Německý herec Willy Fritsch se narodil v Katovicích - dnešní Polsko - jako Wilhelm Egon Fritz Fritsch dne 27.1.1901. Narodil se do bohaté rodiny majitele strojíren, ale po úpadku firmy se rodina odstěhovala do Berlína. A protože byl otec uznávaný strojařský odborník, získal obratem lukrativní místo ředitele Siemensových AG závodů, které byly založeny v roce 1910. Willy Fritsch sice začal studovat „strojárnu“, protože si to otec velmi přál, ale ze studia zakrátko zběhl a uchytil se prozatímně jako koncipista u krajského soudu v Berlíně. Podařilo se mu také získat místo v komparsu, a tak i příležitostné, malé role ve sboru Velkého divadla v Berlíně.
V 18 letech padlo rozhodnutí a Willy Fritsch se přihlásil na lekce do Reinhardovy herecké školy. Brzy dostal menší role v Deutsches Theater. Od roku 1920 uspěl v konkursu u němého filmu a pravidelně se objevuje v různých komediích, ročně až ve 4 filmech. Je mladý, elegantní, okouzlující a spolu s ním hrají tehdy slavné herečky jako:
Henny Porten,
Ossi Oswalda a
Lilian Harvey, která se po přechodu na zvukový film stala jeho nejčastější partnerkou.
Zvukový film také přinesl další možnosti a Willy zjišťuje, že umí docela slušně zpívat. Pro jistotu chodí k renomovaným učitelům zpěvu a zdokonaluje se. Od roku 1929 natáčí Willy Fritsch - většinou s
Lilian Harvey, herečka anglicko-německého původu - především v hudebních komediích, nebo filmech s operetními nebo operními áriemi. A opět jen namátkou z jeho zvukových filmů – velmi úspěšný i v USA -
Kongres tančí (1931), s Lilian Harvey. Jeho příjmy začínají nabírat velkých – ba přímo rekordních výšin, ve své době byl nejlépe placeným německým hercem.
V roce 1938 se Willy Fritsch oženil s herečkou a tanečnicí Ilse Schmidt, která hrála pod uměleckým jménem
Dinah Grace. Měli spolu syny Michaela a Thomase. Thomas se stal také později hercem. O rok později se loučí se svou přítelkyní a kolegyní
Lilian Harvey filmem - Frau am Steuer. Lilian totiž odjela natáčet do Itálie a Francie a pak emigrovala do USA. Fritsch sám byl apolitický a nechtěl se za žádnou cenu nijak angažovat, jediný ústupek byl nucen udělat v propagandistickém snímku - Junge Adler, natočeném na počátku roku 1944. Willy byl, jako ostatně většina herců, členem svazu německých umělců a měl v roce 1944 velký problém s ministrem propagandy
Josefem Goebbelsem, když musel zdůvodňovat svůj seznam herců, kteří nemohli dle jeho názoru jít na frontu a bojovat a zemřít za Führera.
Po válce se odstěhoval do Hamburku a objevoval se nejen v situačních komediích a rodinných filmech, ale i filmech historických. Od rolí milenců přešel hladce do rolí otců a manželů. Po válce to byly filmy - Sie haben Ihre Frau vergessen (1948), 12 Herzen für Charly (1949), Král na jednu noc – König für eine Nacht (1950), Die Dubarry (1951), Die verschleirte Maja,
Ungarische Rhapsodie (1954), Maxie. Poslední dva filmy natočil v roce 1964 s názvem – Nebe může počkat - Der Himmel kann warten a Co jsem se naučil od táty - Das hab' ich von Papa gelernt.
V roce 1963 zemřela jeho žena Ilse a od roku 1964 se po ukončení smluvních závazků odmlčel a odešel i z veřejného života. Willy Fritsch zemřel dne 13.7.1973 v Hamburku. Jeho filmografie obnáší cca 28 němých a 86 zvukových filmů. Získal dvě ocenění – za dlouholetou práci v německém a rakouském filmu - Zlatý film, a cenu Bambi, obě byly uděleny v roce 1965.
Marta Holubová-clara.bow
Autor: clara.bow .
