Hermína Týrlová

Hermína Týrlová (1900–1993) se narodila v hornické rodině na Příbramsku. Ačkoliv oba rodiče ztratila již v dětství, stihlo ji velmi ovlivnit otcovo řezbářské umění. První filmové zkušenosti získala Týrlová společně s Karlem Dodalem, svým tehdejším manželem a spolupracovníkem, ve 20. letech 20. století. Animace prostorové loutky si poprvé vyzkoušela při realizaci zakázkového snímku Všudybylovo dobrodružství (1936) a reklamy na obuv Tajemství lucerny (1936).

Pro svůj první autorský snímek si vybrala příběh o Ferdovi mravenci, populární postavičce kreslených novinových seriálů Ondřeje Sekory. A rozhodla se pro prostorovou loutku. Ferda mravenec (1944) sice žánrově připomíná grotesku, kterou Týrlová neměla v oblibě, nese v sobě ale už typický rukopis Týrlové – hravou animaci a jednoduchý, dětem snadno srozumitelný příběh s morálním přesahem.

Další snímek, Vzpoura hraček (1947), natočila Týrlová až po druhé světové válce. Čerpá z období okupace a kombinuje animaci více loutek-hraček s hercem. Na festivalu v Benátkách získal tento film cenu za nejlepší snímek pro děti a na festivalu v Bruselu cenu za nejlepší loutkový film. Týrlová tak vstoupila mezi mezinárodně uznávané osobnosti světové animace a stala se jednou z klíčových osobností zlínského studia.

Později se Týrlová věnovala i adaptacím populárních pohádek se složitějším příběhem či klasické loutce, ale s výsledky nebyla spokojena. Významným mezníkem tvorby Týrlové se stal snímek Uzel na kapesníku (1958), v němž ožívá předmět denní potřeby, skutečný kapesník. Později se k oživování reálných předmětů vrací a motiv dále rozvíjí (např. Dvě klubíčka, 1962).

V následujícím obdobím se výrazným rysem její tvorby stává zájem o animaci různých materiálů. Pracovala s vlnou (např. Vlněná pohádka, 1964), skleněnými korálky (např. Korálková pohádka, 1968), úpletem (série Z deníku kocoura Modroočka, 1974) či plstěným materiálem (např. Obávaná kačena, 1972). Struktura těchto materiálů dětským divákům připomíná textilní aplikace na oblečení i vlastnoručně vyrobené obrázky.

Koncem 70. let 20. století se Týrlová vrací k hrdinům výtvarníka a spisovatele Ondřeje Sekory, v letech 80. pak oživuje figurky z vizovického pečiva (např. Hračky pračky, 1980). Pestrou filmografii Hermíny Týrlové důstojně uzavírá Pohádka na šnůře (1986) – příběh pro nejmenší o rozpustilých chlapeckých kalhotek s laclem, holčičí zástěrce a dupačkách.

Zdroj: Zlín Film Festival

Hermína Týrlová - osobnost českého animovaného filmu

2009-04-01 21:18:13 | Radek Ctibor ©

11.12.1900 - 3.5.1993
Hermína Týrlová byla zakladatelskou osobností českého animovaného filmu. Byla to výtvarnice, animátorka, režisérka. Narodila se v Březových Horách u Příbrami. V roce 2000 byla odhalena pamětní deska na jejím rodném domku.

Hermína TýrlováHermína Týrlová se narodila 11. prosince 1900 v Březových Horách u Příbrami. Tatínek Hermíny byl horník. Jeho velkou zálibou bylo vyřezávání ze dřeva, vyřezával betlémy. Jejich rodinný betlém byl údajně tak veliký, že zabíral půl místnosti. Na betlém se chodili lidé dívat z blízkého okolí i zdaleka.
Otec Hermíně zemřel, když byla ještě malá, zahynul při práci v dole.
A maminka zemřela brzy po něm.

Hermína začínala v divadle. Angažmá získala v divadle Urania – to bylo dřevěné divadlo na okraji Prahy. Věnovala se baletu, naučila se zpívat, hrála drobné role. Dokonce se pokoušela o literární tvorbu a kreslila. K filmu ji přivedlo až setkání s Karlem Dodalem, průkopníkem českého animovaného filmu, který se stal posléze jejím manželem. V roce 1925 nastoupil do tehdejšího Elektajournalu v Atelieru A - B na Vinohradech, kde se přes produkci reklam začal u nás vyvíjet kreslený film. Zjistil, že je Hermína výtvarně nadaná, tak začala manželovi v práci pomáhat. Jako animátorka kreslených reklamních snímků získala dobrou průpravu pro uměleckou tvorbu, pro první pokusy s loutkovým filmem.

Později podnik Elektajournal skončil a v tehdejší době velké nezaměstnanosti 30. let se Hermína snažila podnikat na vlastní pěst. Získala nějaké zakázky od ministerstva zemědělství na instruktážní filmy, ale náklady byly tak vysoké, že vlastně pracovala se ztrátou.

Neúspěch v práci vedl nakonec i k odcizení s manželem a jejich rozchodu. Karel Dodal se za nějakou dobu opět oženil. Hermína se vrátila ke svému dívčímu jménu a později zase začala s bývalým manželem spolupracovat. Pracovali spolu dalších 6 let, ale Hermína je zpětně líčila jako ta nejtvrdší a nejponíženější léta za celou její kariéru.
Před vypuknutím války se Karel Dodal rozhodl emigrovat do USA.

Hermína Týrlová Hermína Týrlová byla zakladatelskou osobností českého animovaného filmu.
V roce 1941 přijala nabídku pracovat ve zlínských filmových ateliérech. Konečně mohla realizovat svůj letitý sen - oživit ve filmu Ferdu Mravence z knížek Ondřeje Sekory. A tak za války, v malém studiu při Baťových závodech, kde nikdo neměl ty nejmenší zkušenosti s animací, vznikl první český loutkový film. Sama šila loutky, vymýšlela mechanismus jejich pohybu, na všechno musela přijít sama.
v S rokem 1944 je spojen začátek její spolupráce s Karlem Zemanem, který se stal jejím asistentem. Natočili společně film Vánoční sen, který však způsobil jejich rozkmotření. Stala se totiž nehoda, která způsobila požár a zničení téměř hotového filmu. Hermína Týrlová se z toho zhroutila a skončila v nemocnici. Zeman dostal nabídku film dokončit. Když pak za něj v Cannes získal cenu, pociťovala to Hermína jako křivdu a dlouho se pak navzájem vyhýbali. Až prý po letech je někdo přiměl usmířit se.

V roce 1945 natočila ještě na válku reagující Vzpouru hraček, ve které kombinovala živého herce s loutkami. Vzpoura hraček byla poslána na Mezinárodní filmový festival do Benátek a získala tam 1. cenu za nejlepší film pro děti a v Bruselu jako nejlepší loutkový film (r. 1947).

S firmou Fatra Napajedla natočila podobným způsobem lyrickou "Ukolébavku". Vystupuje v ní loutka nemluvněte, kterou si Hermína Týrlová zamilovala už ve Vzpouře hraček. Film byl oceněn v roce 1948 na benátském festivalu zlatou medailí a v rámci akce na pomoc trpícím dětem se promítal po celém světě.

Pouze s loutkami natočila v příštích letech klasické (Pasáček vepřů, Zlatovláska) a moderní pohádky (Pohádka o drakovi, Vláček kolejáček). Zkoušela využít pro animovaný film nejrůznější materiály (Vlněná pohádka, Kulička, Korálková pohádka), opět kombinovala loutky a hraný film (Ztracená panenka). Její práce spočívala na detailu a drobnokresbě. Pro své filmy si sama volila náměty i psala scénáře. Hledala stále nové metody a nezastavila se před sebetěžším animátorským úkolem.

Hermína Týrlová Ve srovnání s výpravnými loutkovými filmy J. Trnky a K. Zemana působí její filmy jednoduše, ve stylové čistotě a prostotě však spočívá jejich síla, s jakou dětskému divákovi sdělují srozumitelnou a emotivní cestou prosté pravdy či mravní naučení.

Její dráha nebyla snadná, nebylo vůbec jednoduché prosadit se v profesi, v níž se dosud uplatňovali výhradně muži a později najít své místo mezi velikány českého loutkového a kresleného filmu, jakými byli Jiří Trnka, Karel Zeman a Břetislav Pojar.

Zemřela 03.05.1993 ve Zlíně.

Režijní filmografie

1986 Pohádka na šňůře
1985 Opičí láska
1980 Žertíkem s čertíkem
1978 Ferda Mravenec, Příhody brouka Pytlíka
1977 Příhody Ferdy Mravence (TV seriál)
1974 Já a Bělovous Zrzunda, Oslík Ušatec, Z deníku kocoura Modroočka (TV seriál)
1969 Hvězda Betlémská
1968 Korálková pohádka, Vánoční stromeček
1966 Sněhulák
1965 Modrá zástěrka
1964 Vlněná pohádka
1963 Kulička
1962 Dvě klubíčka
1961 Zvědavé psaníčko
1960 Den odplaty
1959 Vláček kolejáček, Ztracená panenka
1958 Pasáček vepřů, Uzel na kapesníku
1956 Kalamajka, Míček Flíček
1955 Věneček písní, Zlatovláska
1953 Pohádka o drakovi
1950 Nepovedený panáček
1947 Co jim schází?, Ukolébavka
1946 Vzpoura hraček
1945 Vánoční sen
1943 Ferda Mravenec
1938 Tajemství lucerny
1936 Hra bublinek
1928 Zamilovaný vodník


Pro pribramsko.eu materiály sesbírala, napsala a připravila Pavlína Svobodová.

Letos v prosinci by se dožila sta let paní Hermina Týrlová, jedna z největších osobnosti českého animovaného filmu. Narodila se 11. prosince 1900 v Březových Horách nedaleko Příbrami v Čechách. Animované tvorbě se začala věnovat u společnosti Bektajournal a AFIT v Praze. V roce 1941 přišla do zlínských filmových ateliérů a natočila zde první československý loutkový film Ferda mravenec. Filmovému studiu ve Zlíně již zůstala věrná a vytvořila zde do roku 1986 více než pět desrtek animovaných a loutkových filmu, určených výlučné dětem. Nejvýstižněji charakterizovala podstatu tvorby paní Hermíny Týrlové filmová historická PhDr. Marie Benešová, která o ní mimo jiné napsala: „Filmové dílo Herminy Týrlové má jeden rys, který je v umění vzácný - je pro diváka samozřejmé, jako je vůně květů, žár letního slunce, zpěv ptáků, jako je lidový popěvek, pořekadlo. V jejich loutkových filmech je tolik prostoty, důvěrnosti, ryzosti a nehledané poezie, že je bezděčně přijímáme jako dary života. Ale ta důvěrná blízkost díla je výsledkem tvorby, ve které se dává celá. Je výsledkem hledání filmového tvaru pro myšlenku, nových možností pro loutku a pro materiál. S něhou i odvahou bere do rukou panenku zapomenutou v parku, zakutálené klubko vlny, nepodařeného hadrového panáčka, skleněnou kuličku nebo do uzlu svázaný kapesník." Filmy Herminy Týrlové byly oceněny na nejvýznamnějších mezinárodních festivalech v Benátkách, Cannes, Locarnu, Teheránu, Bruselu a Dillí.
Dětského diváka okouzlily a dodnes okouzlují snímky jako Vzpoura hraček, Pohádka o drakovi, Zlatovláska, Mlček Flíček, Uzel na kapesníku, Hvězda betlémská, ...V žádném ze svých filmů nezapřela Hermina Týrlová svůj hluboký vztah k dětskému divákovi. S velkým pedagogickým talentem dokázala jeho chápáni přiblížit i ty nejhlubší humanistické myšlenky a ideály. Mnohé její filmy jsou známy po celém světě. Její dílo bude ještě dlouho ožívat na obrazovkách televizorů a na plátnech kin, aby potěšilo další generace malých diváků a bylo zdrojem poučení budoucích filmových tvůrců.
26. Letní filmová škola