Jean Cocteau

Jean Cocteau se narodil 5. července 1889 v Maisons-Lafitte ve Francii. Celá rodina tíhla k různým uměleckým činnostem, což malého Jeana značně ovlivňovalo. V roce 1898 spáchal jeho otec, advokát, z nejasných příčin, sebevraždu. Tato tragická událost zanechala na Jeanovi psychické následky a nevyrovnal se s ní do konce života. Z inteligentního chlapce se nezvladatelné a roztržité dítě. Vše mělo za následek i zhoršení školního prospěchu jež pokračovalo i při studiu na střední škole. Po několikátém, neúspěšném, pokusu o složení maturitní zkoušky, píše se rok 1907, se Jean Cocteau vydává na dráhu umělce. V roce 1908 jsou mu vydány první verše. V této době se Paříž stává středem nově vznikajících moderních a revolučních uměleckých směrů, sám se však nestává přívržencem žádného z nich. Pod vlivem ruského divadla, především pak choreografa Sergeje Ďagileva, se pouští i do psaní libret. První z nich napsal v roce 1911, jednalo se o balet a na scéně byl uveden v roce 1917. Mezitím však vypukla první světová válka a Cocteau v ní sloužil jako řidič sanitky. V této době se seznamuje i Pablem Picassem, s kterým později pravidelně spolupracoval, a na Cocteaua měl značný vliv. Po válce se s velkou vervou pouští do bouřlivého společenského života, návštěvy kabaretů, nevěstinců a opiových kuřáren jsou na denním pořádku. Ač měl poměr i s ženami, veřejně se přiznává ke své homosexualitě, což v té době vzbuzovalo značné pohoršení. V roce 1919 se seznamuje s šestnáctiletým talentovaným umělcem Raymondem Radiguetem, později proslavený románem Ďábel v těle. Čtyřletý vztah byl ukončen Radiguetovou smrtí, jež v roce 1923 umřel na tyfus. Od počátku dvacátých let se soustřeďuje na divadlo a uvádí několik, ve své době, svým pojetím, skandálních, her, např. Modrý vlak (1924) s podtitulem „balet na jakoukoliv hudbu“. Je činný i literárně, vychází mu román Thomas L’Imposteur (Tomáš lhář, 1923) a Le Grand Ecart (Velký skok, 1923). V roce 1925 zkouší Jean Cocteau i filmovou kameru a natáčí krátký film Jean Cocteau Fait du Cinema. V roce 1930 natáčí, podle vlastního scénáře, film Le Sang d’un poete (Básníkova smrt. 1930), v tomto roce uvádí i jednu ze svých nejlepších her, či spíše divadelní text, neboť se jednalo o hru pro jednoho herce, nazvanou Lidský hlas (1930). V roce 1937 se, při jedné ze zkoušek divadelního představení, seznámil s mladým začínajícím hercem Jeanem Maraisem.Netrvalo dlouho a stali se z nich milenci, a později i dlouholetí životní partneři. Z jejich vzájemné inspirace vzniklo několik pozoruhodných děl, především ve filmové tvorbě. Podle scénáře Jeana Cocteaua natočil v roce 1943 režisér Jean Delannoy film L’eternel retour (Věčný návrat) a výkon Jeana Maraise v hlavní roli je dodnes považován za jeho jeden z nejlepších. Dvojice Jean Cocteau, jako autor scénáře, režisér a herec, a Jean Marais, jako představitel titulní role, se objevuje i v pozdějších filmech, La Belle et la bete (Kráska a zvíře, 1946), L’Aigle deux tetes (Dvouhlavý orel, 1947), Les Parents terribles (Hrozní rodiče, 1948), Orphée (Orfeus, 1949) a Le Testament d’Orphée, ou ne me demandez pas pourguoi! (Orfeova závěť, aneb Neptej se mě proč!, 1960). Když 11. října 1963 Jean Cocteau zemřel, v Milly-la-Foret, na plicní edém, byl Jaen Marais požádán sdělit tuto zprávu veřejnosti, dojetím však ze sebe nevydal ani hlásku a před zástupem novinářů utekl.
Jean Costeau je především považován za vynikajícího básníka francouzské avantgardy počátku dvacátých let minulhostoletí, ale jeho všestranný talent mu umožnil zasáhnout téměř do všech oblastí umění. Jako divadelní dramatik se nevyhýbal téměř žádné z divadelních forem, stal se propagátorem syntézy různých umění, a mimo poezii napsal i několik románů. U filmu, kromě psaní scénářů a režie, se objevoval ve svých filmech, v menších rolích, i před kamerou. Měl vliv i na mladou francouzskou hudební scénu a pod vlivem Pabla Picassa se projevil i jeho výtvarný talent.

Autor: Hugin

Básník, malíř, dramatik a režisér Jean Cocteau se narodil 5. července roku 1889 v Maisons – Laffite (nyní předměstí Paříže) v rodině Georgese a Eugénie Cocteauových. Jeho otec byl advokátem, ale s velkými sklony k umělecké činnosti, zejména ke kreslení. Cocteaův děd naopak sbíral umělecké předměty. Není divu, že umělecká sféra ovlivňovala již od útlého dětství život malého Jeana, který již v dětském věku navštěvoval různá divadelní představení.

ZTRÁTA OTCE
Velká tragédie nastala v rodině Cocteauových 5. dubna roku 1898, kdy se otec Georges ve své pracovně zastřelil. Bolestná událost ztráty milovaného otce do života Jeana Cocteau velmi zasáhla. Nikdy o tomto smutném prožitku z dětství s nikým nemluvil, výjimku učinil až krátce před svou smrtí v televizním pořadu Portréty – vzpomínky.
Po otcově tragickém skonu vychovávala Jeana a jeho dva sourozence pouze matka. Byla to právě ona, která podpořila jeho umělecké sklony ve chvíli, kdy se ukázalo, že studium nebude Jeanovou prioritou. Jeho studijní výsledky byly slabé, taktéž několik pokusů složit maturitu dopadlo neúspěšně. Jeho matka však byla pevně rozhodnuta – její syn jevící všestranné nadání se stane umělcem. Již v deseti letech totiž psal Jean Cocteau své první literární pokusy.

PRVNÍ TVORBA
V roce 1908 zveřejnil Cocteau své první verše, k nimž se později odmítal hlásit. Byly ovlivněny ještě určitým nádechem konzervativnosti, nicméně jeho pozdější tvorba již vychází z avantgardních směrů, které se formují během první světové války a samozřejmě zejména po jejím skončení. Není bez zajímavosti, že během světového válečného konfliktu pracoval Cocteau jako řidič sanitky.
Avšak ještě před jejím vypuknutím napsal Cocteau první libreta. V roce 1911 to byl balet MODRÝ KŮŇ, později vznikl balet s názvem PARÁDA, jehož představení se konalo v pařížském divadle Chätelet 18. května roku 1917. Cocteau byl ovlivněn Ruským baletem pod vedením Sergeje Diaghileva.

SOUKROMÝ ŽIVOT
Jean Cocteau měl homosexuální orientaci, s níž se netajil. Dokonce se k ní velmi odvážným krokem veřejně přihlásil. V soukromém životě měl vztah se spisovatelem Raymondem Radiguetem, dalším tvůrcem pařížské moderny druhého desetiletí 20. století. Tento vztah však skončil tragicky. Radiguet zemřel v roce 1923 v pouhých dvaceti letech na tyfus. Netřeba zdůrazňovat, že pro Cocteaua to byla velká bolestná rána.
Své štěstí našel pak o mnoho let později po boku francouzského herce Jeana Maraise. Jean Cocteau napsal v roce 1925 KRÁLE OIDIPA, jehož první uvedení bylo obecenstvem nepřijato. V roce 1937 probíhaly nové zkoušky tohoto představení v pařížském Vackerově studiu. Dostavil se na ně také 24-letý Jean Marais, jenž osudově vstoupil Cocteauovi do života.

FILMOVÁ TVORBA
Výrazným prvkem v Cocteaově filmové tvorbě je film KREV BÁSNÍKOVA z roku 1930. Jedná se o snímek v délce 49ti minut, jež je jakousi alegorickým pojetím autora umělecké tvorby. Za významný film je také považován VĚČNÝ NÁVRAT z roku 1943, kde (stejně jako v jiných společných projektech) vytvořil hlavní roli Cocteaův životní partner Jean Marais. Režisérem VĚČNÉHO NÁVRATU byl Jean Delannoy, Cocteau je autorem jeho scénáře. V tomto filmu prý vytvořil Marais svou nevíce sugestivní roli. V roce 1946 vznikl film KRÁSKA A ZVÍŘE, rovněž velice úspěšný. Roku 1950 vznikl film ORFEUS a o deset let později film ORFEOVA ZÁVĚŤ. Básnické prvky, symbolika, obrazová výpověď – to je spojující článek Cocteauových filmů a celé jeho umělecké tvorby vůbec.

V roce 1953, 1954 a 1957 byl Jean Cocteau prezidentem poroty na Filmovém festivalu v Cannes. Z tohoto světa navždy odešel 11. října roku 1963, jen několik hodin později než slavná Edith Piaf. Zemřel v Milly-la-Foret (cca 50 km jižně od Paříže), kde žil od roku 1947. Příčinou smrti byl plicní otok. Jeho životní partner Jean Marais se se ztrátou svého přítele nikdy nesmířil. V roce 1975 vydal knihu PŘÍBĚHY MÉHO ŽIVOTA, jíž symbolicky zakončil právě smrtí Jeana Cocteaua.

Zpracováno s využitím těchto zdrojů:

Životopisný článek o Jeanu Cocteau z časopisu REFLEX 04/2008 - http://www.reflex.cz/Clanek30743.html
www.imdb.com - překlad původního anglického textu ke jménu JEAN COCTEAU

Autor: Petra.Barbie