F.W. Murnau

FRIEDRICH WILHELM MURNAU (vlastním jménem FRIEDRICH WILHELM PLUMPE) se narodil 28.12.1888 v severním Westfálsku v Německu. V mládí studoval na univerzitě v Heidelberku a mezi tím se pokoušel prosadit jako režisér na studentských ochotnických scénách. Po vystudování a získání doktorátu z filozofie přechází k tehdy nejvýznamnějšímu divadelnímu režisérovi MAXU REINHARDTOVI, kde hraje a zároveň se učí režii. Tato práce ho natolik zaujme a fascinuje, že se rozhodne stát režisérem.

V roce 1919 slaví své první úspěchy se snímkem SATANAS, kde hlavní roli ztvárnil CONRAD VEIDT, který zrovna získal popularitu postavou lunatika Césara, kterého ztvárnil v prvním expresionistickém snímku KABINET DOKTORA CALIGARIHO. Poté se MURNAU seznamuje s divadelním hercem, který zrovna přicestoval z Maďarska a říká si ARISZTID OLT(později se v USA proslaví pod jménem BELA LUGOSI). Uvádí ho v Německu do uměleckých kruhů a natáčí s ním snímek DER JANUSKOPF(JANOŠOVA HLAVA 1920).

Čím dál víc očarován možnostmi filmu točí MURNAU jeden snímek za druhým. Své inspirace hledá většinou v různých okultních vědách a mystických příbězích. Dokonce získává kontakty na tehdy ve vyšších kruzích velmi populární okultní společnost GOLDEN DAWN(ZLATÝ ÚSVIT), jejímiž členy bylo tenkrát spousta slavných politiků a umělců. Za všechny jmenujme proslulého satanistu ALESTEIRA CROWLEYHO, spisovatele BRAMA STOKERA, nebo vůdčí osobnost anthroposofického hnutí RUDOLFA STEINERA, který měl obrovský vliv na vlnu německého expresionismu. Dalším snímkem SCHLOSS VOGELOD (STRAŠIDELNÝ ZÁMEK 1921) dokazuje MURNAU své jedinečné schopnosti vykouzlit na filmovém plátně nepoznatelný přechod mezi skutečným a snovým světem plným hrůzných předtuch.

V roce 1922 natáčí MURNAU film,který ho proslaví po celém světě-proslulého UPÍRA NOSFERATU (NOSFERATU-EINE SYMPHONIE DES GRAUENS 1922) v hlavní roli s nezapomenutelným MAXEM SCHRECKEM v roli hraběte Orloka. Tímto snímkem reagoval na právě probíhající vlnu expresionismu, kterou v německu mladí umělci vyjadřovali své obavy a znepokojení z nastalé poválečné situace. Hlavní zásadou expresionistů bylo natáčet v bohatých německých interiérech, avšak MURNAU staví tyto zásady na hlavu a tím, že natáčí v exteriérech dokazuje, že přirozené prostředí je mnohdy magičtější a působivější než uměle vytvořené kulisy. Tento pozoruhodný snímek slavil velké úspěchy a dodnes je zdrojem inspirací pro mnohé filmaře.

V následujících letech pak točí ještě působivou POSLEDNÍ ŠTACI (DER LETZTE MANN1924) tragický příběh hotelového vrátného, snímek kterým dál rozvíjí své filofofické myšlenky do netušených obzorů, v hlavní roli s pozoruhodným EMILEM JANNINGSEM a poté sahá po klasice německé literatury a točí Goethova Fausta (FAUST1926), kde v roli Mefista opět září EMIL JANNINGS.

MURNAU slaví úspěchy se svými snímky po celém světě a tak zakrátko přichází nabídka z Hollywoodu. A tak odjíždí v roce 1927 na pozvání filmové společnosti FOX do Ameriky. S touto společností pak sepisuje smlouvu a začíná natáčet své první snímky za mořem. Zachovávaje si svůj osobitý styl točí snímek VÝCHOD SLUNCE (SUNRISE 1927), poté drama z cirkusového prostředí ČTYŘI ĎÁBLOVÉ(FOUR DEVILS 1928) a v roce 1929 svůj první zvukový snímek CHLÉB NÁŠ VEZDEJŠÍ (CITY GIRL), který pojednává o životě farmářů v severní Dakotě. Avšak lidé od společnosti FOX se tentokrát obávali finančního neúspěchu a MURNAUOVO dílo i přes jeho protesty upravili a sestříhali.

Nespokojený MURNAU proto rozvazuje smlouvu a odjíždí na TAHITI, kde natáčí film ze života domorodců (TABU 1930). Premiéry svého nového filmu se však již nedožil,protože osud ukončil jeho život 11.3.1931, kdy zahynul při tragické automobilové nehodě v Kalifornii...

Autor: caligari

byl synem textilního továrníka a vyrůstal v hesenském Kasselu. Chtěl se po matčině vzoru stát učitelem a studoval filologii na Berlínské univerzitě. Po dvou letech přešel na Heidelberskou univerzitu, kde svá studia rozšířil o dějiny umění. Pravidelně účinkoval ve školních představeních a kvůli otci, jenž se nedokázal vyrovnat s jeho homosexuálním zaměřením ani s jeho uměleckými sklony, začal používat pseudonym Murnau (podle hornobavorské umělecké komunity, již navštívil). Po absolutoriu se v roce 1913 stal členem divadelní společnosti Maxe Reinhardta, s níž vystupoval i v Praze. Za války se přihlásil do armády: bojoval jako poručík gardového pěšího pluku na východní frontě a v roce 1916 se nechal přeložit k Luftwaffe. Při jednom z průzkumných letů musel nouzově přistát ve Švýcarsku. Byl internován a věnoval se jevištní režii v Bernu a v Curychu. Na žádost německého velvyslanectví se vrátil do Berlína a natočil několik propagandistických snímků. Možnosti nového média se mu natolik zalíbily, že se mu začal věnovat trvale. Zanedlouho patřil s Fritzem Langem, G.W. Pabstem a Ernstem Lubitschem k vůdčím osobnostem německého filmu, jenž stál ve 20. letech svými formálními výboji v popředí celosvětového vývoje. Murnau zásadním způsobem přispěl k oběma nejdůležitějším uměleckým směrům tehdejší německé kinematografie, expresionismu (Upír Nosferatu, Tartuffe, Faust) i kammerspielu (Cesta do noci, Poslední štace), a to i díky mimořádnému vkladu častých spolupracovníků, scenáristy Carla Mayera a kameramana Karla Freunda, kteří měli velký podíl na typických rysech jeho tvorby – stírání hranic mezi fantazií a realitou a svobodném pohybu kamery. Mezinárodní ohlas jeho děl vzbudil zájem Hollywoodu. Murnau podepsal v červenci 1926 čtyřletou smlouvu s Fox Film Corporation, pro niž realizoval mistrovské drama Východ slunce. Film byl sice čerstvě založenou Americkou akademií vyznamenán třemi Oscary (mj. v kategorii „jedinečný umělecký film“), je dnes považován za jedno z nejvýznamnějších děl němé éry a byl v kinech uveden se synchronizovanými ruchy a hudebním doprovodem, přesto však divácky propadl kvůli nástupu zvuku. Další dva Murnauovy snímky byly proto vydány proti jeho přesvědčení v částečně zvukových verzích a zklamaný režisér svůj hollywoodský kontrakt ukončil.
Filmový přehled 2009/3