Claude Pinoteau

Claude Pinoteau byl filmařským prostředím inspirován od dětství, protože v tomto oboru pracoval již jeho otec Lucien Pinoteau a také starší bratr Jacques Pinoteau (*1923), taktéž režisér. Claude začal u filmu pracovat již za druhé světové války, v několika filmech se také objevil jako epizodní herec. Od 50. let byl asistentem režie u proslulých tvůrců H. Verneuila a C. Leloucha a podílel se tak na řadě slavných filmů, k vlastní samostatné režii se propracoval až ve zralém věku na prahu čtyřicítky.

Pinoteauovým režijním debutem byl drsný špionážní snímek Mlčenlivý (Le Silencieux, 1973) s Lino Venturou v hlavní roli. Tento film zaznamenal značný divácký úspěch, na který Pinoteau navázal hned svým dalším filmem, tentokrát komedií; ve filmu Facka (La Gifle, 1974) hrál opět Lino Ventura, kterému zdařile sekundovala Annie Girardot. Tento film získal francouzskou cenu Louise Delluca a mladá herečka Isabelle Adjani byla pak za svou roli v roce 1975 oceněna speciální cenou italské akademie umění Prix David di Donatello. Do svého dalšího filmu Velký podvodník (Le Grand escogriffe, 1976) angažoval Pinoteau Yvese Montanda. Po tříleté odmlce se pak režisér vrátil ke spolupráci s Lino Venturou a jejím výsledkem byl zdařilý kriminální film ve francouzsko-kanadské koprodukci Rozhněvaný muž (L'Homme en colère, 1979), který sice nedosáhl tak markantního úspěchu mezi diváky, ale patří k vrcholům Pinoteauovy tvorby. Podle vlastního scénáře pak Pinoteau natočil rodinnou komedii Večírek (La Boum, 1980), v němž se objevila tehdy debutující Sophie Marceau. Na úspěch tohoto filmu pak navazoval druhý díl Večírek 2 (La Boum 2, 1982). Za tento film pak Sophie Marceau obdržela cenu Cézara. Ohlasy dosavadních Pinoteauových filmů pak vedly k tomu, že v polovině 80. let dostal režisér nabídku pracovat pod největší francouzskou filmovou společností Gaumont International. V její produkci pak Pinoteau natočil politický thriller Sedmý terč (La Septième Cible, 1984), opět s Lino Venturou v hlavní roli. Tento film byl nominován na dvě ocenění festivalu MystFest. Dalším Pinoteauovým filmem byla nijak objevná, ale příjemná romantická komedie Studentka (L'Étudiante, 1988) v hlavní roli s tehdy již osvědčenou Sophií Marceau. Tento film dosáhl jen za první týden promítání v pařížských kinech stotisícové návštěvnosti, což byl jednoznačný úspěch. Další Pinoteauovy snímky již takový úspěch neměly; jeho zatím posledním filmem je drama Les Palmes des M. Schutz (1997), v němž se objevili Philippe Noiret a Isabelle Huppert.

V poslední době natočil Pinoteau již jen dokumentární film Un abbé nommé Pierre, une vie pour les autres (2005), mezitím také podle literární předlohy napsal scénář k historickému seriálu Modrý bicykl (La Bicyclette bleue, 2000), který zároveň produkoval, objevil se též v několika dokumentárních filmech k tématice historie francouzského filmu.

Autor: argenson