Bohumil Bezouška

Bohumil Bezouška byl epizodkářem v řadě filmů, dlouholetým hercem Národního divadla, ale také estrádním umělcem nebo – což se poměrně málo ví – prvním dabérem Louise de Funese. Pocházel z Prahy, kde absolvoval gymnázium, pak začal studovat medicínu, ale uzavření vysokých škol jej stejně jako jiných pozdějších herců přivedlo na uměleckou dráhu. Vystudoval herectví na Státní konzervatoři v Praze (1944), do prvního profesionálního angažmá nastoupil až po osvobození, a sice v divadle D 46 E. F. Buriana (1945-1946). Následující tři sezóny strávil v bývalém divadle Unitarii, kde po válce působila avantgardní scéna DISK (1946-1948).

Tehdy také přišly první filmové role, v nevelkých epizodách se mihnul ve filmech NEZBEDNÝ BAKALÁŘ (1946) a PANCHO SE ŽENÍ (1946), menší postavu židovského mladíka pak ztvárnil v Radokově umělecky významném filmu DALEKÁ CESTA (1949). To byl již členem Divadla na Vinohradech (1948-1951), odkud krátce zamířil na Slovensko a v letech 1951-1953 působil ve Stredoslovenském divadle ve Zvoleně. Malou úlohou malíře von Aachena se pak divákům připomněl ve slavné komedii CÍSAŘŮV PEKAŘ – PEKAŘŮV CÍSAŘ (1951).

V říjnu 1953 byl Bohumil Bezouška angažován do činohry Národního divadla v Praze, kde setrval bezmála třicet let až do svého odchodu do penze (1981). Odehrál zde desítky rolí, každoročně nastudoval několik představení, výhradně ovšem jen v menších rolích. Pokud dostal větší příležitost v podobě středně velké role, většinou šlo o alternace s jinými herci. Pohyboval se v různých žánrech, střídal modernu i klasiku. Z osvědčených zahraničních děl připomeňme Tramvaj do stanice touha, Wildova Ideálního manžela nebo časté účinkování v hrách W. Shakespeara, hrál také v české klasice (J. K. Tyl, A. Jirásek) i moderně (J. Topol). Naposledy se ve větší roli objevil v Zadržitelném vzestupu Artura Uie (1978).

Z dalších filmových rolí připomeňme nadčasové tituly jako TŘI PŘÁNÍ (1958) nebo KAM ČERT NEMŮŽE (1959), i tady ale hrál jen epizodní role. Ani později nehrál ve filmu nijak často, stejně tak málo početná je jeho spolupráce s televizí, kde se objevil v několika inscenacích a seriálech. Poslední výraznější filmovou roli odehrál jako taxikář Evžen ve zcela zapomenutém zpolitizovaném dramatu ZA VOLANTEM NEPŘÍTEL (1974). Značnou popularitu mu ale přineslo komické účinkování v estrádách a zábavných pásmech, hojně spolupracoval také s rozhlasem, kde pracoval od roku 1977 i jako režisér. Bohumil Bezouška proslul mezi kolegy jako nevyčerpatelná studnice hereckých historek i úsměvných příběhů ze života, které formou fejetonů publikoval v knihách Tajnosti zákulisí (1971) a Adaptace není legrace (1977).

Byl také výborným imitátorem hereckých kolegů, dokázal napodobit i soudobé komunistické politiky – taková vystoupení mohl ovšem prezentovat jen v úzkém kruhu přátel. Hlasové dispozice uplatňoval též v dabingu a jeho hlas zazníval v menších rolích v řadě zahraničních filmů uváděných u nás v 60. a 70. letech. Svým hlasem doprovodil také několik dokumentárních filmů. Mimoto výborně ovládal němčinu a často byl zván do rakouského rozhlasu, kde na pokračování četl nejslavnější díla českých autorů (Hašek, Neruda, Čapek).

Bohumil Bezouška zemřel v Praze 18. října 1995 ve věku 73 let. Jeho synem je spisovatel, scénárista a dramaturg Martin Bezouška (*1955).

Autor: argenson

Začal studovat medicínu na UK. V r.44 ukončil obor herectví na
pražské konzervatoři. 1945-6 DEFB, 47-51 DV, 51/2 Zvolen. Od
1953 až do odchodu do důchodu (1981) ND. V divadle představitel
menších převážně komediálních rolí. Příležitostně se objevoval
v obdobném typu rolí i ve filmu a TV. V 50. a 60. letech
populární estrádní komik a konferenciér. Od r.77 vystupoval
v pražské Viole s autorským pořadem Legrocitál B.Bezoušky. Častá
spolupráce s rozhlasem - také jako autor a režisér zábavných
pořadů. Napsal knížky humoristických postřehů z divadelního
prostředí (Tajnosti zákulisí (1971), Adaptace není legrace
(1977) a knihu pamětí Jak jsem proskotačil život (1993). Otec
spisovatele a scenáristy Martina B. Březina

Autor/Zdroj: /Sber