Dol Dauber

Adolf Daubner, později známý jako Dol Daubner, pocházel ze židovské rodiny a narodil se 28.července v roce 1894 v Mariánských Lázních. Již v chlapeckém věku hrával na housle a svůj nepopíratelný hudební talent rozvíjel dále studiem na hudební akademii v Bukurešti. Za první světové války byl zařazen k službě v rakouské armádě u vojenské hudby. Po válce pokračoval ve studiu v Brně u profesora Otakara Ševčíka. Dráhu houslového virtuosa a koncertního mistra v Bratislavě nečekaně brzy opustil, aby od počátku dvacátých let minulého století vedl vlastní salónní a taneční soubor, se kterým hrával ve vídeňských exkluzivních podnicích. Byl přitahován, a to i přes své klasické hudební vzdělání k americkému jazzu, který byl již v horizontu Daubnerových hudebních zájmů dříve, ale nebyl zcela uspokojen touto situací, což jej časem přivedlo k založení orchestru swingového typu. Jeho vlastní hra na housle byla podle pamětníků silně emotivní. Se svým big-bandem vystupoval v nejlepších zábavních podnicích, a to nejen v Praze nebo ve Vídni, ale prosadil se i v Curychu, Berlíně. Letní měsíce věnoval pobytu v Mariánských Lázních a Karlových Varech, kde koncertoval se svým orchestrem k potěšení lázeňských hostů. V roce 1929 ukončil práce na rozsáhlé orchestrální suitě - Am Sabbath – Abend, kterou později zneužili nacisté v propagačním filmu -Theresienstadt – ein Dokumentarfilm aus dem jüdischen Siedlungsgebiet". Film měl sloužit před světem k jakémusi ospravedlnit židovských deportací. V orchestru, který tuto skladbu pro film nahrával v Terezíně, byl také Dauberův syn Robert, mimořádně nadaný hudebník a skladatel, který začátkem roku 1945 zahynul v koncentračním táboře Dachau. Jako oblíbený sólista natočil Daubner řadu gramofonových desek a se svým orchestrem si zahrál v několika českých předválečných filmech. Je autorem hudby k filmům Krb bez ohně; Klatovští dragouni a Umlčené rty. Před 2. sv.válkou byla nahrána a také i tiskem vyšla řada Daubnerových vlastních písní, z nichž nejoblíbenější bylo tango Leilo/1928/, které se dlouhá léta hrálo na tanečních zábavách. Autorem textu k tomuto tangu byl František Kudrna. Některé Dauberovy melodie měl ve svém repertoáru R.A. Dvorský, který s Dol Daubnerem a jeho orchestrem vystupoval v českých filmech ještě roku 1941. Za protektorátu se sice objevoval se svým orchestrem na filmovém plátně, ale jeho jméno nesmělo být v titulcích uváděno. Na rozdíl od svých příbuzných se dočkal konce války a podařilo se mu vyhnout deportování i do koncentračního tábora. O Daubnerových osudech během válečných let není prakticky nic známo. V poválečných letech se Dauber se svým hudebním stylem dostal na okraj zájmu a nepodařilo se mu navázat na svou předválečnou hudební kariéru. Jeho hudba byla před válkou inspirována požadavky společnosti a zejména chápáním jazzu pouze jako v podobě whitemanovského symfonického jazzu. Přesto i krátce po válce vypadalo vše pro Daubera více než-li nadějně. Dokladem jsou nahrávací knihy gramofonové společnosti Ultraphon. Orchestr, před kterým Dol Daubner stál a vedl jej svou taktovkou při nahrávání směsi ukrajinských a ruských lidových písní,to již nebyl původní Daubnerův band. Ještě později nahrál pro Ultraphon výběr z oper a operet. Fádní a náladové skladby, mezi kterými zazářila v nové verzi píseň Leilo v rytmu tanga.. S textem Jiřího Voldána na melodie P. Leščenka "Kolja, od Kyjeva voják" byly v Daubnerově hudební úpravě, česky nazpívány Oldřichem Kovářem a slovensky Františkem Kryštofem Veselým. Dol Daubner, hudebník, skladatel a kapelník zemřel v Praze 15. září roku 1950, ve věku 56 let.

Autor: Erkul