Lída Plachá

Lída Plachá pochází z Městce Králové u Nymburka, v době války úspěšně absolvovala přijímací zkoušky na dramatické oddělení Státní konzervatoře, ale protože se zároveň angažovala v odbojové činnosti, byla zatčena a až do konce války vězněna v koncentračním táboře v Ravensbrücku. Po válce prošla hereckou průpravou pod vedením Boženy Půlpánové a Evy Vrchlické, zároveň vystupovala na scénách Větrník, Činohra 5. května a Divadlo Pod plachtou. V roce 1948 nastoupila do Národního divadla, v jehož svazku pak setrvala plných čtyřicet let až do svého odchodu do důchodu (1988). Její prvotní divadelní role oscilovaly na rozhraní naivity a cílevědomosti mladých dívek, poměrně rychle se ale přehrála do rolí žen středního a staršího věku, kterým dala realistické pojetí. Její doménou byly lidové typy často s komediálním charakterem.

Debutovou roli úřednice si zahrála ve filmu DRAVCI (1948), který sice vznikl ještě před Únorem 1948, nicméně spadá již do éry budovatelských filmů. Až po bezmála třiceti letech znovu vstoupila na filmové plátno nevelkými úlohami v propagandistických filmech SOKOLOVO (1974), TOBĚ HRANA ZVONIT NEBUDE (1975) nebo VÍTĚZNÝ LID (1977). Naopak v televizním formátu se objevila v kvalitních inscenacích (JAK PŘIJÍT O ŽIVOT, 1974), hrála také v pohádkách a seriálech. Z její další práce pro film vyniká menší role matky vrahovy bytné ve zdařilé kriminálce SMRT STOPAŘEK (1979). Později pak hrála důchodkyni Pacinovou ve filmu VÝJIMEČNÁ SITUACE (1985), naposledy jsme ji mohli vidět jako starou ženu ve snímku MĚSTEM CHODÍ MIKULÁŠ (1993).

Lída Plachá celý svůj profesní život spojila s angažovaností v Komunistické straně a těžila z osobní známosti s Juliem Fučíkem, s nímž byla v době okupace zatčena. Se svou osobní vzpomínkou na Fučíka ostatně také vystoupila v jednom z prvních živých vysílání Československé televize v roce 1953. Fučíkův odkaz neochvějně hájila i po roce 1989, kdy spolu s dalšími umělci svého ražení byla zcela odstavena a opomíjena. Umělecká práce s politickým podtextem vynesla Lídě Plaché dvě vysoká státní vyznamenání, která obdržela při příležitosti 50. a 60. narozenin, v roce 1976 byla jmenována Zasloužilou umělkyní. Od roku 1982 byla členkou předsednictva ústředního výboru Svazu českých dramatických umělců.

Lída Plachá zemřela ještě před premiérou svého posledního filmu 13. října 1993 v Praze ve věku 72 let. Jejím manželem byl herec Zdeněk Šavrda (1907-1982).

Autor: argenson

Herečka Ludmila Plachá se narodila 24.11. 1921 v Městci Králové. Vždy toužila, stát se herečkou, což se jé později splnilo. Úspěšně složila herecké zkoušky na dramatické státní konzervatoři. V roce 1942 vstoupila do KSČ, dělala spojku v odbojové činnosti, seznámila se s novinářem Juliem Fučíkem. Plachá, Fučík i Klecan byli zatčeni gestapem, muži byl popraveni šibenicí, Ludmila strávila konec války v koncentračním táboře v Ravensbrücku. Fučík se o ní zmínil na třech stránkách své knihy Reportáž psaná na oprátce. Po válce se mohla plně věnovat divadlu, hrála v divadle Větrník, jezdila v zájezdovém Divadle pod Plachtou, v divadle 5. května. V roce 1948 se stala členkou Národního divadla, kde působila do roku 1988. Hrála ve filmu, v televizi i v rozhlase. V roce 1971 je oceněna Řádem práce, v roce 1976 se stala zasloužilou umělkyní. Jejím manželem byl taktéž herec Zdeněk Šavrda (*1907 – 1988). Ludmila Plachá zemřela 14.10. 1993 v Praze.

Účinkovala v mnoha divadelních rolích: Kremelský orloj, Hrátky s čertem, Maryša, Bílá nemoc, Lucerna, Idiot, Jegor Bulyčov a jiné.
Ve filmech: Dravci (1948), Sokolovo (1974), Tobě hrana zvonit nebude (1975), Smrt stopařek (1979), Poslední motýl (1990), Městem chodí Mikuláš (1992).
Seriály: Letící delfín, Mílaři (1977), Rodáci, Synové a dcery Jakuba skláře (1985), Sanitka (1984), Návštěvníci (1983), Dnes v jednom domě (1980).

Autor: jarda53