Jiří Prager

- narozen 1951 v Praze, pravnuk Aloise Jiráska

- začínal už jako čtyřletý chlapec v Dismanově rozhlasovém souboru, jehož členem byl do svých 12 let

- jako dítě účinkoval pravidelně v rozhlasových hrách a pohádkách, hrál dětské role v televizních filmech

- po studiu na gymnáziu nastoupil v 18 letech do divadla Za branou, po rozpadu divadla se stal hercem na volné noze: 4 roky hostování v kolínském divadle, několik filmových rolí, nyní především práce na dabingu

S dabingem jste začal už jako malé dítě, ještě dříve, než jste se naučil číst. Vzpomenete si ještě na nějaký film z tohoto období?
Jeden z mých prvních dabingů je animovaný film pro děti Jak krtek ke kalhotám přišel, který se s mým, tehdy ještě dětským hlasem, prodává dodnes. Museli mě tenkrát vysazovat na stoličku, abych vůbec dosáhl na mikrofon. V té době si mě všimla slavná režisérka Blanka Nováková a začala mě vyučovat herecké a dabérské práci. Od svých šesti let už jsem pravidelně účinkoval v různých televizních filmech a rozhlasových hrách.

Do divadla Za branou jste nastoupil jako 18 letý, bez jakékoliv herecké školy. Nechtěl jste studovat herectví na konzervatoři či DAMU?
Chtěl, zkoušel jsem dělat přijímačky na DAMU, nebyl jsem však tehdy přijat. Protože jsem se s mnoha profesory herectví znal již z televize nebo z rozhlasu, doporučili mi, zejména pak profesor Ota Sklenčka, abych nastoupil rovnou do divadla. Tak jsem se ocitl jako elév v divadle Za branou, kde jsem zůstal až do jeho rozpadu. Měl jsem štěstí, protože jsem zde mohl pracovat s takovými hereckými hvězdami jako byl pan Boháč nebo pan Tříska. Právě s tímto divadlem jsem se také dostal poprvé do světa, hráli jsme například v Divadle národů v Paříži.

Dnes se živíte především dabingem. Koho dabujete nejčastěji?
Můj hlas je asi nejznámější z dabování Dustina Hoffmana nebo Woodyho Allena. Často dabuji i Dannyho de Vita.

Koho dabujete nejraději?
Každý z nich má něco do sebe. Rád dabuji Woodyho Allena, protože je to sice obtížná, ale o to zajímavější práce. Samozřejmě také Dustina Hoffmanna, protože jde vesměs o krásné role. Zajímavý je i Danny de Vito. Ten se většinou ve filmu pohybuje na hraně mezi ohromnou legrací a obrovským soucitem. To někdy uroním i slzu.

Necháte se unést filmem?
Velice často. Naposledy mě k slzám dojala scéna z filmu Půlnoční kovboj (Midnight Cowboy), kde Dustin Hoffman umírá. Často mě však vezmou i filmy, kde musí z nějakého důvodu umřít zvíře. To se kolikrát musí přerušit i natáčení.

Připravujete se nějak na dabing?
Musím být vyspalý, neměl bych být zrovna po flámu (smích..). Mikrofon je totiž velice citlivý a okamžitě pozná i to, když si dá dabér večer před natáčením i jen jednoho panáka.

Vzpomenete si na nějaké zajímavé dabingové přeřeknutí?
Takových přeřeknutí je spousta. Zrovna dnes jsem si měl ve scéně, kdy si mám v restauraci objednat zapékané lasagne (čti lazáně), objednal zapékané lázně.
Chodíte na filmy do kina nebo se díváte doma?
Chodím do kina, ze všeho nejraději na české filmy. Teď se třeba hrozně těším na nový český film Pelíšky. Protože miluji přírodu a filmy o zvířatech, šel jsem se například podívat i na film Zachraňte Willyho, i když jsem byl v kině asi jediný dospělý. Ty děti byly úžasné, spontánně křičely na Willyho plavej!, rychle Willy! a vůbec jim nevadilo, že je Willy nemůže slyšet. Po chvilce jsem zjistil, že se na film vlastně vůbec nedívám a spíše pozoruji ty jejich krásné spontánní reakce.

Máte rád přírodu. Kam si jezdíte odpočinout od rušné Prahy?
Mám chaloupku u Českého ráje a pokud to jde, jezdím tam každý víkend. Přímo před chalupou je rybník, kde rybařím, a tak mám dost času pozorovat stromy kolem a vůbec celé to hemžení v přírodě. Teď na jaře se třeba dívám na všechna ta vzájemná namlouvání se mezi různými zvířaty, například u labutí je to úplný rituál. Kromě krásné přírody je ve vesničce, ve které chalupa stojí, i bezvadná parta lidí, se kterými se scházíme v tamní hospůdce, nebo se vzájemně navštěvujeme. Letos o dovolené jsem si natřikrát zlomil nohu a ty lidi byli tak bezvadný, že mi přivezli malý žebřiňák, na který přidělali sedačku a vozili mě na návštěvy nebo do hospůdky, chodili mi nakupovat, no prostě úžasné.

Na čem pracujete právě teď?
Dokončuji práci na dabingu filmu Pozor na Harryho, kde dabuji Woodyho Allena. Je to moc krásná role a po dlouhé době jsem kvůli ní ochotný pracovat i v neděli.

Co vám dokáže udělat radost?
Nejšťastnější jsem, když mohu udělat radost někomu druhému a opravdu vidím, že tu radost má. To mám pak krásný den.

Co vás dovede naopak rozčílit?
Jsem spíše klidný člověk. Nejvíce se rozčílím sám na sebe, když mi třeba něco nejde nebo několikrát za sebou zopakuji to samé přeřeknutí.

Cestujete rád?
Cestuji moc rád. A zajímavé na mém cestování je to, že cestuji se svým 79 letým otcem, který navzdory svému vysokému věku vše perfektně zvládá. Byli jsme spolu třeba v bývalé Jugoslávii nebo v Tunisu.

Za rozhovor pro Warner Bros. děkuje Simona Poláková




Glimmer Man - DVD
Demolition Man - DVD
Boeing 747 v ohrožení - DVD
Vyjednavač - DVD
Prince - Purpurový déšť - DVD
Bílý tesák - DVD
Alladin a král zlodějů - DVD

Autor/Zdroj: BIOGRAF/Sber