Otomar Korbelář

Tatínek Otomara Korbeláře byl stavební inženýr. Zemřel, když malému Otíkovi byly teprve čtyři roky. Maminka pak střídala zaměstnání, takže se se synkem často stěhovali. Usídlili se až ve Veltrusech, kde se také znovu provdala a narodil se jí druhý syn. V dětství Otomara Korbeláře nejvíce zajímala muzika. Sám se naučil hrát na violoncello. Avšak nevlastní otec nechtěl ani slyšet a poslal ho studovat Obchodní akademii do Prahy. Pochopitelně se Otomar brzy rozhodl odejít, za což byl vykázán z domu s tím, ať se živí sám. A to také udělal – hrál v orchestru jednoho pražského biografu. Bylo to za 1. světové války a do kina chodilo dost lidí, aby zde přišli na jiné myšlenky. Každý večer se Otomar Korbelář díval na stříbrné plátno, nikdy by ho však nenapadlo, že se tam jednou sám objeví.

Po nějaké době se rozhodl, že zkusí zkoušky na hudební konzervatoř. Byl okamžitě přijat a navíc hned do druhého ročníku. To už zvládal hrát i na hoboj a fagot. Přijetí mu přineslo nejen usmíření s otčímem, nýbrž i jistotu, že nebude muset narukovat. Ovšem během studia na dechové nástroje ho jeden pan profesor přesvědčil, aby šel zkusit i herectví. Zkusil a měl stejný úspěch – byl poslán do druhého ročníku. Studoval tedy dva obory zároveň. Během studií hrál epizodní role v Národním divadle. Po absolutoriu působil v divadle v Olomouci, v Plzni (kde také poznal svou první ženu Jarmilu Šamalíkovou), v Kladně a na vinohradské scéně Městských divadel pražských.

Nové talenty chodili do divadel okukovat i filmoví režiséři. S nástupem zvukového filmu bylo potřeba, aby teď herci měli i zvučný hlas, takže netrvalo dlouho a Otomar Korbelář se ocitl před filmovou kamerou. Prvním jeho filmem, dá se říci úspěšným, byla TŘETÍ ROTA (1931). Pak následovali především postavy milovníků - jeho partnerkami před kamerou byly snad všechny nejznámější herečky té doby - Lída Baarová (GRANDHOTEL NEVADA, 1934), Anny Ondráková (DŮVOD K ROZVODU, 1937), Jiřina Štěpničková, která s ním často hrála i na jevišti (film např. VČERA NEDĚLE BYLA, 1938), Adina Mandlová (NEVINNÁ, 1939), Nataša Gollová (RUKAVIČKA, 1941) nebo Vlasta Fabiánová (PRSTÝNEK, 1944).

Přišly i nějaké vážnější role např. TULÁK MACOUN (1939), kterého si nejvíce vážil a dostal za něj i nejedno ocenění. TO BYL ČESKÝ MUZIKANT (1940), kde hrál muzikanta Františka Kmocha, či ADVOKÁT CHUDÝCH (1941). V Divadle na Vinohradech se poznal s Evou Vrchlickou (vnučkou spisovatele Jaroslava Vrchlického), která se stala jeho druhou manželkou, porodila mu dceru a byla s ním až do jeho konce - 30.11. 1976.

Autor: Ingrid

Po studiích na konzervatoři působil několik let v mimopražských divadlech. Od roku 1929 člen VD.Ve filmu začal hrát již na počátku zvukové éry a stal se jedním z nejpopulárnějších českých filmových herců (zejména na přelomu 30. a 40.let).

S filmem se poprvé setkal jako violista biografového orchestru. Na konzervatoři studoval hudbu i herectví. Mužný zjev a zvučný hlas předurčily charakter jeho rolí. Zahrál si mnoho hrdinských typů a mužů s ušlechtilou povahou.

Po čtyřicítce přibývaly postavy s plastičtějším charakterem: TULÁK MACOUN (1939), PACIENTKA DR. HEGLA (1940), ADVOKÁT CHUDÝCH (1941) a ŠŤASTNOU CESTU (1943).

Veseloherní nadání prokázal v parodiích Martina Friče TĚŽKÝ ŽIVOT DOBRODRUHA (1941) a PYTLÁKOVA SCHOVANKA (1949). Jeho poslední filmovou rolí byl František Josef I. v SARAJEVSKÉM ATENTÁTU (1985).

Zdroj: Sber