Růžena Lysenková

Lysenková získala herecké vzdělání na pražské Státní konzervatoři a u venkovských divadelních společností. Po druhé světové válce působila v Městském divadle na Královských Vinohradech a v Divadle státního filmu, v roce 1952 přešla do Městských divadel pražských, které se jí na 30 let staly domovskou scénou.

Do Městských divadel pražských Lysenková přišla v době, kdy v jejich čele už několik měsíců stál Ota Ornest. S ním v čele divadlo dosáhlo největšího věhlasu a soubor hrál na třech scénách - v Divadle ABC, Divadle komedie a v Komorním divadle. Pod režijním vedením Ornesta a jeho kolegů Miroslava Macháčka, Václava Hudečka, Alfréda Radoka a Karla Svobody zde vznikl soubor vynikajících hereckých osobností. S divadlem tehdy spolupracovali i výtvarníci jako Cyril Bouda, Ester Krumbachová nebo František Tichý.

Lysenková si na scéně Městských divadel pražských zahrála například v Lišce a hroznech, Svatbě sňatkového podvodníka, Velbloudu uchem jehly nebo ve Fidlovačce.

Do světa filmu vstoupila rolí sekretářky v parodii Pytlákova schovanka aneb šlechetný milionář (1949). Režiséři ji ve svých filmech nejčastěji přidělovali postavy manželek, matek a tet. Diváci si ji ale mohou pamatovat i z televizního seriálu Chalupáři, kde si zahrála poštovní doručovatelku. Lysenková se objevila i v televizních seriálech Hříšní lidé města pražského, Inženýrská odysea, Panoptikum města pražského nebo Malý pitaval z velkého města.

Autor: ČTK; ceskenoviny.cz

Růžena Lysenková studovala na pražské konzervatoři (1938-1940), za války pak odešla hrát k venkovským kočovným společnostem, mj. působila u Středočeské činohry Josefa Burdy. Ještě v průběhu války pak získala angažmá v pražské Alhambře a následně Pražském lidovém divadle (1943-1944). Již na těchto scénách prokázala schopnost širokého hereckého umění, takže po válce o ni projevily zájem naše přední divadla. V letech 1945-1948 tak hrála ve Vinohradském divadle, kde vynikla ve hrách Večer tříkrálový nebo Mína z Barnhelmu. Po angažmá v Divadle státního filmu (1948-1952) pak na třicet sezón zakotvila v Městských divadlech pražských (1952-1982). Na tomto jevišti našla široké uplatnění v repertoáru různorodého charakteru, projevila schopnost konverzační lehkosti, kultivovaného humoru, dokázala ale zahrát i lyrické role, prosadila se také v muzikálu. Mezi stěžejní představení s její účastí patřily hry Liška a hrozny, Fidlovačka, Já k čertu žiju rád, Sňatková podvodnice atd.

Oproti divadlu nedostala Lysenková ve filmu a televizi tolik příležitostí, respektive početně jich nebylo málo, ale poměrně málo významných. Do světa filmu vstoupila drobnou rolí sekretářky v parodii PYTLÁKOVA SCHOVANKA (1949). V padesátých letech pak Lysenková vytvořila převážně role matek a manželek, větší hereckou příležitost jí poskytl až Václav Lohniský v hořké komedii PANENSTVÍ A KRIMINÁL (1969), kde hrála roli matky hlavní hrdinky. Mezitím v 60. letech vstoupila na pole televizní tvorby, především v 70. letech jsme ji mohli vidět v několika televizních seriálech (CHALUPÁŘI, 1975; ŽENA ZA PULTEM, 1977; INŽENÝRSKÁ ODYSEA, 1979). Na filmové plátno se vrátila po delší pauze rolí tety Kornélie ve slovenském filmu DEMOKRATI (1980). V českém filmu se mihla naposledy v menší úloze v historickém snímku VERONIKA (1985). Nyní žije Růžena Lysenková v ústraní a ke své herecké kariéře se nechce vracet ani s případnými žádostmi o rozhovor.

Růžena Lysenková byla provdaná, syn Petr Geisler (1949-2009) byl lékařem a japanologem, v herecké kariéře nadmíru úspěšně pokračují vnučky Anna Geislerová (*1976) a Ester Geislerová (*1984).

Autor: argenson

RŮŽENA LYSENKOVÁ (nar. 26.12.1918, Diosgyör, okr. Miškolc, Maďarsko – zemřela 6. září 2013, Praha) vystudovala herectví na pražské Státní konzervatoři (1938–40) a působila u venkovských společností i v několika pražských divadlech, než se její domovskou scénou stala Městská divadla pražská (1952–82). Zde v různorodém repertoáru včetně muzikálu nalezla řadu úloh, jež naplnila kultivovaným humorem, citem pro konverzační svižnost i lidskou prostotou (Liška a hrozny, Svatba sňatkového podvodníka, Velbloud uchem jehly, Sňatková podvodnice, Fidlovačka. Ohňostroj, Já k čertu žiju rád). Ve filmu debutovala v roličce sekretářky v divadelní agentuře ve Fričově parodii Pytlákova schovanka aneb Šlechetný milionář. Nejčastěji jí režiséři přidělovali postavy manželek, matek a tet. Větší prostor jí dal pouze Václav Lohnický v hořké komedii Panenství a kriminál, kde ztvárnila matku nezletilé hrdinky. Po delší odmlce se ještě několikrát objevila na plátně v 80. letech. Menšími rolemi se prezentovala také na obrazovce, jak v inscenacích a TV filmech, tak zejména v seriálech (Tři chlapi v chalupě, 1961; Píseň pro Rudolfa III., 1968; Hříšní lidé Města pražského, 1968–69; Chalupáři, 1975; Žena za pultem, 1977; Inženýrská odysea, 1979; Malý pitaval z velkého města, 1982; Panoptikum Města pražského, 1986–87; Dobrodružství kriminalistiky, 1989). Nadace Život umělce jí udělila cenu Senior Prix (1994). Herectví se věnují rovněž její dcera Zuzana Geislerová (nar. 1952) a také vnučky Anna Geislerová a Ester Geislerová. – Filmografie: Pytlákova schovanka aneb Šlechetný milionář (1949; r. Martin Frič), Vstanou noví bojovníci (1950; r. Jiří Weiss), Cesta ke štěstí (1951; r. Jiří Sequens), Mordová rokle (1951; r. Jiří Slavíček), Na konci města (1954; r. Miroslav Cikán), Muž v povětří (1955; r. Miroslav Cikán), Jurášek (1956; r. Miroslav Cikán), Štěňata (1957; r. Ivo Novák), kr. f. Poučení (1957; r. Nosratollah Karimi), Žižkovská romance (1958; r. Zbyněk Brynych), Tři přání (1958; r. Ján Kadár, Elmar Klos), Útěk ze stínu (1958; r. Jiří Sequens), kr. f. O lidech před pultem a za ním II. (1958; r. Petr Schulhoff), Probuzení (1959; r. Jiří Krejčík), Vassa Železnovová (TV-1959; r. Jiří Krejčík), Lidé jako ty (1960; r. Pavel Blumenfeld), kr. f. Lék (1961; r. Pavel Mertl), Polka jede do světa (TV-1965; r. Václav Krška), Dáma na kolejích (1966; r. Ladislav Rychman), Malá Dorritka (TV-1967; r. Věra Jordánová), Kolotoč (TV-1967; r. Václav Hudeček), Panenství a kriminál (1969; r. Václav Lohniský), Odvážná slečna (1969; r. František Filip), Tichý svědek (TV-1973; r. Evžen Němec), Pumpaři od Zlaté podkovy (1978; r. Otakar Fuka), Demokrati (1980; r. Jozef Zachar), Proč se vraždí starší dámy (TV-1981; r. Pavel Háša), Větrná setba (TV-1983; r. Antonín Moskalyk), Jak se rozloučit s Odettkou (TV-1984; r. Miroslava Valová), Veronika (1985; r. Otakar Vávra), Atrakce švédského zájezdu (1989; r. Zoran Gospić), Naděje má hluboké dno (TV-1989; r. Jaromil Jireš), Cesty ze slepých map (TV-1989; r. Rudolf Růžička), Čas jeřabin (TV-1997; r. Pavel Háša).

Zdroj: -fik- / NFA