Linda Rybová

Linda Rybová na pražské konzervatoři vystudovala vedle baletního oddělení také herectví a po krátkém angažmá v pražském divadle Komedie přešla k souboru divadla Pod Palmovkou Praha, odkud se po několika letech vrátila zpět do Divadla Komedie. Na divadelních prknech jsme měli možnost Lindu Rybovou spatřil jak v rolích klasického činoherního repertoáru, což dokládá ústřední Eurydika ze stejnojmenného Anouilhova dramatu; Adéla z Lorcova Domu Doni Bernardy; Cecilie z Hamptonových Nebezpečných vztahů; Angelika z Molierovy komedie Zdravý nemocný nebo Krista ze Strinbergovy Slečny Julie, tak v rolích moderních či současných, ke kterým lze zařadit například postavu Mirandy z Fowlesova dramatu Sběratel nastudovanou pro Divadlo v Řeznické. V několika případech se Rybová na jevišti objevila i v rolích her W. Shakespeara, neboť hrála Kordelii v Králi Learovi, Olivii ve Večeru tříkrálovém; Celii, dceru knížete Frederika v komedii Jak se vám líbí nebo Hermii ve Snu noci svatojánské. Rybová je v posledních letech hostující členkou celé řady dalších scén, protože pro divadlo Ta Fantastika nastudovala roli Katky z Thomasových 8 žen; pro zájezdové divadlo Rosu z Williamsovy Vytetované růže; pro Dejvické divadlo roli Alice v Zelenkově Příbězích obyčejného šílenství; pro Divadlo Ungelt Rachel z Penhallovy tragikomedie Láska a porozumění a pro činohru Národního divadla Praha se stala titulní Vančurovou Markétou Lazarovou. Rybovou je možné v současnosti vidět ale také na scéně pražského Divadla Palace, kde hraje jak v konverzační komedii M. Camolettiho Miláček Anna nebo v situační Foersterově hře Africká královna. Lindy Rybové ale využívají i muzikáloví tvůrci a proto jsme ji na divadelních prknech, co znamenají svět, mohli vidět i coby Winnifred v legendárním Limonádovém Joeovi nastudovaném podle slavného stejnojmenného filmu Brdečky a Lipského Hudebním divadlem Karlín nebo na jevišti Divadla Broadway, kde nyní účinkuje v autorském představení dvojice Ledecký & Potměšil Vánoční zázrak aneb sliby se maj plnit o Vánocích. Linda Rybová je pro domácí divadelní soubory pro svůj komplexní talent a známé jméno velkým magnetem, načež je více než pravděpodobné, že uvedený výčet její divadelní práce není konečný.

Linda Rybová díky svému křehkému zjevu s velkýma očima připomíná doslova éterickou bytost a proto je více než logické, že přes čtvrtstoletí přitahuje filmové tvůrce. Na filmovém plátně debutovala Rybová ještě jako pubertální dívka rolí Veruny v Urbanově dětském snímku Můj přítel d'Artagnan a po něm se na ni sesypaly nabídky s rozličnými rolemi princezen. Rybová se proto jako princezna objevila v koprodukční pohádce J. Herze Žabí princ; titulní Aničkou s lískovými oříšky byla ve snímku A. Horala; princeznou Milinou v pohádce O Nesytovi režisérky V. Jordánové; princeznou Emou v dílku L. Cvingrošové O princezně, měsíci a hvězdě; další princeznou v pohádce Spravedlivý Bohumil režisérky Z. Zemanové Hojdové a princeznou Liběnou pak v pohádce M. Issy Zlatá princezna. Rybová se v pohádkách před kamerou ale pohybuje i v jiných nejen princeznovských rolích, čehož je dokladem jsou buď Rezkovy nabídky v postavě Ježiholky z jeho pohádkové komedie Jaké vlasy má Zlatovláska nebo figura Chichejdy z Velkého dračího propadáku nebo příležitosti nabídnuté M. Cieslarem v jeho dramatickém příběhu O Ječmínkovi vzniklém na základě staromoravské legendy, v níž byla zlou komtesou nebo postava královny víl v klasické pohádce O uloupené divožence. S přibývajícími léty jsou Rybové nabízeny i jiné a náročnější herecké party jako například titulní Katrin ve Strnadově filmu o nekonformních mezilidských vztazích nazvaném Katrin a Ruth nebo role matky malé Gábinky v rodinném filmu M. Procházkové Kdopak by se vlka bál?. Exklusivní zevnějšek nutný pro filmovou star přivedlo Lindě Rybové do cesty v několika případech i zahraniční filmaře a proto hrála mimo jiných také ve Weissově dramatu Marta a já; v hororu Bazén Borise von Sychowskieho byla Svenjou nebo pod vedením A. Kostenka odehrála Nicolu Prieurovou v dílu Maigret se brání z koprodukčního evropského seriálu Maigret. Právě seriály vytáhnuly Rybovou do nejširšího povědomí diváků, což poznala jistě sama po přijmutí role zdravotní sestřičky Kamily Váchové v Sebechlebského Ordinaci v růžové zahradě nebo po ztvárnění postavy Violy Antošové v seriálu Letiště trojice Fuit & Sommer & Zahrádka. Ve výčtu významných rolí filmografie L.Rybové je nutné se zastavit především u její postavy dcery z povídky Vodník v Brabcově kultovním a mnoha cenami ověnčeném mysteriozním nastudování legendární Kytice K. J. Erbena nebo u figury Haničky Pecharové z válečného velkofilmu Tmavomodrý svět, za kterou se dostala do nominace na prestižní cenu Český lev v kategorii ženský herecký výkon ve vedlejší roli. Prozatím naposledy se L. Rybová opřed kameru postavila v projektu J. Brabce Setkání s hvězdou Vilmou Cibulkovou, aby mohla být její kolegyní Hankou v povídce Žaneta a houslista či v Jandourkově dobrodužném vědecko - fantastickém filmu Cesta slepých ptáků natočeném podle Verneovy předlohy. Linda Rybová má pro svůj velmi mladý věk, sympatický exteriér i letité herecké zkušenosti ty nejlepší vyhlídky na další jistě skvělé a zářné role, které se jí v čase nadcházejícím do cesty jistě postaví.

Linda Rybová získala v roce 1991 titul Miss fantazie.

Herečka, tanečnice a zpěvačka Linda Rybová má v různých zdrojích dvojí datum narození a tak zatímco je v některých knihách a encyklopediích uváděno jako datum, kdy přišla na svět 15. říjen, v jiných nalezneme termín 1o. listopad. „Správné datum je to říjnové,“ upřesňuje sama Rybová, kterou kritika řadí spíše mezi intuitivní, než technické herečky. Tělesnými rysy podpořenými subtilní dívčí postavou, dlouhými plavými vlasy, plnými rty a výmluvně hlubokým pohledem s mazlivou intonací v hlase působí Rybová jako nevinná a lehce zranitelná mladá žena, čímž se pro tvůrce stala ideálním typem naivních dívek či snadnou obětí intrik nebo cizích zájmů. Linda Rybová, která oplývá zvláštní dráždivostí a v projevu osciluje mezi vnějším chladem a vnitřní citlivostí, je životní partnerkou herce, tanečníka a zpěváka Davida Prachaře.

Divadlografie – umělecká (výběr): ? – Agatha Christie: Deset malých černoušků (slečna Vera); Nora Ephron & Marcy Kahan: Když Harry potkal Sally; Whilliam Shakespeare: Král Lear (Kordelie); Whilliam Shakespeare: Sen noci svatojánské (Hermie); Leonid Andrejev: Ten, který dostává políčky (Consuela); Anton Pavlovič Čechov: Tři sestry (panská); Tennesee Williams: Vytetovaná růže (Rosa); Whilliam Shakespeare: Zkrocení zlé ženy (Servité); Robert Thomas: 8 žen (Katka); 1995 – Federico García Lorca: Dům Doni Bernardy (Adéla); 1996 – Whilliam Shakespeare: Jak se vám líbí (Celie, dcera knížete Frederika); 1997 – Isaac Bashevis Singer: Kouzelník z Lublinu (Halinka); Bertolt Brecht & Kurt Weill: Krejcarová opera (Polly); Christopher Hampton: Nebezpečné vztahy (Cecilie); August Strinberg: Slečna Julie (Krista); 1999 – Jean Anouilh: Eurydika (Eurydika); Tiše ke světlu; Jean Baptiste Poquelin de Moliere: Zdravý nemocný (Angelika); 2ooo – Daniela Fischerová: Pták Ohnivák (Ohnivá); Woody Allen & Douglas McGrath: Výstřely na Brodwayi (Ellen); 2oo1 – Alexandr Nikolajevič Ostrovskij: Les (chudá dívka Axjuša); Petr Zelenka: Příběhy obyčejného šílenství (Alice); John Fowles: Sběratel (Miranda); 2oo2 – Eugène Ionesco: Král umírá (královna Marie); Vladislav Vančura: Markéta Lazarová (Markéta Lazarová); 2oo4 – Joe Penhall: Láska a porozumění (Rachel); 2oo5 – Whilliam Shakespeare: Večer tříkrálový (Olivie); 2oo7 – Vlastimil Hála & Jan Rychlík & Vratislav Blažek, & Jiří Brdečka & Pavel Kopta: Limonádový Joe aneb Koňská opera (Winnifred); 2oo9 – Marc Camoletti: Miláček Anna; 2o1o – Cecil Scott Foerster: Africká královna (Rose Sayerová); 2o11 – Jan Ledecký & Jan Potměšil: Vánoční zázrak aneb sliby se maj plnit o Vánocích; 2o12 – Peter Quilter: Opona nahoru!; …

Bibliografie a Použitá literatura: knihy: Česká republika 2 (kultura a umění) – kolektiv autorů (str. 277); Český film – herci a herečky II l-ř – Miloš Fikejz (str. 628); Kdo je kdo (2oo2) – kolektiv autorů (str.563); ...

zdroj: Daniel Rubeš - Lexikon osobností české a slovenské republiky

Autor: řepešínský

Na tomto místě se sluší doplnit jen malou aktualizaci ke stávajícím starším životopisným údajům.
V roce 2002 získala cenu Český lev (Tmavomodrý svět). Od roku 2003 je patronkou nadačního fondu Kolečko zaměřeného na pomoc dětem po dopravních úrazech. V roce 2014 se svým manželem Davidem Prachařem založila vlastní divadelní spolek Verze.

Je matkou tří dětí. Kromě dcer Rozálie (*2003) a Josefíny (*2004) má syna Františka (*2008).

Autor: klasifikátor

Kromě herectví na konzervatoři v Praze vystudovala i balet. Po skončení studií nastoupila do divadla Komedie, odkud zakrátko odešla do divadla Pod Palmovkou. Do Komedie se opět vrátila v roce 2000. Dále hraje v představení Láska a porozumění v divadle Ungelt, v Dejvickém divadle v Příbězích obyčejného šílenství, účinkuje i v dramatu 8 žen po boku Niny Divíškové a Jany Krausové.

Známá je ale především z televize. V 15 letech si zahrála hlavní roli princezny v koprodukční filmové pohádce Žabí princ, o rok později v televizní pohádce Jaké vlasy má Zlatovláska. Kromě televizních pohádkových inscenací hrála například i v hudebním filmu Šakalí léta. Do širšího diváckého povědomí se dostala v roce 2000, kdy natočila filmy Tmavomodrý svět a Kytice. O rok později si zahrála vedlejší roli v německém horou Bazén.

Největší popularitu jí přinesla role zdravotní sestry Kamily Váchové v televizním seriálu Ordinace v růžové zahradě, kde vydržela necelé dva roky. Od roku 2007 hraje také v seriálu Letiště.

Žije v Praze, jejím partnerem je herec David Prachař, se kterým má dvě dcery.

Autor: salte