Karel Hašler

"Hoši od gestapa, vy tu klidně spíte, vy se odtud domů nikdy nevrátíte. Nevrátíte vy se nikdy domů zpátky, budou pro vás plakat otcové i matky. Zůstanete tady jako bídné trety, budou pro vás plakat Gertudy i Grety…"

Karel Hašler se narodil 31. října 1879 v Praze-Zlíchově dělnické rodině. Oba jeho rodiče pracovali ve smíchovských sklárnách. Původně se, na popud otce, vyučil rukavičkářem, ale v tomto řemesle nespatřoval svou budoucnost a velmi brzy (nedlouho po získání výučního listu) utekl k divadlu. Nejdřív vystupoval v kočovných divadelních společnostech Choděry a Dobrovolného, 1901 v Brně a o rok později v Lublani. 1903 až 1915 byl členem Národního divadla, zároveň účinkoval v různých kabaretech a varieté (Lucerna, Rokoko). Po vzniku ČSR Lucernu několik let vedl a založil v Praze velkou revue po vzoru pařížských, která však měla jen dočasný úspěch.

Písničky začal skládat již před první velkou válkou pod vlivem svého švagra Rudolfa Frimla. Jeho písně se rychle staly velmi populární nejen pro výrazný patriotický obsah a lásku k Praze, ale také kvůli krásným melodiím a velmi často štiplavému obsahu na úkor politiků. V tomto duchu pokračoval i po vzniku nové republiky. Mnohdy mu prý stačil jeden den, aby o nějakém dalším skandálu složil a nazpíval novou píseň a brzy ji zpívala celá Praha. Jejich popularita stoupala zároveň s tím, jak se ze západu blížila hrozba nacistické okupace a války. Postupně se stával stejně významným a známým kabaretiérem, jako byl tehdy třeba Vlasta Burian nebo Ferenc Futurista. Jeho populárnost a velké úspěchy samozřejmě vedly k bohémskému stylu života, který se nelíbil jeho manželce Zdeně. Hádali se o výchovu synů (Karel a Gino, kteří oba později odjeli do USA). Od třicátých let žijí odděleně.

S filmem přišel do styku již během první války (ČESKÉ HRADY A ZÁMKY, krátké entré pro hru PÁN BEZ KVARTÝRU - 1915, AHASVER o poslušném manželovi exaltované malířky Kvapilové v podání R. Naskové - 1915). Největšího uměleckého filmového úspěchu dosáhl se dvěma rolemi v taktéž němém filmu: doktor Uher v BATALIONU a varhaník ve Fričově VARHANÍKU U SV. VÍTA. Obě role patří k největším kreacím českého němého filmu a kritika je tehdy srovnávala s umělci mezinárodního kalibru.

S nástupem zvukového filmu se vrhl na tvorbu filmové hudby a písniček. Hned první český zvukový film TONKA ŠIBENICE (1930) byl uveden dvěma jeho písničkami - Hradčany krásné a Když v Praze padá první sníh. Roku 1932 hrál v Innemannově filmu PÍSNIČKÁŘ, který sám napsal a je vlastně jeho biografií. Odsud pochází mimo jiné i šlágr známý i dnes - Ta naše písnička česká. V následujících letech vytvořil na dvacet filmových rolí, z nichž za zmínku stojí hlavně Josef Dobrovský z filmu ZA RANNÍCH ČERVÁNKŮ (1934). Objevil se třeba v MATCE KRÁČMERCE s Antonií Nedošínskou, AŤ ŽIJE NEBOŽTÍK (1935) s Hugo Haasem, HORDUBALOVÉ (1937), ŠVANDOVI DUDÁKOVI (1937), BABIČKA (1940), PANTÁTA BEZOUŠEK (1941), ROZTOMILÝ ČLOVĚK (1941) s Oldřichem Novým a Natašou Gollovou.

Za druhé světové války pořádal pro lidi písňové večery burcující v nich protiněmecké pocity a vlastenectví a odpor proti okupantům. Opět se vrátil k svému starému zvyku výsměchů a parodování politiky skrze písničky. Ale Gestapo to nenechalo jen tak být. Přijeli si pro něj na natáčení exteriérů pro film MĚSTEČKO NA DLANI (1942), tři dny ho vyslýchali a pak ho propustili s tím, aby přestal brojit. Ale nepřestal a dál zpíval písničky o tom, jak nacisti dopadnou na čumák. Za několik dní, 2. září 1941 si pro něj přišli podruhé a opět na natáčení exteriérů MĚSTEČKA NA DLANI. Tentokrát jej však již nepropustili. Po mnoha krutých výsleších byl v půlce října odvezen do koncentračního tábora Mauthausen, kde 22. prosince na následky zkopání na schodech zemřel. Podle jiné verze ho přivázali k umyvadlu na umývárce/mučírně a tak dlouho polévali studenou vodou až umřel.

Z jeho písniček se jich mnoho zachovalo i do dnešních dnů, za všechny například "Po starých zámeckých schodech", "Kampak na nás, bolševici", "Pětatřicátníci", "Dopis ze zákopů", "Čí je Praha? Naše!", "Ta naše písnička česká" a mnoho dalších. Uvádí se, že napsal až tři sta písniček.

Press Kit filmu Písničkář, který nezemřel

Učil se rukavičkářem, ale brzy se rozhodl pro divadlo. Hrál u venkovských společností, v Brně (1900-2) a v Ljublani (1902-3). V letech 1903-15 byl členem ND, odkud pro neshody odešel. Již za svého působení v ND se proslavil jako kabaretiér a písničkář a proto se později věnoval vedení kabaretů Rokoko, Varieté, Lucerna. Od r.1919 měl nakladatelství, kde vydával hlavně vlastní tvorbu. Hrál již v němých filmech, ale filmovém činnosti se věnoval intenzivněji až v 30.letech. Hrál, skládal hudbu, psal scénáře a také režíroval. Byl oblíbeným lidovým umělcem, který i za protektorátu dával najevo své vlastenecké postoje. V r.1941 byl na udání zatčen a umučen v koncentračním táboře.