Janine Darcey

Janine Darcey, svého času úspěšná francouzská filmová a divadelní herečka, byla dcera velkoprůmyslníka d'Eugéne Casaubona. Základní školu vystudovala v Paříži, a poté odjela studovat drama do Velké Británie.

Po návratu ze studií v Anglii začala studovat hereckou konzervatoř a působit na divadelní scéně. V roce 1935 přijala svou první roli ve filmu Maxe Ophülse - Tender Enemy. Jen několik filmů z její bohté filmografie 59 filmů: Cavalcade d'amour - 1939, French without tears - 1939 s Rayem Millandem v USA, Old Bill and son – s Ianem Dalrymphe – 1940 v USA, La Nuit merveilleuse s Fernandelem 1940, nebo Tobi est un ange, s hercem Pierrem Brasseurem – Toby je anděl.

Janine se v roce 1937 provdala za syna průmyslníka Pierra Torre, rozvedli se spolu v roce 1941. Dalším manželem se stal v roce 1943 herecký kolega Serge Reggiani, do kterého se zamilovala během divadelní „šňůry“ se hrou spisovatele Léo Joannona - Le Carrefour des enfants perdus. Sňatek uzavřeli v roce 1945 a měli spolu dvě děti. Starší Stéphan *1945, se stal zpěvákem, textařem a skladatelem, a spáchal v roce 1980 sebevraždu, jeho mladší bratr Carin *1951 se stal také zpěvákem a skladatelem, a měli jsme ho např. možnost vidět ve francouzské hudební komedii – Velký bazar. Se svým manželem se do roku 1953 objevovala v divadelních hrách, jako byl - Francois Villon, nebo klasické hry světových dramatiků. S Reggianim se však v roce 1955 rozvedla.

Provdala se ještě jednou v březnu roku 1957, za Michela Jakovleva – psal se jako Jacovleff, podvodníka, který se vydával za spisovatele. Ten také v roce 1957 zapříčinil ukončení její filmové kariéry, a tehdy neslavný odchod z filmového studia.

Předtím měla Janine renomé okouzlující a schopné herečky, a natáčela běžně za války i po ní až tři filmy ročně. Po neblahé ostudě se přestěhovala do horské vesnice, kde jí nikdo neznal do Alpes Maritimes od města Gréoliéres, žila z dědictví po rodičích. K filmu se vrátila v roce 1963 ve snímku Le Glaive et la Balance – Meč a váhy, kde hrál Američan Anthony Perkins, nebo se zpěvákem a hercem Jacquesem Brelem - Les Risques du métier 1967, s Michelem Piccolim v režii Luise Bunuela - Le fantóme de la liberté – 1974, v režii Gérarda Oury s Pierrem Richardem – La carapate 1978. Je zřejmé, že i když Janine nefilmuje tak často, je pořád žádaná a hraje s kolegyněmi, které si váží jí a ona jich tak, jako to bylo ve filmu se Simone Signoret a Jeanne Moreau v Adolescentovi – L´Adolescente z roku 1978, jako další následuje Coup de téte v roce 1979 s Patrickem Dewaere.

Od sebevraždy syna Stephana padla do těžké deprese, a objevila se před kamerou až o čtyři roky později 1984 v Le Bon Plaisir s Michelem Serraultem, v American dreamer s Jo Beth William v USA, Le komplot - s hercem Christopherem Lambertem. V poslední době již nenatáčela a žila na odpočinku. Jejím posledním filmem byl - Délit Mineur s Claudem Brasseurem, který měl premiéru po její smrti v roce 1994. Janine zemřela dne 1. 10. 1993 ve Fontenay, Francie.

Marta Holubová-clara.bow

Autor: clara.bow

Ještě před druhou světovou válkou měla zamířeno k hvězdné slávě, pak se ale francouzská herečka Janine Darcey musela stejně jako řada jejích vrstevnic smířit s úpadkem kariéry a filmovými postavami ve formátu vedlejších rolí, v různých podobách do její profesní dráhy zasahoval i soukromý život. Narodila se na pařížském předměstí Asnieres-sur-Seine a její vlastní jméno bylo Janine Renée Casaubon, jejím otcem byl průmyslník Eugene Casaubon. Janine studovala v Anglii, po návratu do Francie nastoupila na konzervatoř. Jestliže svým rozhodnutím stát se herečkou rodiče nijak nenadchla, alespoň svým prvním sňatkem zamířila do společensky „vhodných“ kruhů a v roce 1937 se provdala za Pierra Torre z bohaté průmyslnické rodiny.

Před kameru ji poprvé přizval režisér Max Ophüls, v jehož filmu NĚŽNÁ NEPŘÍTELKYNĚ (La tendre ennemie, 1936) hrála menší roli sestřenice. Po několika dalších epizodních úlohách si ji vyhlédl Marc Allégret pro jednu z hlavních rolí v úspěšném a dodnes i vysoce hodnoceném filmu VCHOD PRO UMĚLCE (Entrée des artistes, 1938), kde hrála mladou adeptku herectví Isabelle. Za tuto kreaci obdržela prestižní cenu Prix Suzanne Bianchetti udělovanou nadějným mladým herečkám. Velkou roli Sylvie Claytonové, která svou milostnou zápletkou zasahuje do diplomatických jednání, hrála pak v L’Herbierově historickém filmu SRDEČNÁ DOHODA (Entente cordiale, 1939). Hvězdné obsazení pak doplnila v romantické komedii KAVALKÁDA LÁSKY (Cavalcade d’amour, 1939). Za zmínku stojí i dvojí setkání s populárním komikem Fernandelem (ÚŽASNÁ NOC – La merveilleuse nuit, 1940; MALIČKOSTI – Les petits riens, 1941).

Krátce před vypuknutím války byla k natáčení přizvána do Londýna, kde natočila dva filmy, hlavní ženskou roli hrála například v Asquithově komedii FRANCOUZSKY SNADNO A RYCHLE (French Without Tears, 1940). V roce 1941 se rozvedla s Pierrem Torre, sama ale dlouho nezůstala, při natáčení filmu MLÁDÍ NA ROZCESTÍ (Le carrefour des enfants perdus, 1944) se seznámila s hercem Serge Reggianim (1922-2004), který se v roce 1945 stal jejím manželem. Ve filmu MLÁDÍ NA ROZCESTÍ jako jediná zastupovala ženské pohlaví a hrála zde sociální pracovnici Andrée. V této době také výjimečně hrála i v divadle a vystupovala například v Théâtre de la Michodiere.

Po válce měla hrát velkou roli v životopisném filmu FRANÇOIS VILLON (1945), kvůli těhotenství se ale nabídky vzdala. V témže roce narozený syn Stéphane Reggiani (1945-1980) se později prosadil jako zpěvák a hudební skladatel, později narozená dcera Carine Reggiani (*1951) byla též herečkou. Péče o rodinu ji na několik let vyřadila z provozu, znovu se před kamerou začala objevovat až koncem 40. let, nijak překvapivě se ve filmech setkávala se svým manželem, například v detektivce ZÁHADA ŽLUTÉHO POKOJE (Le mystere de la chambre jaune, 1949), oba hráli (i když každý v jiné epizodě) v povídkovém projektu NÁVRAT DO ŽIVOTA (Retour a la vie, 1949).

S Reggianim se Janine Darcey rozvedla v roce 1955, o dva roky později se jejím třetím manželem stal Michel Jacovleff, který se sice vydával za spisovatele, spíše byl ale dobrodruhem a podvodníkem a i díky němu se znovu do útlumu dostala hereččina filmová kariéra. Hrála ve filmu RVAČKA MEZI MUŽI (Du rififi chez les hommes, 1954), později se jako majitelka hotelu objevila ve zdařilé kriminálce SVĚDEK VE MĚSTĚ (Un témoin dans la ville, 1959). Nutno dodat, že manželství s neseriózním Jacovleffem poškodilo její kredit, takže k dalšímu natáčení byla zvána již jen výjimečně, jako starostovu ženu ji diváci mohli vidět po delší přestávce v Cayattově dramatu RIZIKO POVOLÁNÍ (Les risques du métier, 1967).

V sedmdesátých letech se Janine Darcey usadila ve vesnici Greolieres v podhůří Alp v jižní Francii, kde si dopřávala život v naprostém soukromí. Příležitostně ale znovu přijímala nabídky k filmování, v menší roli pacientky se objevila v Bunuelově filmu PŘÍZRAK SVOBODY (Le fantôme de la liberté, 1974), jako sekretářku slečnu Lambertovou ji pak diváci mohli vidět v komedii HLAVIČKA (Coup de tete, 1978). Po sebevraždě syna Stéphana (1980) upadla do depresí a několik dalších let nereagovala na další nabídky, ještě počátkem osmdesátých let se nicméně objevila v několika televizních seriálech.

Touha po soukromí a vzdálenost trvalého bydliště od Paříže eliminovaly četnost jejích dalších vstupů do filmových studií na minimum, v 80. a 90. letech se však přesto objevila ještě v několika víceméně epizodních rolích, naposledy hrála menší úlohu v dramatu MENŠÍ DELIKT (Délit mineur, 1994). Tento film měl ale premiéru až po její smrti, Janine Darcey zemřela ve Fontenay-les-Briis nedaleko od Paříže 1. října 1993 ve věku 76 let.

Autor: argenson