René Dary

Francouzský herec René Dary byl jedním z těch nadšenců, kterým bylo dopřáno strávit u filmu a na jevišti celý život, protože pocházel z herecké rodiny a před kamerou stál poprvé již ve čtyřech letech, za války a krátce po ní dostal i řadu hlavních rolí. Narodil se v Paříži jako Anatole Mary a v roce 1910 jej doporučil herec Edmond Breon slavnému režisérovi Louisu Feuilladovi, který hledal vhodného dětského představitele pro svou chystanou sérii dobrodružných příběhů malého chlapce. Temperamentní dítě jej zaujalo a v letech 1910-1913 vzniklo kolem 80 krátkých filmů s hlavním hrdinou Bébé, díky němuž se René Dary stal jednou z prvních dětských hvězd francouzského němého filmu.

Ke zlomu došlo v roce 1913, kdy stupňované finanční požadavky Reného otce odmítla společnost Gaumont nadále akceptovat, smlouvu ukončila a angažovala jiného dětského herce René Poyena. René Dary se pak za první světové války pokusil o dětské role v divadle, později vedl se svým otcem kino, vystřídal několik dalších profesí, oklikou se nakonec ve třicátých letech vrátil k jevištnímu vystupování i filmu. Účinkoval v muzikálech a operetách, delší dobu se s ním diváci mohli setkávat na scéně Théâtre des Bouffes Parisiens.

V polovině třicátých let se začal vracet i k filmování, menší roli hrál v melodramatickém příběhu studentky a nemocného mladíka STUDENTKA HELENA WILLFUROVÁ (Hélene, 1936), po několika dalších nevelkých rolích dostal velkou příležitost v postavě napraveného anarchisty ve filmu REBEL (Le révolté, 1938). Hlavní role pak hrál v několika dalších filmech různých žánrů i kvalit (SIDI-BRAHIM, 1939; SEVERNÍ ATLANTIK – Nord-Atlantique, 1939; MELODIE PRO TEBE – Mélodie pour toi, 1942). Několik jeho filmových postav neslo jméno René, když hrál dvakrát námořníka, měl po boku vycházející hvězdu Michele Alfa (DOMOVSKÝ PŘÍSTAV – Port d´attache, 1942; NA KRÁSNÉ FREGATĚ – A la belle frégate, 1943).

Skutečně hodnotný herecký výkon podal v postavě novináře, který založí benevolentně koncipovaný ústav pro mladé delikventy (KŘIŽOVATKA ZTRACENÝCH DĚTÍ – Le carrefour des enfants perdus, 1944), popularitu mu přinesla i postava detektiva Nestora Burmy v adaptaci oblíbené předlohy ULICE DE LA GARE 120 (120, rue de la Gare, 1945); tento film měl solidní komerční úspěch a v kinech jej viděly bezmála tři milióny lidí. Ještě několik let po válce hrál René Dary hlavní role, a i když se jednalo o dnes již málo známé melodramatické nebo kriminální příběhy, některé z nich měly ve své době značný divácký ohlas (UPRCHLÍK – Le fugitif, 1946).

Z Daryho další filmografie stojí za připomenutí kriminálka NESAHEJTE NA PRACHY (Touchez pas au grisbi, 1953), v níž vytvořil dvojici stárnoucích lupičů s Jeanem Gabinem. V té době točil již o poznání méně, později ale dostal několik příležitostí v Itálii, ve francouzské televizi mu pak popularitu přinesla role komisaře Ménardiéra v kriminalistickém seriálu BELPHEGOR (1965). V televizi pak hrál několik postav historických i literárních (EVŽENIE GRANDETOVÁ – Eugénie Grandet, 1968), jeho posledním filmem bylo melodrama GOTO, OSTROV LÁSKY (Goto, l´ile d´amour, 1968), mezitím odehrál ještě dvě vedlejší role v režii slavného André Cayatta (PAST NA POPELKU – Piege pour Cendrillon, 1965; RIZIKO POVOLÁNÍ – Les risques du métier, 1967).

René Dary zemřel krátce po svém posledním vystoupení v televizi 7. října 1974 v jižní Francii nedaleko Marseille ve věku 69 let.

Autor: argenson