Pravé jméno této nizozemské orientální tanečnice, která se narodila 7. srpna 1876 v holandském městečku Leeuwarden, zní Margaretha Geertruida Zelle. Její rodiče se jmenovali Adam Zelle a Antje van der Meulenotec - otec byl kloboučníkem, ale brzy po smrti své ženy (r. 1891) zkrachoval a rodina se ocitla v nouzi. Mladá Margaretha v té době studovala učitelský ústav, ale kvůli milostné aféře s ředitelem školy musela studium ukončit a odstěhovat se do Amsterodamu.
Jako osmnáctiletá odpověděla na seznamovací inzerát o 22 roků staršího námořního důstojníka Rudolfa McLeod, se kterým se po pouhých šesti dnech známosti zasnoubila. Za další 4 měsíce se vzali a odjeli spolu do Holandské východní Indie (dnešní Indonésie), kde McLeod sloužil jako voják na Jávě a Sumatře. Tady se jim narodily dvě děti - syn John Norman a dcerka Jeanne Louisa. Manželství se však nevyvedlo, provázely jej hádky a velkou ranou pro oba rodiče byla i smrt malého Johna, který zemřel za dodnes nevyjasněných okolností v dětském věku.
Roku 1903 došlo k rozvodu a Margaretha rodinu opustila. Odjela do Paříže, kde začala pracovat jako učitelka, ale pak zaujala svým nevšedním zjevem a stala se tanečnicí. Předtím působila i jako krasojezdkyně na cirkusovém koni. Často se nechávala fotit nahá, nebo jen s pár kousky jemného závoje. Brzy o ní psaly všechny noviny a ona dovedla využít situace. Tvrdila, že se narodila jako javanská princezna a v dětství sledovala kněžky v domorodých chrámech při rituálních tancích. Vystupovala pod uměleckým jménem Mata Hari,což malajsky znamená něco jako „Oko nového svítání“, či "Světlo dne".
Světovou proslulost si získala hlavně svým tancem, obsahujícím exotiku, sex aappel, vzrušující a jen lehce zastíranou nahotu i tajemství. Mimo to pózovala malířům a ve vyšší společnosti byla známá i jako kurtizána. Potřebovala mnoho peněz, které uměla snadno vydělat,ale také utrácet. První světová válka zastihla Matu Hari v Berlíně, odkud se ale raději vrátila do neutrálního Holandska. Tady ji navštívil německý konzul Kramer s návrhem, aby se stala placenou agentkou říšské tajné služby. Naivní tanečnice souhlasila, přičemž pravděpodobně neměla ani tušení, co to obnáší a na jak tenký led se pouští.
Absolvovala rychlé školení v Německu, kde se naučila psát neviditelným inkoustem a dostala instrukce, jak kódovat zprávy (a také vlastní kódové označení H21). V květnu roku 1916 se poprvé ocitla v nebezpečném podezření, neboť do centra francouzské kontrašpionáže přišla zpráva ze Scotland Yardu o tom, že Mata Hari je vyzvědačka pro císařskou německou vyzvědačskou službu. Brzy poté měla Mata Hari co do činění se šéfem francouzské kontrašpionáže Ladouxem, který jí nabídl spolupráci - a ona opět souhlasila. Stala se tak dvojí agentkou. Když oznámila, že se chystá na cestu do Holandska, Ladoux toho využil a pověřil ji, aby v Bruselu získala informace o německých válečných plánech.
Cestou byla zatčena britskou tajnou službou, pro nedostatek důkazů ale pro tentokrát ještě vyvázla. Ovšem nedala si pokoj a ve své činnosti vyzvědačky pokračovala i nadále. Jestli byla tak naivní, lačná peněz, či dobrodružství, anebo se snad domnívala, že díky její slavě se jí nemůže nic stát, se už asi nedozvíme... 13. února roku 1917 byla Mata Hari opět zatčena v jednom z luxusních pařížských hotelů. I když proti ní neexistovaly žádné přímé důkazy, byla slavná umělkyně obviněna ze špionáže a způsobení smrti několika desítek tisíců vojáků.
Nepomohlo jí už nic - ani její sláva, ani přímluvy mnoha jejích vlivných milenců. Za údajnou velezradu byla odsouzena k smrti zastřelením a rozsudek byl vykonán v brzkých ranních hodinách 15. října 1917. Stalo se tak na střelnici kasárnen ve Vincennes a traduje se, její tělo zasáhly pouze 3 z celkových 12 výstřelů. Její poslední slova před smrtí měla být "Merci, monsieur" a dokonce prý měla před povelem k popravě odhodit oděv a poslat svým katům vzdušný polibek. Její tělo si rodina odmítla převzít, a tak posloužilo jako pomůcka při výuce mediků. Hlava se údajmě dlouho nacházela ve sbírkách Muzea anatomie v Paříži, časem se však záhadně ztratila.
O životě této pozoruhodné ženy bylo napsáno mnoho navzájem si odporujících článků i knih a roku 1931 ji ve filmu "Mata Hari" ztvárnila neméně slavná Greta Garbo. V rodném městě této tanečnice dnes můžeme navštívit její muzeum, kde jsou k vidění fotografie z jejích vystoupení, kopie dokumentů z jejího procesu a slavný kostým se zlacenou podprsenkou, čelenkou a náušnicemi .
Většina osobních věcí Maty Hari byla po její smrti prodána v dražbě a její deníky, do kterých si nalepovala novinové výstřižky o svých vystoupeních, se našly u její bývalé uklízečky v provincii Limburg na jihu Nizozemska až v roce 1930. I díky jim památka na tuto v mnoha ohledech mimořádnou ženu žije dál...
Autor: green-tea .
