Maria Schneider

Francouzská herečka Maria Schneider zdědila sklony k umění po rodičích, jejím otcem byl významný francouzský herec Daniel Gélin (1921-2002). Gélin byl sice třikrát ženatý, ale Maria pocházela z nemanželského vztahu s Marií-Christine Schneider, která byla modelkou. Přestože všechny biografie Marie Schneider zdůrazňují osobnost jejího otce, ten ji nikdy neuznal za vlastní a viděli se pouze třikrát v životě. Maria Schneider vyrůstala s matkou na francouzsko-německém pomezí, začala studovat řečtinu a latinu, teenagerské rebelství pak vedlo její kroky od matky do Paříže, kde se snažila prosadit jako modelka a herečka.

Ještě v době puberty se Maria Schneider objevila ve filmu, pro nějž ji objevila Brigitte Bardot, epizodními výstupy se uvedla ve filmech ŽENY (Les femmes, 1969) nebo VÁNOČNÍ STROM (L´arbre de Noël, 1969), souběžně začala hrát i divadlo. V necelých dvaceti letech se pak dostala ke své nejslavnější roli Jeanne, kterou odehrála po boku Marlona Branda ve filmu POSLEDNÍ TANGO V PAŘÍŽI (Last Tango in Paris, 1972). Skandální nahotu před kamerou i celosvětovou publicitu s tím spojenou snášela Maria Schneider velmi těžce, což ji následně přivedlo k problémům s drogami a alkoholem. Na druhou stranu jí tento film vynesl prestižní filmovou cenu Donatellova Davida za hlavní ženskou roli. Mezitím nadále hrála velké role ve filmu, s Jackem Nicholsonem vytvořila ústřední dvojici v koprodukčním Antonioniho dramatu POVOLÁNÍ: REPORTÉR (Professione: reporter, 1975).

Neurovnaný soukromý život a drogová závislost přivedly Marii Schneider k pokusu o sebevraždu, načež se nechala dobrovolně hospitalizovat na psychiatrické klinice v Římě. Jestliže dosud točila několik filmů ročně, v její filmografii následovala dvouletá přestávka (1975-1977). Po prvních zkušenostech u filmu se Maria Schneider odmítala svlékat před kamerou, takže ji minula nabízená hlavní role v kontroverzním filmu CALIGULA (1979), sama k tomuto tématu řekla: „Jsem herečka, ne prostitutka.“ Dostávala ale další hodnotné příležitosti, v Německu například natočila film KRÁSNÝ GIGOLO, UBOHÝ GIGOLO (Schöner Gigolo, armer Gigolo, 1979), v jugoslávsko-francouzském filmu SEZÓNA MÍRU V PAŘÍŽI (Sezona miru u Parizu, 1981) se setkala i se svým otcem Danielem Gélinem. Mezitím byla nominována na Cézara za vedlejší roli ve filmu VYTÁČKA (La dérobade, 1979).

V osmdesátých letech začala kromě filmu pracovat také pro televizi, točila inscenace a seriály ve Francii i Itálii. V té době se také zklidnil její soukromý život; sama byla na informace ze svého soukromí skoupá, spekulace o její bisexualitě a jen drobné náznaky o jejím partnerském životě byly často vděčným tématem pro bulvár. Z její další filmografie se sluší připomenout francouzský film BUNKER PALACE HOTEL (1989) nebo drama s ožehavou tématikou AIDS NOCI ŠELEM (Les nuits fauves, 1992).V menší roli se pak objevila v adaptaci slavné literární předlohy JANA EYROVÁ (Jane Eyre, 1995). Poslední vystoupení před kamerou absolvovala v rámci romantického dramatu KLIENTKA (La cliente, 2008) v režii Josiane Balasko.

Maria Schneider zemřela následkem rakoviny 3. února 2011 ve věku nedožitých 59 let. Krátce před smrtí byla za svůj přínos filmu oceněna vysokými státními vyznamenáními ve Francii – v roce 2010 obdržela Řád Čestné legie a Řád umění a literatury.

Autor: argenson

byla nemanželskou dcerou herce Daniela Gélina ze vztahu s modelkou rumunského původu Marií Christine Schneiderovou, podle níž si zvolila umělecké jméno. Jako patnáctiletá opustila školu a vystupovala jako sborová tanečnice v pařížském Divadle 347. Po několika epizodních filmových rolích se rázem proslavila jako hrdinka Bertolucciho skandálního existenciálního dramatu Poslední tango v Paříži, kde po boku Marlona Branda ztělesnila živočišnou a konvencemi opovrhující Pařížanku Jeanne. Tato kreace zásadně ovlivnila její další, značně nevyrovnanou kariéru. Většinou byla obsazována pro své tělesné půvaby, ale točila i s režiséry zvučných jmen a se slavnými herci, přičemž díky své přirozenosti vytvořila zajímavé postavy, např. studentku architektury a spolucestující frustrovaného TV reportéra (Jack Nicholson) v Antonioniho psychologickém dramatu Povolání: reportér nebo francouzskou sochařku Helenu, doprovázející jugoslávského reportéra (Dragan Nikolić) po stopách války, v Golubovićově psychologicko-společenském melodramatu Sezóna míru v Paříži. Často hrála v italských filmech. Za roli bohémské studentky Antonie ze Salernova dramatu Drazí rodiče získala Donatellova Davida 1973. Ve svém neklidném soukromém životě, jímž poutala pozornost médií, se Schneiderová potýkala se závislostí na drogách a pokusila se o sebevraždu. V 70. letech se přihlásila k bisexualitě. Vedla dobročinnou organizaci na pomoc nezaměstnaným a nemocným hercům. V roce 2010 jí francouzský ministr kultury udělil titul Rytíř Řádu umění a literatury.
-fik-, Filmový přehled 2011/3