David Watkin

byl nejmladším ze čtyř dětí středostavovské katolické rodiny a původně chtěl být hudebníkem. Za války krátce sloužil v armádě a pak nastoupil do filmového oddělení britských železnic, pro něž jeho otec pracoval jako právník. Z poslíčka se vypracoval na asistenta kamery a v roce 1950 přešel ke společnosti British Transport Films (BTF), specializované na výrobu dokumentů o dopravě a propagačních cestovních snímků. Od poloviny 50. let pracoval jako hlavní kameraman a natáčel i reklamní snímky. Podílel se mj. anonymně na pozoruhodné titulkové sekvenci bondovky Goldfinger (1964, FP 11/92 – V). K celovečernímu hranému filmu jej přivedl Richard Lester, s nímž pak vedle Tonyho Richardsona nejčastěji spolupracoval. Watkin, přezdívaný na place kvůli své homosexualitě Wendy, byl uznávaným technickým inovátorem. Měl rád volnost pohybu kamery a vynalézavě pracoval s odraženým světlem. Navrhl tzv. Wendy Light, soustavu 196 světlometů (14x14), jež z jeřábu při nočních záběrech přesvědčivě simulovala přirozený zdroj osvětlení. Byl osmkrát nominován na Cenu BAFTA (mj. Útok lehké kavalerie, Hlava 22, Tři mušketýři, Ježíš Nazaretský, Ohnivé vozy). Nejvyšší ocenění získal za působivé drama Ohnivé vozy (Cena newyorských filmových kritiků) a za populární milostný příběh Vzpomínky na Afriku (Oscar, Cena BAFTA, Ceny newyorských i losangeleských filmových kritiků). Jeho celoživotní dílo bylo vyznamenáno na MF Camerimage v Lodži (2004) a Britskou společností kameramanů (BSC; 2004). Napsal autobiografické knihy Why Is There Only One Word for Thesaurus? (1998, Proč existuje jen jedno slovo pro tezaurus?) a Was Clara Schumann a Fag Hag? (2008, Byla Clara Schumannová vypelichaná coura?).
-mim-, Filmový přehled 2008/5