Petr Adler

Brněnský rodák Petr Adler přišel na svět 25. března roku 1930 a ve svém rodném městě prožil své dětství a převážnou část dospívání. Po středoškolských studiích vystudoval v letech 1949 až 1953 Filozofickou fakultu Masarykovy Univerzity v Brně, obor divadelní a hudební věda, a zahájil zde i svou profesionální dráhu.

Do prvního angažmá ve Státním divadle v Brně, kam byl přijat v roce 1954, nastoupil jako lektor zpěvohry a působil zde do konce května roku 1956. Od počátku června 1956 se stal pracovníkem Čs. rozhlasu Brno. Pro Československý rozhlas a později pro Český rozhlas pracoval věrně celých 40 let. Od roku 1961 se přemístil do Prahy, a pracoval v jako režisér Čs. rozhlasu Praha. Počátkem roku 1996 odešel do důchodu. Do brněnského studia byl přijat především jako slovesný režisér.

Mimořádný význam pro jeho další rozhlasovou práci mělo setkání s redakčními kolegy - básníkem Janem Skácelem a dramaturgem Karlem Tachovským. V této etapě své činnosti pro Čs rozhlas Brno za připomenutí stojí dramatizace četbu z románu Maxima Gorkého Foma Gordějev v roce 1956 a rozhlasová adaptace Fieldingovy komedie Jak starý zmoudřel aneb Panna pannoucí z roku 1961.

Vynikl i jako režisér rozhlasových her, když natočil již v průběhu 60. let řadu titulů, které jsou zařazeny do zlatého fondu rozhlasového archivu, např. : poetická "hra hlasů" od A. Přidala Všechny moje hlasy /1967/, hra J. Čapka Země mnoha jmen /1969/, historická hra Arnošta Dvořáka Král Václav IV. /1968/.

Pamětníci z řad rozhlasových posluchačů si jistě vybaví Adlerovy režie význačných literárních předloh, které zejména v době jistého uvolnění v šedesátých letech minulého století působily svou uměleckou váhou, za mnohé např.: Apollinairovy Prsy Teiresiovy /1965/, Hurníkovy Muzikantské povídky /1967/, Máchovi Cikáni /1967/, četba na pokračování z románu J. D. Salingera Kdo chytá v žitě /1968/. Adler se jako režisér dlouhodobě zabýval režijním zpracováním a realizaci povídkové a dramatické tvorby Ilji Hurníka, např. Symfonie s úderem kotlů /1980/ aj. Se jménem Petra Adlera bylo možné se setkat mimo jiné i u realizací hudebně-básnických kompozic, natočených koncem 60. let v rozhlase skupina Skiffle kontra bratří Traxlerů - Erbenův Štědrý večer a především Máchův Máj /1967/.

Pro úzké spojení Adlerovy režijní práce s hudebními motivy svědčí mimo jakoukoliv pochybnost i vytrvalý zájem o hudební náměty, např. hra J. Boučka Requiem /1974/, P. Vodňaruka Trubka /1977/, scénická hudba propojená s čteným textem z románu J. Kerouaca Mag /1979, hudební improvizace J. Stivína/; při rozhlasové realizaci Brechtovy hry Kavkazský křídový kruh /1979, hudební motivy P. Dessaua/ aj.

Z dalších Adlerových režijních počinů je nutno vzpomenout zejména ty, které se i dnes při jejich reprízách těší zájmu posluchačů pro jejich laskavý humor: četba z knihy B. MacDonaldové Co život dal a vzal /1979, v podání G. Vránové/, v Brázdově Notářském pitavalu II. /1983/, Hrabalově novele Taneční hodiny pro starší a pokročilé /1989/, třídílná dramatizace humoristického sci-fi románu D. Adamse Stopařův průvodce vesmírem /1989/ a v 90. letech i přes úbytek rozhlasových realizací se stále projevuje na těchto Adlerových režijních počinech jeho zkušený a současně přínosný režijní rukopis: J. Škvorecký Tankový prapor /1990/ a Zbabělci /1991/; T. Mann Vyvolený /1991/; K. Poláček Dům na předměstí /1991/; I. Olbracht Zázrak s Julčou /1992/; J. Roth Kapucínská krypta /1992/; P.-H. Cami Minikomedie /1992/; T. Mann Lotta ve Výmaru /1993/; J. Havlíček Neviditelný /1994/ aj.

Erkul

Autor: Erkul