Lucile Saint-Simon

Francouzská herečka Lucile Saint-Simon hrála jen v několika filmech přelomu 50. a 60. let dvacátého století, po druhém sňatku odešla do soukromí. Pochází z města Corbeil-Essonnes nedaleko od Paříže a herectví studovala nejprve na proslulé škole René Simona, později získala uměleckou průpravu pod vedením významného herce Charlese Dullina. Právě tady se setkala s hercem švýcarského původu Jacquesem Verlierem (1933-1992), který se v roce 1953 stal jejím manželem, rok po svatbě se jim narodila dcera Karine Verlier (*1954), později taktéž herečka.

Ještě za studií hrála Lucile Saint-Simon v několika krátkých filmech, jako studentka se objevila v Decoinově filmu LOŽNICE DOSPÍVAJÍCÍCH DÍVEK (Dortoir des grandes, 1953), mihla se také v historickém filmu KDYBY MI VERSAILLES VYPRÁVĚLY (Si Versailles m'était conté, 1954). Jejím aktivitám během padesátých let ale dominovalo divadlo, vystupovala na několika pařížských scénách, s divadelní formací Jeana Gosselina podnikla také turné do bývalých francouzských kolonií. Do širšího povědomí znovu pronikla dvěma velkými filmovými rolemi z počátku 60. let. V Lautnerově dramatickém příběhu z doby okupace PŘESTAŇTE BUBNOVAT (Arretez les tambours, 1960) hrála jednu z hlavních rolí dcery starosty (Bernard Blier). Znovu ji pak přizval ke spolupráci Henri Decoin a v jeho režii vytvořila titulní roli ve filmu NĚŽNÁ A PRUDKÁ ELISABETH (Tendre et violente Elisabeth, 1960). Jednu z hlavních rolí čtyř prodavaček pak dostala ve filmu HEZKÉ HOLKY (Les bonnes femmes, 1960) významného tvůrce nové vlny Claude Chabrola.

V roce 1959 se Lucile Saint-Simon rozvedla s Jacquesem Verlierem a krátce nato se podruhé provdala za herce Georgese Riviere (*1924), který byl oblíbeným představitelem kladných hrdinů v béčkových žánrech v Itálii a Německu. S Rivierem se před kamerou setkala ve francouzské kriminálce POSLEDNÍCH PATNÁCT MINUT (Le dernier quart d'heure, 1962), v Itálii pak spolu hráli v hororu PANNA Z NORIMBERKU (La vergine di Norimberga, 1963). K tomuto filmu napsal scénář francouzsko-britský režisér Edmond T. Gréville, v jehož režii předtím Lucile hrála v hororu ORLACOVY RUCE (The Hands of Orlac, 1960).

V polovině 60. let ukončila Lucile Saint-Simon svou uměleckou kariéru, nedlouho nato ostatně s filmováním skoncoval i její manžel Georges Riviere a od té doby žijí v soukromí.

Autor: argenson