Sergej Ejzenštejn

Narodil se 23. ledna 1898 jako syn Julie Ivanovny a Michaila Osipoviče Ejzenštejnových v Rize. Vyrůstal ve velkoburžoázním prostředí a začal studovat architekturu. V r. 1918 se dobrovolně přihlásil do Rudé armády a pracoval v jednom z vlaků Agitpropu jako karikaturista. Po působení v armádě studoval v Moskvě japonskou filologii a pracoval jako jevištní výtvarník a kostýmní návrhář u "Proletkultu", divadelní scény společnosti pro proletářsou kulturu. Podle definice proletkultu se nemělo revoluční divadlo "zabývat louskáním starých ořechů duchovních hádanek," nýbrž být nástrojem socialistických proklamací. Do své inscenace Ostrovského divadelní hry I chytrák se spálí začlenil Ejzenštejn krátký film, který působil jako vnitřní monolog hlavní postavy. Na počátku dvacátých let to byl jeden z prvních praktických Ejzenštejnových inscenačních pokusů, které vyústily do teorie montáže atrakcionů, publikované v r. 1923. Atrakcion znamenal pro Ejzenštejna "každý agresivní divadelní moment, každý prvek, který ovlivňuje myšlenky a psychiku diváka". Ve svém režijním filmovém debutu Stávka (Stachka, 1925) použil tento princip poprvé ve filmu. Křižník Potěmkin (Bronenosets Potyomkin, 1925), Ejzenštejnova druhá režijní filmová práce, dosáhl mohutného úspěchu. Další filmy Generální linie (Staroye i novoye, 1926-29) a Deset dní, které otřásly světem (Oktyabr, 1927) patří dnes ke klasickým dílům sovětské revoluční kinematografie. Ale i mezinárodně byl Ejzenštejn uznáván. Procestoval západní Evropu a USA. Plánované filmové projekty však ztroskotaly. Materiál k filmu natáčenému v Mexiku !Que Viva Mexico! (1930-32) dostal americký autor Upton Sinclair, který financoval natáčecí práce. Po návratu do Moskvy natáčel Ejzenštejn film Běžin luh (Bezhin Lug, 1935-37), který po cenzurních zásazích nedokončil, dále Alexandra Něvského (Aleksandr nevsky) a Ivana Hrozného I-III (Ivan Groznyj, 1941-45), jehož třetí díl nebyl dokončen. V noci z 10. na 11. února 1948 pracoval Ejzenštejn, který trpěl srdeční chorobou, na textu k dějinám sovětského filmu, když podlehl smrtelnému infarktu.
AČFK

Sergej Michajlovič Ejzenštejn
22.1.1898 Riga – 11.2.1948
Významný ruský režisér. Narodil sa v Rige v rodine hlavného architekta mesta. V Rige tiež ukončil reálne učilište. Potom sa učil na Vysokej škole technickej v Petrohrade, odkiaľ ako dobrovoľník odišiel po revolúcii v 1917-om do Červenej armády. V r. 1920 ho poslali na Akadémiu generálneho štábu na kurz tlmočníkov Výborne ovládal jazyky – Nemecký, Anglický aj Francúzsky. Ejzenštejn však odišiel pracovať do Moskovského divadla Proletkulta, kde sa neskôr stal režisérom. Veľký vplyv mal na neho hlavný režisér divadla Vsevolod Meierchold. Rozvíjajúc Meiercholdovu teóriu vytvoril Ejzenštejn osobitný štýl montáže. Do histórie filmu tak vošiel ako jeden z jeho najväčších teoretikov, dokázal premieňať abstraktné vnímania do konkrétnych obrazov. Debutoval snímkou „Štrajk“. Jeho filmy „Krížnik Potemkin“, „Alexander Nevský“ či „Ivan Hrozný“ sa stali súčasťou Zlatého fondu celosvetovej kinematografie. Krížnik Potemkin sa dlho zaraďoval medzi desiatku absolútne najlepších filmov 20-teho storočia a v r. 1958 ho v Bruseli kritici a historici označili za najvýznamnejšie dielo svetovej kinematografie vôbec. Po nástupe zvukového filmu natočil „10 dní, ktoré otriasli svetom“ (1927) podľa reportáže J. Reeda. V r. 1929 odišiel spolu s režisérom G. Alexandrovom a kameramanom E. Tiessem na študijnú cestu do západnej Európy a Ameriky. Tam sa pokúsil natočiť niekoľko filmov, napr. Americkú tragédiu podľa Dreisera, ale z politických dôvodov to nemohol zrealizovať.
V r. 1931 odchádzajú všetci traja do Mexika, kde začali nakrúcať film „Que viva Mexica!“ Pre nesúhlas úradov i pre finančné problémy film nedokončili. Nakrútený materiál neskôr bez Ejzenštejnovho súhlasu spracoval hollywoodsky producent S. Lesser pod názvom „Thunder over Mexico“. Po návrate do Moskvy sa Ejzenštejnovi nepodarilo získať natočený materiál a až v r. 1973 ho jeho anglický žiak J.Leyd spracoval aspoň archívne. V r. 1935 – 37 pracoval na filme „Bežinova lúka“, ale kritici ho neprijali dobre. Okrem filmovej práce ešte prednášal na VGIK-e a venoval sa aj publikačnej činnosti. Ešte za jeho života vyšli v USA súbory statí Film sense a Film form. V r. 1957 R. Jurenev zostavil z jeho statí zborník, ktorý vyšiel aj v Čechách v r. 1959 pod názvom Ejzenštejn kamerou, tužkou, perem.
Zomrel v Moskve v r. 1948.


Autor: mia