Kai Wiesinger

Kai se narodil rodičům, kteří byli oba novináři. Již před maturitou jej to táhlo k divadlu, proto není nic divného, že u Günthera Kütemeyera a Wolfganga Paula získal hereckou průpravu v činoherním divadle v Hannoveru.

Po civilní vojenské službě pokračoval v hereckém vzdělávání na Falckenberg - Schule v Mnichově, kde zahájil v roce 1990 na jevišti Team - Theater svoji profesionální divadelní dráhu v černé komedii Harold a Maude. O rok na to již debutuje před filmovou kamerou v úloze vášnivého studenta herectví Johannese, za jehož ztvárnění v situační komedii Malí žraloci (1992), obdržel Bavorskou filmovou cenu 1992. Do mezinárodního povědomí vstoupil díky postavě německého rockera Klause Voormana, v životopisném hudebním snímku o počátcích skupiny Beatles s názvem Backbeat (1993).

Že umí zahrát roli v komické poloze, ukázal v úloze homosexuála Reného, který stejně jako jeho sestra prožívá krizi třicátníků bez stálého partnera, v milostné komedii Městský hovor (1995). Velkým úspěchem pro herce přinesl rok 1998, kdy za roli právníka Konrada von Seidlitze, získal Bavorskou filmovou cenu, v roli, kdy si právník myslel, že bude ve vězení za nezaplacení parkovného pár dní a on se pobyt protáhl na dva roky, ve snímku 14 dní doživotně (1996). Herec již má svůj okruh fanoušku a lidé již chodí do kina na Wiesingera.

Manželé Joseph Vilsmaier a Dana Vávrová také měli pro něho několik rolí a natočili s Kaiem několik filmů. Například Dana Vávrová v roce 1997 s ním natočila film Touha po lásce, a Joseph Vilsmaier, Comedian Harmonists (1997) a Leo a Claire (2001). O velké válečné hrůze leteckého bombardování Drážďan, kdy je město totálně zničeno, vypovídá film Drážďany (2006).

Wiesinger střídá žánry, jednou hraje v romantickém filmu a hned jde do dramatické polohy. Hraje v kriminálním filmu Můj muž není vrah a hned vezme roli v romanci Recept na lásku (2007). Další rok se věnuje v Tv natáčením seriálu Praxe, kde se objevuje v 8 epizodách. Mnoho diváků chodilo před lety na romantický příběh o zkáze lodi Titanik, který se potopil v roce 1912 a více než čtyřicet let na to, šla ke dnu loď Gustloff s vojáky i úprchlíky z Polska, které zasáhlo torpédo z ruské ponorky a většina lidí zemřela. A na plátna kin tento velkopříběh převedl režisér Joseph Vilsmaier, kterému pomáhala i jeho žena Dana Vávrová, nejen režisérsky ale i herecky. A na Kaie Wiesingera zbyla jenom hlavní role Hellmuta Kehdinga, velitele lodi. Film se jmenoval Zkáza lodi Gustloff (2008).
V roce 2010 se podílel na filmech: Ruská ruleta, Nenasytnost, Spear of .Destiny.

Autor: jarda53