Peppino De Filippo

Giuseppe de Filippo, v uměleckém světě zvaný Peppino, patřil ke slavné divadelní rodině de Filippo, která dlouhá léta slavila velké úspěchy především v Neapoli, ve spolupráci se starším bratrem Eduardem a sestrou Titinou se ale od třicátých let prosazovali i ve filmu. Peppinovou matkou byla divadelní kostymérka Luisa de Filippo, jeho otcem byl významný herec Eduardo Scarpetta (1853-1925). Ten byl však ženatý a děti s Luisou byly nemanželské, takže Peppino užíval matčino příjmení.

Od dětství se Peppino objevoval na jevišti, spolu se sourozenci se připojil k divadelní společnosti nevlastního bratra Vincenza Scarpetty. Velké úspěchy v Neapoli se dostavily až ve třicátých letech, kdy s Eduardem a Tittinou založil vlastní divadelní společnost. S Eduardem se pak objevil ve filmu SVĚT CHCE BÝTI KLAMÁN (Tre uomini in frack, 1932), spolu pak hráli i v dalších úspěšných filmech třicátých let. I s Titinou se pak setkali v komedii NEPLAŤTE (Non ti pago!, 1942), za připomenutí stojí i jejich další společný film MĚ NEOKLAMEŠ (Ti conosco, mascherina, 1943), v němž hlavní roli hrála Lída Baarová.

Od roku 1929 byl Peppino ženatý s herečkou Adelinou Carloni, měli spolu syna Luigiho (*1930), později též herce. S Adelinou se rozešli koncem druhé světové války. Peppinovou životní partnerkou se tehdy stala další herečka Lidia Martora, právě jejich vztah se ovšem stal příčinou k roztržce s bratrem Eduardem. Peppino rodinnou divadelní společnost opustil a pustil se do samostatných aktivit, s novým vlastním hereckým souborem začínal v Teatro Olimpia v Miláně. S Eduardem a Tittinou se nicméně setkal znovu při práci na úspěšné komedii PŘEDSTAVUJE SE KRÁSNÁ KOMORNÁ (Cameriera bella presenza offresi, 1951), která měla být comebackem předválečné hvězdy Elsy Merlini.

V padesátých letech se Peppino de Filippo jako herec představil v řadě úspěšných komedií, několikrát spolu s Albertem Sordim (DEN V SOUDNÍ BUDOVĚ – Un giorno in pretura, 1954; STALO SE VE VĚZNICI – Accadde al penintenziario, 1955). Bohatou spolupráci navázal s populárním komikem Toto, s nímž se znal již z dřívějška z Neapole. Kromě společného účinkování na jevišti spolu hráli také v několika úspěšných veselohrách (TOTO, PEPPINO A ŠPATNÁ ŽENSKÁ – Toto, Peppino e malafemmina, 1956; TOTO, PEPPINO A FANATIČKA – Toto, Peppino e le fanatiche, 1960; TOTO, PEPPINO… A SLADKÝ ŽIVOT – Toto, Peppino… e dolce vita, 1961; TOTO A PEPPINO ROZDĚLUJÍ BERLÍN – Toto e Peppino divisi Berlino, 1962). Tyto filmy sice nepřijala kritika, u diváků ale měly značný ohlas. Uznání kritiků se Peppinovi dostalo jen s filmem TOTO, PEPPINO A PSANCI (Toto, Peppino e i fuorilegge, 1956), za nějž obdržel Stříbrnou stuhu od Italského syndikátu filmových novinářů. Znovu s bratrem Eduardem se setkal v historické komedii FERDINAND I., KRÁL NEAPOLSKÝ (Ferdinando I. re de Napoli, 1959), v níž hrál titulní roli.

Po rozchodu s bratrem psal Peppino také divadelní hry, nikoli nepodobné těm bratrovým, ale výrazně odlehčenější. Kromě vlastních her účinkoval i v osvědčených kusech jiných autorů, například v Molierově Lakomci nebo Pinterově Správci. V letech 1959-1969 stál Peppino de Filippo v čele římského divadla Teatro delle Arti. Se svou dlouholetou životní partnerkou Lidiou Martorou se oženil krátce před její smrtí v roce 1971. Potřetí se pak oženil v roce 1977 s Cleliou Mangano.

Poslední filmovou roli otce hlavního hrdiny (Marcello Mastroianni) hrál ve filmu ZLOČIN A LA NEAPOL (1979), mezitím v roce 1975 obdržel Řád za zásluhy o italskou republiku. Peppino de Filippo zemřel v Římě 27. ledna 1980 ve věku 76 let.

Autor: argenson