Zuzana Šavrdová

Zuzana Šavrdová se narodila měsíc po skončení druhé světové války v Praze do herecké rodiny, jejími rodiči byli dlouholetý člen činohry Národního divadla Zdeněk Šavrda (1907-1982) a loutkoherečka Jana Mikulová (1924-1997). Díky rodinnému zázemí Zuzana celkem logicky směřovala k umělecké dráze, i když v mírně odlišném oboru než rodiče. Od dětství bylo jejím snem stát se tanečnicí a v otcově domovské scéně v Národním divadle navštěvovala baletní přípravku. Na naší první scéně se také již jako dítě uplatnila v pohádce Sůl nad zlato (1954). Maturovala na jedenáctiletce a začala studovat hudebně-dramatické oddělení na pražské Státní konzervatoři, studium ale nedokončila.

Jejím prvním angažmá bylo vystupování v činoherní skupině Uměleckého souboru Ministerstva vnitra, skutečné profesionální herectví pak pilovala jako sólistka Hudebního divadla v Karlíně (1967-1972). Na této scéně vystupovala s populárními zpěváky ve slavném muzikálu Gentlemani, dále například ve West Side Story nebo v klasické české operetě Na tý louce zelený. Zároveň v této době hostovala v Národním divadle, a sice v kusech české klasiky jako Naši furianti nebo Hadrián z Římsů. Do Národního divadla byla nakonec v roce 1972 angažována jako stálá členka činohry a na naší první scéně vystupuje dodnes. Její doménou se staly převážně rázné lidové typy v různých žánrech, inklinuje především ke komediálním typům (Naši furianti, Zkrocení zlé ženy), uplatnila se nicméně i v dramatickém žánru (Maryša, Romeo a Julie). V posledních letech vystupuje Šavrdová na jevišti již jen málo, zatím naposledy ji bylo možno vidět v představení Revizor, které Národní divadlo uvádí od roku 2006.

Ještě na konzervatoři učinila Zuzana Šavrdová svou první zkušenost s filmem. Do konkurzu k legendárnímu muzikálu STARCI NA CHMELU (1964) se přihlásila jen ze zvědavosti, o jejím obsazení do role jedné ze studentek rozhodl nejen hledaný dívčí typ, ale také její taneční a pěvecké vlohy. Do konce šedesátých let se pak objevila v několika filmech komediálního až tragikomického ražení, ovšem stále jen v menších rolích (POSLEDNÍ RŮŽE OD CASANOVY, 1966; NEJLEPŠÍ ŽENSKÁ MÉHO ŽIVOTA, 1968; FLIRT SE SLEČNOU STŘÍBRNOU, 1969). Velkou rolí jí ale pověřil režisér Ladislav Rychman, který si na ni po Starcích na chmelu vzpomněl při přípravě filmu ŠEST ČERNÝCH DÍVEK ANEB PROČ ZMIZEL ZAJÍC? (1969).

Celá sedmdesátá a osmdesátá léta vystoupila Šavrdová jen několikrát v televizi, například v seriálech nebo inscenacích, pro televizi byly také pořízeny záznamy některých divadelních představení Národního divadla. Zaznamenat ji můžeme například v roli Jarmily v proslulém televizním filmu NEZRALÉ MALINY (1980). Před filmovou kameru se Šavrdová vrátila až po dlouhých letech postavou ředitelky muzea v teenagerské komedii RO(C)K PODVRAŤÁKŮ (2006), naposledy jsme ji mohli vidět jako porodní bábu v dramatu HLÍDAČ Č. 47 (2008).

Autor: argenson