Herec a divadelní režisér Gabriel Hart pocházel z Domažlic, jeho skutečné příjmení bylo Benhart, v uměleckém světě později používal také pseudonym Jiří Tomič. Po maturitě zamířil do Prahy na vysokou školu, ale vzápětí se začal věnovat divadlu, zprvu jako herec. V průběhu první světové války prošel populárními pražskými scénami jako byla holešovická Uranie nebo Švandovo divadlo, působil také ve slavném kabaretu Červená sedma. Zároveň se pokoušel prosadit jako režisér a tuto profesi si krátce po vzniku Československa vyzkoušel i ve filmu. Vlastní námět realizoval s krátkometrážním vlasteneckým filmem NA POMOC DOHODĚ (1918), v témže roce pak natočil příběh LÁSKA SI NEDÁ POROUČET (1918), ani jeden z těchto filmů se však nedochoval.
Jako režisér byl Hart v roce 1919 angažován do Vinohradského divadla, kde pak strávil šest let. Jeho režijní práce sázela na osvědčenou klasiku i modernu ze světového repertoáru (E. Rostand, G. B. Shaw), jen výjimečně se vracel k filmu, tentokrát již výhradně jako herec. V letech 1924-1925 Gabriel Hart jako stipendista pobýval v Sovětském svazu a studoval divadelnictví v Moskvě a Leningradě, o sovětském divadle pak napsal několik statí. Po návratu nastoupil do Národního divadla (1925-1930), kde se jako režisér podílel na šesti představeních, spolupracoval i s K. H. Hilarem, s nímž se znal již z Vinohrad. Jako herec menších rolí se objevil také v desítkách představení.
S návratem do Vinohradského divadla v roce 1930 začíná nejvýznamnější éra divadelní dráhy Gabriela Harta. Jako režisér realizoval desítky představení, působil především na vedlejší scéně Vinohradského divadle, a sice v Komorním divadle. Soustředil se především na uvádění konverzačních komedií a frašek, občas ale sáhl i po kvalitnějších dílech klasiků, například ruských (A. P. Čechov, N. V. Gogol), ale i domácích (J. K. Tyl, A. Jirásek), dvakrát oživil také hry Henrika Ibsena. Kromě režie se věnoval překladům, často navštěvoval Jugoslávii a z chorvatštiny převedl na česká jeviště několik divadelních her. Nejúspěšnější Hartovou režií byla hra Za ranního kuropění, která se za války dočkala stovky repríz a vzhledem k době uvedení není nijak překvapivé, že šlo o dílo německého autora Augusta Hinrichse.
V průběhu třicátých let rozvinul Gabriel Hart širší aktivity před filmovou kamerou, a i když hrál jen menší role, zvláště po roce 1938 se s ním diváci v kinech setkávali poměrně často. V deseti filmech hrál profesory nebo lékaře, v řadě dalších snímků se pak objevil i v jiných profesích, z dosud dobře známých filmů můžeme uvést veselohru DVA TÝDNY ŠTĚSTÍ (1940), kde hrál kuchaře. Vedle dnes již dávno zapomenutých titulů byl menšími hereckými úkoly pověřován i v umělecky hodnotných a nadčasových filmech jako HORDUBALOVÉ (1937), JAN CIMBURA (1941) nebo MĚSTEČKO NA DLANI (1942).
Ještě tři roky po válce působil Hart ve Vinohradském divadle, v roce 1948 pak přešel pod správu Vesnického divadla, kde poslední léta svého uměleckého působení strávil jako režisér a umělecký inspektor, jeho význam pro české divadlo byl však již minimální. Na přelomu 40. a 50. let odehrál také své poslední role ve filmu, naposledy se mihnul v bezejmenné epizodě v komedii KUDY KAM? (1956).
Gabriel Hart zemřel v Praze 13. listopadu 1961 ve věku 67 let.
Autor: argenson .
