Jan Hostáň

Rodák z Brzic u Náchoda pocházel z učitelské rodiny. Ve svém rodišti prožil část svého dětství a jako úspěšný žák nastoupil v roce 1909 ke studiu na reálném gymnáziu ve Dvoře Králové. Nedlouho po maturitě byl odveden do c.k. rakousko-uherské armády a prošel různými vojenskými posádkami nejen v Čechách, ale i v Rakousku a Maďarsku. Naposledy sloužil na východní frontě. Po skončení bojů 1. světové války se zapsal ke studiu na pražskou lékařskou fakultu a jako zdravotní poručík sloužil v zeměbranecké nemocnici. Koncem roku 1919 jej finanční důvody vedly k tomu, že studium přerušil, ale již se k němu ani později nevrátil a v roce 1920 absolvoval abiturientský kurz při Amerlingově učitelském ústavu a ještě téhož roku předstoupil jako učitel před své žáky v české menšinové škole v Záluží u Mostu.

Od roku 1921 byl držitelem plné způsobilosti k výuce na obecných školách a v roce 1927 mu byla osvědčena způsobilost k pedagogické činnosti pro měšťanské školy. Od roku 1922 učil krátce v Chýňavě u Berouna, odkud přešel jako učitel do pokusné Volné socialistické práce v Kladně. K jeho lidským vlastnostem, mezi které na jednom z prvních míst patřilo silné sociální cítění, se kterým se setkal již v době, kdy vyrůstal a dospíval v mladého muže, jelikož jeho otec byl jako učitel levicově orientován. V prostředí kladenské školy se také zapojoval do veřejného i politického života a mezi jiným byl také členem Socialistického sdružení učitelského, a podílel se na činnosti Masarykova lidovýchovného ústavu.

Jeho působení lze zaznamenat i ve výchovné radě Federace dělnických tělocvičných jednot, Ústřední radě Spartakových skautů, nebo ve výboru Masarykovy ligy proti tuberkulóze a mnoha dalších. V průběhu let 1926 až 1928 absolvoval čtyři semestry Školy vysokých studií pedagogických v Praze. Po dobu jednoho roku učil v důsledku neustálého překládání pro své politické názory na dívčí měšťanské škole v Kladně, na měšťanské škole v Hostivicích a v Buštěhradě. Po roce 1932 vystřídal v rychlém sledu v řadu pražských škol, např. v Michli a Hostivaři. Po roce 1932 se stal redaktorem Státního nakladatelství až do roku 1938 a redigoval knižnici Sad a v letech 1934 až 1939 redigoval Věstník Státního nakladatelství.

Jako učitel pokračoval počínaje rokem 1938 na dívčí měšťanské škole v Praze-Nuslích až do roku 1943. Zbývající dva roky učil na měšťanské chlapecké škole v Praze-Vršovicích. Během květnové Pražského povstání byl s mnoha dalšími civilními obyvateli Spořilova držen jako rukojmí nacisty a vězněn na Pankráci. Již po osvobození byl ustanoven zatímním správcem Státního nakladatelství a od 1948 byl jmenován jeho vrchním radou. Ke kantořině se vrátil v pozici odborného učitele na fakultní škole v Nuslích, odkud v roce 1952 přešel na střední školu na Pankráci. V letech 1953 až 1959 zastával místo ředitele základní školy v Michli. Po definitivním penzionování v roce 1959 odešel na zasloužený odpočinek.

V předválečných i poválečných letech se zapojoval do nejrůznějších společensky prospěšných činností, např. jako člen kuratoria Školy vysokých studií pedagogických, jako spoluzakladatel Pedagogické akademie, Výboru pro demokratické Španělsko a mnoha dalších. V roce 1932 byl také účastníkem sjezdu pokrokových učitelů v Moskvě a protiválečného sjezdu v Amsterodamu. Naposledy byl od roku 1945 až do 70. let minulého století předsedou Svazu občanů bez vyznání. Byl také činný jako člen KSČ při založení nového Svazu českých spisovatelů. Jako literát debutoval časopisecky na počátku 20. let minulého století a postupně zveřejňoval své texty, např. v denících i periodikách: Červen; Kohoutek; Komunistické večery; Kulturní zpravodajství; Literární noviny; Právo lidu; Proletkult; Rovnost;Rudé právo;Sociální demokrat;Lidové noviny; Magazín Družstevní práce, Mladý svět, Panoráma; Mateřídouška; Mladá fronta; Tvorba; aj. Redigoval rovněž mnoho časopisů, např. Literatura pro mládež. Spolupracoval při propagaci české i světové literatury s Československým rozhlasem. Jeho verše určené převážně mládeži byly často zhudebňovány-dětské sbory Jiřího Pomahače Veselá muzika /1943/ a mnoho dalších.

Podstatná část Hostáňovy tvorby je tvořena statěmi či prozaickými texty umělecko-naučného charakteru a poměrně rozsáhlými beletristickými prácemi pro děti. Do jisté míry je propojuje Hostáňův zájem spojený s pedagogickým, organizátorským i politickým působením na děti a mládež. Ve sbírkách Veselé koření pro besídky, Veselá besídka je zřejmý i vliv proletářské poezie, především sovětské literatury pro děti. Hostáň byl současně i jedním z prvních jejich překladatelů, např.: Vladimira Majakovského, Samuila Maršaka, Korněje Čukovského a dal. Jako autor se podílel na šestadvaceti svazcích edice Naučná četba, které vycházely v letech 1931 až 1939 ve Státním nakladatelství, určených mladým čtenářům s tématy, např.: Děti u novostavby; Co dokáže elektřina; Co se děje, když spíš a dal. Přes jistou zjednodušující tezovitosti si našla edice široké čtenářské pole ve své době.

Počínaje 70. léty se Hostáňovo literární dílo spíše orientovalo k ústupu a stagnaci formalistního charakteru. V tomto období vydal román pro dospělé čtenáře- Ranhojič /1972/ zabývající se osudy lidového léčitele a jeho rodu na Náchodsku v 18. století. Je rovněž mnoha pedagogických příruček pro práci s dětmi nebo správného využívání např. krátkých filmů při výuce žáků. Jan Hostáň zemřel v Praze 16. května 1982 ve věku nedožitých 84 let.

Erkul

Autor: Erkul