Jana Preissová, rozená Drchalová, se narodila v Plzni, ale dětství strávila s rodiči v Rokycanech. Od malička projevovala vlohy k tanci a hudbě, hrála také ochotnické divadlo, ve škole se pak zúčastnila recitačních soutěží. Po maturitě na gymnáziu neměla zcela jasno o budoucí volbě povolání, rozhodovala se mezi archeologií, medicínou a baletem, nakonec byla přijata na DAMU. Po dokončení studií (1970) zakotvila na dvacet let na scéně Divadla Na zábradlí (1970-1990). Půvab a křehký zjev ji předurčoval k postavám jemných dívek plných emocí, dokázala ale přesvědčivě zahrát i komické nebo naopak tragické typy a velmi brzy našla široké uplatnění v klasickém i moderním repertoáru bez úzkého žánrového vymezení. Vynikla například ve hrách Talenty a ctitelé, Macbeth, Don Juan, Bratři Karamazovi, Bouře nebo Tři sestry. Koncem 80. let zaujala svým pohostinským účinkováním v Národním divadle (Slečna Julie) a nakonec se v roce 1990 stala stálou členkou činohry Národního divadla, kde působí dodnes. Již jako vyzrálá herečka našla svou polohu v psychologicky složitých postavách (Falkenštejn, Rok na vsi, Pygmalion, Richard III., Komedie omylů nebo Višňový sad). Jako hostující herečka se později začala vracet i do Divadla Na zábradlí (Pod modrým nebem), hrála také v představeních Divadla Kolowrat (Tanec smrti).
Svou kariéru před filmovou kamerou zahájila Preissová ještě jako studentka DAMU, kdy se objevila ve dvou filmech různých kvalit. Její první rolí byla významově minimální postava kadeřnice v hořké komedii KLEC PRO DVA (1967), již svým dalším výstupem před kamerou se ale zapsala do historie českého filmu, když ztvárnila provazochodkyni Annu v poetickém snímku ROZMARNÉ LÉTO (1967). Je až nepochopitelné, že při mimořádném půvabu Preissové a jejích nepochybných hereckých schopnostech zůstala filmovými tvůrci prakticky nevyužita a v následujících čtyřiceti letech se objevila v pouhých devíti filmech (od počátku 70. let vystupuje pod vyvdaným příjmením Preissová).
Po slibném vstupu na stříbrné plátno si zahrála menší až epizodní role v komediích ZLOČIN V ŠANTÁNU (1968) nebo SLAMĚNÝ KLOBOUK (1971). Větší prostor pak dostala v detektivním filmu TAJEMSTVÍ ZLATÉHO BUDDHY (1973). Z jejích dalších rolí stojí za zmínku Anna Holinová v životopisném snímku o Janu Nerudovi PŘÍBĚH LÁSKY A CTI (1977). Po dlouhých letech na sebe pak výrazně upozornila rolí matky představené v historickém dramatu ŘÁD (1994). Za tuto hereckou kreaci obdržela Českého lva za vedlejší ženskou roli a je to její zatím poslední filmová role.
Stejně jako řada jiných herců našla Jana Preissová širší uplatnění před televizní kamerou. S televizí zahájila spolupráci menší postavou v přepisu povídky Aloise Jiráska ZÁHOŘANSKÝ HON (1968). Poté hrála v různých žánrech, od inscenací přes pohádky až k seriálům, za zmínku stojí velké role v televizních adaptacích zásadních literárních děl či divadelních her, často hrála se svým manželem Viktorem Preissem (O POMNĚNCE, 1971; HOLKA MODROOKÁ, 1976; MĚSÍČNÍ TÓNINA, 1981), jejím hereckým partnerem byl ale také například Petr Štěpánek (MANON LESCAUT, 1970; MRTVÝ PRINC, 1971). Z pozdějších televizních počinů stojí za zmínku oceněný televizní film CIZÍ HOLKA (1984) věnující se tématu adopce.
Ve druhé polovině 70. let získala Jana Preissová nadčasovou popularitu jako matka Tomáše Holého a partnerka Františka Němce v mimořádně úspěšných rodinných komediích JAK VYTRHNOUT VELRYBĚ STOLIČKU (1977) a JAK DOSTAT TATÍNKA DO POLEPŠOVNY (1978). Díky častému reprízování těchto dvou filmů si můžeme připomínat herectví Jany Preissové z této doby a zcela zastiňují její ostatní práci z kterékoliv jiné doby. Pohodová spolupráce s režisérkou Marií Poledňákovou vyústila například v to, že hlavní hrdinka Anna byla ve scénáři baletkou, což byl Preissové dětský sen. S Františkem Němcem pak dostali možnost vybrat si hlavního dětského představitele a jejich volba Tomáše Holého se ukázala jako mimořádně zdařilý tah.
Ze seriálových postav připomeňme paní Povejšovou, zahořklou herečku s nenaplněnými ambicemi v rodinném seriálu MY VŠICHNI ŠKOLOU POVINNÍ 1984). Později se pak v televizi znovu setkala s Viktorem Preissem v několika zdařilých inscenacích (ŽIVOT A DÍLO SKLADATELE FOLTÝNA, 1992; EX OFFO, 1998). Zhruba v polovině devadesátých let přestala Preissová vidět smysl v herectví před kamerou a odmítala všechny role. Zatím naposledy jsme ji viděli v seriálu DOBRÁ ČTVRŤ (2005), kde se po letech setkala s Františkem Němcem.
Výrazná je také práce Jany Preissové pro rozhlas a dabing. Z četných rolí před dabingovým mikrofónem je na místě vyzvednout filmy Pošťák zvoní dvakrát a Přelet nad kukaččím hnízdem, za něž získala Cenu Františka Filipovského (1995, 1998). V poslední době se Jana Preissová věnuje také pedagogické činnosti na Pražské konzervatoři.
Manželem Jany Preissové je od roku 1969 herec Viktor Preiss (*1947); mají spolu dva syny, z nichž starší Martin Preiss (*1973) je též hercem.
Autor: argenson .