Někdejší italská modelka Daniela Rocca hrála ve více než dvaceti filmech, nesmrtelnou slávu ji ale zajistil jen jediný (ROZVOD PO ITALSKU, 1961), krátce nato navíc její kariéra skončila. Narodila se ve městě Acireale na Sicílii a její kariéru odstartoval titul Miss Catania, který získala v roce 1953, následně se zúčastnila i soutěže Miss Itálie. Tady sice neuspěla, ale začaly se o ni zajímat módní agentury a časem i filmoví producenti. Po několika bezejmenných rolích v italských filmech hrála první větší postavu ve francouzské kriminálce OBCHOD S DĚVČATY (Marchand de filles, 1957).
Pak začaly přibývat i nabídky k filmování v Itálii a například v roce 1959 hrála již v pěti filmech. V její filmografii začaly převažovat tituly z žánru sandálu a meče, což byl ostatně případ i řady jiných bývalých modelek. V některých těchto filmech hrála i hlavní roli (POMSTA BARBARŮ – La vendetta dei barbari, 1960), znovu točila ve Francii a v dobře známém životopisném filmu NAPOLEON (Austerlitz, 1960) ztvárnila mladší sestru slavného vojevůdce. Mezitím dostala i velké příležitosti v několika komediích (NEZTRÁCEJME HLAVU – Non perdiamo la testa, 1959).
Přelomem hereččiny kariéry se v několika ohledech stal slavný film ROZVOD PO ITALSKU (Divorzia all´italiana, 1961), v němž vytvořila ústřední manželský pár s Marcellem Mastroiannim. Tady prokázala skutečné herecké schopnosti a v udílení britských cen BAFTA byla nominována v kategorii nejlepší zahraniční herečka. Při natáčení filmu se Daniela Rocca zamilovala do režiséra Pietra Germiho, ten však její city neopětoval a tím začal hereččin sestup do hlubin nenávratného duševního onemocnění.
Zajímavou hereckou příležitost v hlavní roli dostala od Gianni Pucciniho v komedii ATIKA (L´attico, 1962), v témže roce se objevila také ve válečném filmu DOBYTÉ MĚSTO (La citta prigioniera, 1962). Nenaplněný vztah s Pietrem Germim ji ale vrhal do stále větších depresí a několikrát se pokusila o sebevraždu. Tím pádem se sama vyloučila z dalšího filmování, protože jako herečka se stala značně nespolehlivou a režiséři ji přestávali vyhledávat. Přesto ještě pár filmů natočila, hvězdné mezinárodní obsazení doplnila v Damianiho dramatu NUDA (La noia, 1963), objevila se i v dalším válečném filmu, tentokrát z americké produkce, SPATŘIT PLAVÉHO KONĚ (Behold a Pale Horse, 1964), opět točila i ve Francii.
V jejím posledním filmu, zapomenuté komedii JEDEN DEN, JEDEN ŽIVOT (Un giorno, una vita, 1970) byl jejím partnerem u nás dobře známý Pierre Brice. Nedlouho nato se jméno Daniely Roccy objevilo naposledy v médiích v souvislosti s její duševní nemoci. Seriózní deníky i bulvární média přinesly v roce 1972 zprávu, že bývalá herečka Daniela Rocca byla hospitalizována v psychiatrické léčebně. Během pobytů v různých ústavech pak napsala celkem pět knih, kromě básní to bylo i zpracování vlastního životního příběhu.
Daniela Rocca zemřela v pečovatelském domě ve městě Milo na rodné Sicílii 28. května 1995 ve věku 57 let.
Autor: argenson .
