Rudolf Krátký

Herec a divadelní režisér Rudolf Krátký většinu své umělecké dráhy spojil s Brnem, odkud pocházel a kde také zemřel. Jako student gymnázia se začal zajímat o divadlo, po maturitě krátce studoval práva, ale uzavření vysokých škol v roce 1939 mu další studium znemožnilo. Naplno se pak začal věnovat divadlu a jeho první štací bylo Divadelní studio v Brně (1939-1941), které působilo na poloprofesionální bázi. Další léta okupace strávil v Českém divadle v Olomouci (1940-1944), po uzavření všech divadel před koncem války našel útočiště v brněnském rozhlasovém studiu.

V roce 1945 se stal členem činohry brněnského Národního divadla, kde působil až do odchodu do penze. Brzy se zařadil k významným hercům největšího brněnského jeviště, což lze ostatně doložit výčtem jeho rolí – titulní party hrál v představeních Romeo a Julie, Jánošík, Figarova svatba nebo Don Juan, po přechodu k charakterním postavám staršího věku dostal výrazné příležitosti v Pygmalionu nebo Mistrovi a Markétce. Kromě hraní se prosadil také jako režisér (Černá komedie, Než kohout zazpívá). Vedle Národního divadla pohostinsky účinkoval také na scéně Divadla bratří Mrštíků v Brně.

Filmografie Rudolfa Krátkého není nijak početně bohatá, poprvé se před filmovou kameru postavil až jako bezmála padesátiletý (ANDĚL BLAŽENÉ SMRTI, 1966), výraznou vedlejší postavu soudce vytvořil v legendárním KLADIVU NA ČARODĚJNICE (1969), následně se objevil v dalších dvou historických filmech (DNY ZRADY, 1973; PUTOVÁNÍ JANA AMOSE, 1983). Mezitím navázal také spolupráci s brněnským studiem Československé televize, významné bylo i pokračování práce pro rozhlas. Tady účinkoval v řadě rozhlasových dramatizací slavných divadelních her a literárních děl, kromě toho se věnoval recitaci a prosadil se i jako zpěvák šansonů. Významně se podílel také na brněnské dabingové produkci a v roce 2007 obdržel Cenu Františka Filipovského za celoživotní mistrovství v dabingu.

Rudolf Krátký po druhé světové válce zahájil i své dlouholeté pedagogické působení a několik desetiletí vyučoval na brněnské JAMU. V rámci divadelního studia fakulty nastudoval jako režisér řadu představení se studenty, jeho rukama prošly mimo jiné Zdena Herfortová nebo Hana Zagorová. Svou jevištní dráhu završil nominací na Cenu Thálie za svůj výkon ve hře Mistr a Markétka (2001), mezitím také obdržel cenu Senior Prix (1996). Před filmovou kamerou stál naposledy v postavě kardinála v česko-německé pohádce CÍSAŘOVY NOVÉ ŠATY (1993), později se objevil ještě v brněnském seriálu ČETNICKÉ HUMORESKY (1997).

Rudolf Krátký zemřel v Brně 13. dubna 2009 ve věku 89 let.

Autor: argenson