Roman Polanski

Roman Polanski (vlastním jménem Rajmund Liebling) se narodil 18. srpna 1933 v Paříži. Jeho otec, Ryszard, byl polský žid a matka Bula, katolička, narozená v Rusku. V roce 1937 se rodina odstěhovala do polského Krakova. Jako židovská rodina strávili část druhé světové války v Krakovském ghetu. Ještě před deportací rodiny do koncentračního tábora, se podařilo malého Romana přemístit na venkov, do vesnice Vysoka u Vadovic, kde byl u rodinných přátel ukrýván pod jménem Roman Wilk. Již v patnácti začíná účinkovat v divadle, a v roce 1953 se poprvé objevuje před filmovou kamerou ve filmu Trzy opowiesci (1953). V letech 1954-1959 navštěvuje filmovou školu v Lodži, obor režie. Během studia natáčí několik krátkých filmů, píše scénáře a jako herec se objevuje v několika filmech. Jako režisér, scénárista a představitel hlavní role se podílí např. na krátkém filmu Dwaj ludzie z szafa (Dva muži a skříň, 1958). Po absolvování studia se oženil s polskou herečkou Barborou Kwiatkowskou a společně odjeli do Paříže. Po návratu do Polska, v roce 1961, natáčí svůj první celovečerní snímek Noź w wodzie (Nůž ve vodě, 1962), psychologické drama manželského páru a studenta odehrávající se na moři. Film získal několik festivalových ocenění a byl nominován na Oscara, což vzbudilo zájem zahraničních producentů o jeho práci. I přes tyto úspěchy se mu v Polsku uznání nedostává, a proto se v roce 1962 stěhuje do Paříže. V tomto roce se rozvádí i se svojí první ženou a zahajuje svoji zahraniční kariéru. Ve Francii se spolupracuje, je jedním z režisérů, na povídkovém filmu Les Pluss Belles Escrogueries du Monde (Nejkrásnější podvody světa, 1964), ve Velké Británii natáčí hororový film Repulsion (Hnus, 1965) v hlavní roli s Catherine Deneuve, hrající dívku se silnou psychózou zapříčiněnou sexuálními zábranami. V roce 1966, opět ve Francii, natáčí film Cul-de-sac (Slepá ulička, 1966). Oba tyto snímky byly oceněny na MFF v Berlíně. Při natáčení groteskní parodie The Fearless Vampire Killers (Ples upírů, 1967), v němž se kromě režie zhostil i hlavní role, se seznamuje s americkou herečkou Sharon Tate, se kterou se v následujícím roce oženil. V roce 1968 společně, již jako manželé, odjíždí do Hollywoodu, kde Polanski natáčí, tentokráte již klasický, horor Rosemary’s Baby (Rosemary má děťátko, 1968). K tomuto filmu napsal i scénář, za něj byl nominován na Oscara. Po tragické smrti těhotné manželky, byla zavražděna fanatickou skupinou Charlese Mansona, odjíždí zlomený Polanski zpět do Evropy. Po tříleté režisérské odmlce pokračuje v práci, avšak filmová adaptace The Tragedy of Macbeth (Macbeth, 1971), či film Diary of Forbidden Dreams (Che?, What?, Co?, 1972) zaměřený na, nejenom sexuální dobrodružství, mladé dívky v milionářově vile, plné podivných existencí, se nesetkaly s úspěchem a oceněním. Po návratu do Hollywoodu si vše vynahradil filmem Chinatown (Čínská čtvrť, 1974) s Jackem Nicholsonem a Faye Dunawayovou, který byl na Oscara nominován deseti kategoriích. V dalším svém snímku, podle vlastního scénáře, Le Locataire (Nájemník, 1976) se obsadil i do hlavní role. V tomto roce byl obviněn za styk s nezletilou dívkou a před trestem „prchá“ do Francie, získává zde občanství, a Kalifornie mu zůstává zapovězena. Další ocenění sbírá s kostýmní adaptací historického románu Thomase Hardyho Tess (Tess, 1979). Následně zanechává filmové režie, a v následujících osmi letech se věnuje režii divadelní, sporadickému hraní ve, především francouzských, filmech a psaní autobiografie. K filmu se vrací nepříliš povedeným a svou atmosférou chladně přijatým, dobrodružným snímkem Pirates (Piráti, 1986). Neúspěch ho od dalšího filmování neodradil a v roce 1988 zaujal diváky thrillerem Frantic (48 hodin v Paříži, 1988), jež je příběhem pátrání manžela (Harrison Ford) po své unesené manželce. Na tomto filmu poprvé spolupracuje také se svojí třetí ženou Emmanuelle Seignerovou, francouzskou herečkou. Manželku obsadil i do dalšího filmu, erotického thrileru Bitter Moon (Hořký měsíc, 1992). Z nedávné doby patří bezesporu k vrcholům jeho tvorby drama The Pianist (Pianista, 2002), popisujícího skutečné osudy polského židovského hudebníka Wladyslawa Szpilmana za druhé světové války. Film byl oceněn mnoha cenami, získal Oscary v několika kategoriích, Zlatou palmu v Cannes, a mnohé další. K jeho posledním snímkům patří adaptace Dickensova románu Oliver Twist (2005) natáčené v České republice.
Roman Polanski je považován za autorského režiséra, který svými filmy jde proti obecnému chápání morálky. Jeho filmy jsou charakteristické ponurou a depresivní atmosférou, jež se stává společně s volbou kontroverzních témat společným znakem většiny jeho dosavadní tvorby. K jeho kontroverzní pověsti značně přispěla také záliba, místy až fascinace, v zobrazování sexu, sexuálních deviací a úchylek a realistické ztvárnění scén jejímž obsahem je násilí.

Autor: Hugin

Stříbrného medvěda na 60. ročníku filmového festivalu Berlinale získal v sobotu za nejlepší režii Roman Polanski za snímek The Ghost Writer, jenž podle předpovědí patřil mezi favority soutěže. Nejnovější snímek oscarového režiséra měl na Berlinale světovou premiéru, které se však jeho tvůrce nemohl zúčastnit kvůli domácímu vězení ve Švýcarsku, kde čeká na rozhodnutí o vydání do USA kvůli sexuálnímu deliktu ze 70. let. Z domácího vězení snímek i dokončoval. Získané ocenění je pro něj profesní satisfakce i gesto podpory.

Thriller The Ghost Writer z pera mistra historických románů Roberta Harrise přináší napínavý příběh spisovatele, který je najat na sepsání pamětí bývalého britského premiéra. Děj začíná nabírat nebezpečné obrátky krátce poté, co na opuštěnou zimní pláž známého amerického letoviska vyplaví moře mrtvolu jeho předchůdce na tomto literárním projektu. Netrvá dlouho a "duch" si uvědomí, že přijetím atraktivní práce učinil strašlivou chybu: ukazuje se, že expremiér je muž, v jehož minulosti se skrývají tajemství, která mají sílu zabíjet.

V České republice bude mít film The Ghost Writer premiéru 10.6.2010
Spi-film.cz

Roman Polanski vraj nikdy nenakrútil film, ktorý by ho celkom uspokojil, napriek tomu už za celovečerný debut Nôž vo vode (1962) získal oscarovú nomináciu. Na prestížnu sošku si však musel počkať ešte takmer štyridsať rokov. Po úspechu debutu nakrútil svoj prvý britský film Hnus (1965). S ním rovnako ako nasledujúcou snímkou Slepá ulička (1966) slávil úspechy na festivale v Berlíne. Vážne témy prvej trojice filmov doplnila odviazaná hororová paródia Ples upírov (1967). Dôraznejším vstupom do dejín hororového žánru bola jeho americká adaptácia románu Iru Levina Rosemary má dieťatko (1968). Do dejín americkej kinematografie sa zapísal reklama
aj poctou filmu noir Čínska štvrť (1974). Snímka v hlavnej úlohe s Jackom Nicholsonom je Polanského najznámejším dielom zo sedemdesiatych rokov a získala štyri zlaté Glóbusy a jedenásť nominácií na Oscara.
Medzi jeho diela patri aj adaptácia románu Thomasa Hardyho Tess (1979) s Nastassjou Kinski v hlavnej úlohe, dobrodružná komédia Piráti (1986), triler 48 hodín v Paríži (1988) či erotická dráma Horký mesiac (1992). Obrovský úspech priniesla režiérovi vojnová dráma Pianista (2002). Film získal šesť Oscarov, vrátane Oscara za réžiu - prvého pre Polanského. Režisérovým zatiaľ posledným filmom je Oliver Twist (2005). Okrem toho, že sa Roman Polanski podieľa aj na scenároch svojich filmov, v niekoľkých z nich si aj zahral. Ako herec sa objavil aj v dielach iných režisérov.