Zpěvák širokého záběru a příležitostný herec Valentin Šindler pocházel z vesnice Cholina nedaleko Olomouce, kde vyrůstal spolu s mladšími bratry, taktéž operními pěvci – Antonínem Šindlerem (1886-1972) a
Václavem Šindlerem (1893-1952). Valentin Šindler vystudoval gymnázium v Kroměříži, pak v letech 1905-1908 studoval teologii v Olomouci, zároveň se soukromě vzdělával ve zpěvu a hudbě. Studium nakonec nedokončil, protože na popud skladatele Karla Kovařovice se dal na profesionální pěveckou dráhu. Pohostinsky zpíval v Národním divadle v Praze, ale pro získání stálého angažmá nebyl shledán dostatečně dobře hlasově vybaveným. Proto se znovu oddal odborné pěvecké průpravě, a sice ve Vídni a Berlíně. V letech 1910-1911 znovu hostoval v Národním divadle a také v Divadle na Vinohradech.
V Národním divadle nakonec získal stálé angažmá (1911-1913) a na jeho jevišti vystoupil v několika tenorových rolích, za připomenutí stojí Jeník v Prodané nevěstě. Za první světové války zpíval v Chorvatském národním divadle v Záhřebu (1914-1917), znovu ale hostoval v Národním divadle, k účinkování jej přizvalo také Východočeské divadlo v Pardubicích, znovu Vinohradské divadlo, vystoupil také ve Volksoper ve Vídni. Stěžejní je ale jeho stálé působení v Národním divadle v Brně, kde působil celých patnáct let (1917-1932). Vystoupil zde v sedmdesáti tenorových rolích v operách, kromě toho ale koncertoval po celé republice, proslul také svou propagací lidových písní, jako soukromý pedagog se věnoval i výuce zpěvu. Natáčel také na gramofonové desky a vydavatelskými firmami byl hojně vyhledáván – přestože jeho hlasový projev byl považován za těžkopádný, díky svému širokému žánrovému záběru sklízel značné úspěchy a v letech 1909-1928 pořídil několik set nahrávek.
Ve věku po čtyřicítce doznal Šindlerův hlas značného kvalitativního útlumu, v té době se zpěvák začal věnovat poněkud jiné podobě svého uměleckého uplatnění. Tehdy vznikla legendární postava strýčka Křópala, bodrého Hanáka, s nímž vystupoval celá léta nejen na jevišti Národního divadla v Brně, ale i v zájezdových představeních. Základ úspěchu strýčka Křópala byl položen původně v literární formě, až v roce 1926 byl uveden na jevišti v rámci revue Z Brna do Brna. Svérázná postava byla převedena i na filmové plátno; poprvé ji využil režisér Martin Frič ve filmu VŠE PRO LÁSKU (1930). Zatímco dosud Frič tvořil dramatičtější žánr, tento titul byl jeho prvním pokusem o veselohru. Popularita strýčka Křópala založená především na slovním humoru a kouzlu hanáckého nářečí však v němém filmu nemohla příliš zaujmout (šlo o jeden z posledních československých němých filmů). Podruhé vystoupil Šindler v Křópalově postavě ve filmu NA SVATÉM KOPEČKU (1934). Mezitím ale hrál (a zpíval) v dalších filmech (KANTOR IDEÁL, 1932; V CIZÍM REVÍRU, 1934; HŘÍCH MLÁDÍ, 1935).
Strýček Křópal měl na jevišti brněnského Národního divadla derniéru v roce 1932, pak s ním Šindler vystupoval po celém Československu, mimo jiné v Praze (Malá opereta), uplatnění našel pochopitelně i v rozhlase. Za války založil vlastní divadelní společnost Lidové veseloherní divadlo Stréčka Matěje Křópala a v letech 1941-1945 s ní vystupoval převážně na Moravě. Své veřejné aktivity zakončil Šindler v padesátých letech, kdy byl pedagogem a hlasovým poradcem Uměleckého souboru národní bezpečnosti v Praze. V Praze také nakonec zemřel, 21. ledna 1957, krátce před svými 72. narozeninami.
Autor: argenson .
