klasickou komedii, které Sandler točí každým rokem. Tentokrát je ale možné, že si po odchodu z kina řeknete, že to byla naprostá ptákovina a jeden z jeho slabších filmů a budete vrtět hlavou nad tím, jak je možné, že distributor tuhle blbost označil za adepta na komedii roku. Faktem ale zůstává, že se celé dvě hodiny nebudete nudit a nesmát se u některých scén jednoduše nejde. Takže stručně řečeno tu máme další oddychovku na zaplácnutí volného odpoledne či večera a na vypnutí mozku. A ruku na srdce, oddechové filmy jsou potřeba stejně tak, jako silné a poselstvím naplněné snímky, ne?