Miloš Vacek

Hudební skladatel Miloš Vacek napsal řadu děl v oboru vážné hudby, početně významnou položku v jeho práci tvoří ale i film a televize. Pochází z východočeského venkova, za války začal studovat na pražské konzervatoři skladbu u dirigenta a skladatele Jaroslava Řídkého, po absolutoriu působil jako sbormistr a dirigent Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého (1951-1954). Od roku 1954 pracuje Miloš Vacek na volné noze jako hudební skladatel, složil několik oper (Jan Želivský, Romance pro křídlovku, Bratr Žák), psal balety, komorní a symfonické skladby, výrazným způsobem se podílel také na hudební složce Československého rozhlasu, psal i spartakiádní skladby, v neposlední řadě též scénickou hudbu pro divadla.

S filmem a televizí spolupracuje Miloš Vacek od roku 1953 a na svém kontě má hudbu k 27 hraným filmům a 170 dokumentům a animovaným filmům. Poprvé komponoval pro krátký studentský snímek FAMU NEJŠŤASTNĚJŠÍ ČLOVĚK NA SVĚTĚ (1953), v rámci celovečerních filmů se poprvé uplatnil prací na dětském titulu DOBRODRUŽSTVÍ NA ZLATÉ ZÁTOCE (1955). Ve Vackově hudební tvorbě pro film převažují tituly s vojenskou nebo válečnou tématikou, spolupracoval například s režiséry Jiřím Sequensem (NEPORAŽENÍ, 1956; ATENTÁT, 1964) nebo Karlem Kachyňou (KRÁL ŠUMAVY, 1959; PRÁČE, 1960), významným způsobem se podílel na cestopisných dokumentech.

V rámci odlehčeného žánru spolupracoval například s Janem Valáškem (komedie zaměřené na dětského diváka KDYŽ MÁ SVÁTEK DOMINIKA, 1967, nebo NAŠE BLÁZNIVÁ RODINA, 1968). V sedmdesátých letech se více soustředil na tvorbu pro animované filmy, například o krtečkovi, často se vracel také k tvorbě Josefa Lady a napsal hudbu k večerníčkům O KOCOURU MIKEŠOVI (1971) a O CHYTRÉ KMOTŘE LIŠCE (1983), skládal i hudbu pro filmové a televizní pohádky (HADÍ PRINC, 1983; O ZATOULANÉ PRINCEZNĚ, 1988 – tato opět vychází z odkazu Josefa Lady).

Miloš Vacek je autorem autobiografické knihy Má životní Capriccia (2008).

Autor: argenson

MILOŠ VACEK (nar. 20.6.1928, Horní Roveň u Pardubic – zemřel 29. února 2012, Praha) získal základy hudebního vzdělání v raném dětství od otce, skladatele, hobojisty, varhaníka, pedagoga a ředitele kúru v Kamenici nad Lipou Jindřicha Vacka (1889-1946). Učil se hře na housle, klavír, klarinet a hoboj. Po absolvování varhanního oddělení Státní konzervatoře v Praze (1947) studoval skladbu na AMU (1947-51). V rámci základní vojenské služby působil jako sbormistr a dirigent Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého. Od roku 1954 byl skladatelem na volné noze. V jednotlivých tvůrčích obdobích se zaměřoval vždy na určitý hudební obor (balet, opera, muzikál, melodram, komorní, orchestrální a vokálně symfonické skladby). Osou jeho díla zůstávala zejména hudebně dramatická tvorba, na níž spolupracoval s druhou manželkou Naděždou Gajerovou-Mauerovou (nar. 1928), původně herečkou a pak spisovatelkou a libretistkou (texty k jeho operám a k písňovým cyklům). Zkomponoval mj. znělky Československého filmového týdeníku, melodie k sedmi celostátním spartakiádám a hudební doprovody k rozhlasovým, divadelním a televizním inscenacím. Od počátku 50. let se často věnoval i filmové hudbě. Složil partitury k téměř třiceti hraným filmům a k desítkám dokumentárních a animovaných snímků, z nichž některé byly součástí větších cyklů či večerníčkových seriálů: O kocouru Mikešovi (1971; r. Josef Kluge), Pohádky z lipových špalíčků (1980; r. Josef Kluge), O chytré kmotře lišce (1983; r. Eduard Hofman), Pohádky o mašinkách (1985; 1987; r. Eduard Hofman) a Třída jako řemen (1990; r. Zdeněk Vinš). Z Vackova prvního manželství pochází herec Tomáš Vacek (nar. 1962). Své vzpomínky skladatel shrnul v memoárové knize Má životní capriccia (2007). – Filmografie (hudba, není-li uvedeno jinak): (celovečerní hrané filmy) Větrná hora (1955; r. Jiří Sequens), Ztracená stopa (1955; r. Karel Kachyňa), Dobrodružství na Zlaté zátoce (1955; r. Břetislav Pojar), Neporažení (1956; r. Jiří Sequens), To byla noc (1957; r. Václav Hanuš), Skleněná oblaka (1958; r. František Vláčil), Tenkrát o vánocích (1958; r. Karel Kachyňa), Útěk ze stínu (1958; r. Jiří Sequens), povídka Pronásledování z filmu Vstup zakázán (1959; r. František Vláčil), Život pro Jana Kašpara (1959; r. Vladimír Sís), Král Šumavy (1959; r. Karel Kachyňa), Partyzánská stezka (1959; r. Emanuel Kaněra), Práče (1960; r. Karel Kachyňa), Chlap jak hora (1960; r. Miloš Makovec), Kouzelný den (1960; r. Jan Valášek), Procesí k panence (1961; r. Vojtěch Jasný), Vánice (1962; r. Čeněk Duba), Atentát (1964; r. Jiří Sequens), Flám (1966; r. Miroslav Hubáček; hudeb. dramaturg), Když má svátek Dominika (1967; r. Jan Valášek), Čtyři v kruhu (1967; r. Miloš Makovec), Naše bláznivá rodina (1968; r. Jan Valášek, Karel Kachyňa), Kateřina a její děti (1970; r. Václav Gajer), Černý vlk (1971; r. Stanislav Černý), Počkám, až zabiješ (1973; r. Stanislav Černý), Hadí princ (TV-1973; r. Zora Bachnárová), Poprask na silnici E 4 (1979; r. Stanislav Strnad), Něco je ve vzduchu (1980; r. Ludvík Ráža), O zatoulané princezně (1987; r. Antonín Kachlík); (kr. a střm. hrané filmy) Nejkrásnější člověk na světě (1953; r. Vlastimil Kressl), Ze soboty na neděli (1958; r. Vladimír Sís), Začátek konce (TV-1961; r. Zdeněk Podskalský), Uprchlík/Igelfreundschaft (1961; r. Herrmann Zschoche), Šestý do party (TV-1962; r. Jiří Sequens), Žena pro hrdinu (TV-1962; r. Jiří Sequens), Modrý autobus (TV-1963; r. Jan Valášek), Kdy brečí muži (1964; r. Jan Valášek), Motýl (1965; r. Elmar Kloss); (animované filmy) Paraplíčko (1957; r. Břetislav Pojar), Malování pro kočku (1960; r. Břetislav Pojar), Kočičí slovo (1960; r. Břetislav Pojar), Kočičí škola (1961; r. Břetislav Pojar), Malé, ale moje (1962; r. Josef Kluge), Solidní dědeček (1963; r. Josef Kluge, Miroslav Štěpánek), Palác snů (1964; r. Břetislav Pojar), Proměna (1964; r. Miloš Makovec), Rekův románek (1966; r. Josef Kluge), Proč nemáme nožičky (1967; r. Josef Kluge), Věrné naše milování (1967; r. Josef Kluge), Pomlouvači (1967; r. Josef Kluge), Nehvízdat prosím (1968; r. Ivan Urban), Fanfaron malý clown (1968; r. Břetislav Pojar), Jak šlo vejce na vandr (1969; r. Josef Kluge), Krtek a zelená hvězda (1969; r. Zdeněk Miler), O ptáku, který dupal (1969; r. Ludvík Kadleček), Krtek v zoo (1969; r. Zdeněk Miler), Krtek a žvýkačka (1969; r. Zdeněk Miler), Krtek zahradníkem (1969; r. Zdeněk Miler), Všude dobře, doma nejlépe (1969; r. Josef Kluge), Hra na maminku (1970; r. Josef Kluge), Krtek a ježek (1970; r. Zdeněk Miler), Krtek a lízátko (1970; r. Zdeněk Miler), Mikeš se učí mluvit (1970; r. Josef Kluge), Krtek a paraplíčko (1971; r. Zdeněk Miler), Mikeš na pouti (1971; r. Josef Kluge), Mikeš na hruškách (1971; r. Josef Kluge), Mikeš čaruje (1971; r. Josef Kluge), Jak Mikeš zachránil Bobeše (1971; r. Josef Kluge), Mikeš se ztratil (1972; r. Josef Kluge), Mikeš vypráví pohádku (1972; r. Josef Kluge), Obávaná kačena (1972; r. Hermína Týrlová), Ukradené dítě (1972; r. Hermína Týrlová), Pejskův sen (1972; r. Hermína Týrlová), Mikeš straší (1972; r. Josef Kluge), Kluk dostává filipa (1972; r. Hermína Týrlová), Jak pejsek vyčmuchal darebáka (1972; r. Hermína Týrlová), Mikeš u cirkusu (1973; r. Josef Kluge), Vánoce u zvířátek (1973; r. Hermína Týrlová), Babička vypráví pohádku (1973; r. Josef Kluge), Klukovy klukoviny (1973; r. Hermína Týrlová), Mikeš je doma (1973; r. Josef Kluge), Růžové brýle (1973; r. Hermína Týrlová), Pohádka o Klikotoči (1973; r. Josef Kluge), Oslík ušatec (1974; r. Hermína Týrlová), Nácíček nakupuje (1974; r. Josef Kluge), O Mikešově kouzelné holi (1974; r. Josef Kluge), O detektivu Sultánovi (1974; r. Josef Kluge), Dobrodružství kouzelné hole (1974; r. Josef Kluge), Překvapení v Hrusicích (1975; r. Josef Kluge), Mikeš hrdina (1975; r. Josef Kluge), Jak se Herodes uzdravil (1975; r. Josef Kluge), Tajemný kocourek (1975; r. Josef Kluge), Lyšajův sen (1976; r. Josef Kluge), Výprava do Hrusic (1976; r. Josef Kluge), Pohádka o kozlu Kokešovi (1976; r. Josef Kluge), Co vyprávěl strýček Malinovský (1977; r. Josef Kluge), Starosti s babičkou (1977; r. Josef Kluge), Pepík Ševců malířem (1977; r. Josef Kluge), Na kamzíka (1978; r. Josef Kluge), Mokré halali (1978; r. Josef Kluge), Jak dal sedlák študýrovat vola (1980; r. Zdeněk Vinš), O statečné princezně (1980; r. Josef Kluge), Na zdraví…? (1981; r. Josef Kluge), Hadí princ (1982; r. Zdeněk Vinš), O líném Honzovi (1983; r. Josef Kluge), Zahradníkův rok (1987; r. Josef Kluge) a celovečerní Jak ševci zvedli vojnu pro červenou sukni (1989; r. Karel Trlica); (krátké a středometrážní dokumentární filmy) Stráž míru (1952; r. Jaroslav Šikl), Stará čínská opera (1953; r. Vojtěch Jasný, Karel Kachyňa), Písně hrdinů (1954; r. Stanislav Barabáš), Cesta vede do Tibetu (1956; r. Vladimír Sís), Hranice světadílů (1958; r. Jiří Sequens), Země středu (1958; r. Jiří Sequens), Děti bez lásky (1963; r. Kurt Goldberger); (celovečerní dokumentární filmy) Lidé jednoho srdce (1953; r. Vojtěch Jasný, Karel Kachyňa, Čchü Paj-jin, Tung Siao-Wu; spol. hudba), Bratr oceán (1957; r. Jiří Sequens), Nový příběh staré řeky (1962; r. Zdeněk Kopáč).

Zdroj: -fik- / NFA