Denys Arcand

Kanadský režisér, scenárista, herec, střihač a producent se narodil v Deschambaultu v Québecu. Vystudoval historii na univerzitě v Montrealu, ale brzy začal pracovat v Národním úřadu pro film (National Film Board) jako scenárista, střihač i režisér. Po několika krátkých filmech o historii frankofonní Kanady natáčí v letech 1969-70 celovečerní dokument „On est au coton“ (Jsme u bavlny) o dělnících textilního závodu, v němž zdůrazňuje sociální aspekty konfliktů mezi anglofonním a frankofonním obyvatelstvem. Pro svou ostrou kritičnost byl film uveden do kin teprve v roce 1976. V podobném polemickém stylu pokračuje jak následující dokument „Québec: Duplessis et après...“ (Québec: Duplessis a dále, 1972) o politických důsledcích vlády ex-premiéra Maurice Duplessise, tak Arcandův celovečerní hraný debut „La Maudite galette “ (Ztracené prachy, 1972), kde líčí vzestup příslušníků spodiny za cenu zločinu. Film se vyznačuje autorským nadhledem, záměrnou antidramatičností, příznačnou i pro další Arcandovy hrané filmy „Réjeanne Padovani“ (1973) a „Gina“ (1975), ve kterých tvůrce rozvíjí úvahu o současné Kanadě a jejích obyvatelích ze silně sociálně-kritického úhlu pohledu. Oba charakterizuje přesná analýza vztahů založených na síle moci a peněz a hluboká skepse. Arcand se označuje za ´zoufalého etnografa´, který konstatuje neuspokojivý stav věci a vidí jejich relativitu a dvojakost. Od sociální tématiky se neodklání ani v dalších dokumentech.

Skepse je příznačná rovněž pro film, jímž na sebe upozornil mezinárodní publikum – „Úpadek amerického impéria“ (Le Déclin de l'empire américain, 1986), kde zachycuje životní styl kanadských intelektuálů a jeho ovlivnění zhroucením veškerých tabu, zejména sexuálních, a klade si otázku, zda se tím stali lidé šťastnějšími. Toto téma dále rozvíjí rovněž ve filmu „Ježíš z Montrealu“ (Jésus de Montréal, 1989), vyznamenaném zvláštní cenou poroty v Cannes. Pozadí k příběhu herce, který se identifikuje s postavou Krista, jehož hraje v Pašijích, až po mučednickou smrt, tvoří rituály intelektuální smetánky Montrealu, amorálnost a prázdnota konzumního životního stylu. Pro televizi natočil tři povídky seriálu "Empire, Inc." (1985) a adaptaci „Le Crime d'Ovide Plouffe “ (Zločin Ovidia Plouffe, 1984), dále se podílel jednou povídkou rovněž na kolektivním filmu „Montréal očima…“ (Montréal vu par..., 1991). Na 51. MFF v Benátkách byl mimo soutěž s velkým ohlasem uveden v angličtině natočený film „Love & Human Remains“ (Láska a lidské pozůstatky, 1993), k němuž sloužila jako podklad hra Brada Frasera o dvou přátelích, cynickém herci Davidovi a romantické novinářce Candy, kteří bydlí spolu, ale každý hledá toho pravého, kdo by je miloval a chránil před samotou a úzkostí.

V roce 2000 byla uvedena satira na slávu „Stardom” /Svět hvězd/, vůbec první kanadský film, který byl promítán v rámci slavnostního zakončení na MFF v Cannes. Získal Writer´s Guild Award za nejlepší scénář a byl vybrán na řadu festivalů. Zatím největšího úspěchu dosáhl Arcand tragikomedií „Invaze barbarů“ (Les Invasions barbares, 2003), dojemným příběhem o přátelství a lásce až za hrob. Film byl uveden na mnoha festivalech, získal nominaci na Oscara v kategorii neanglicky mluvený film, dalších 37 cen včetně tří Césarů (film, režie, scénář), Davidova Donatella i Českého lva a 19 nominací. Zatím posledním Arcandovým filmem je „Doba temna“ (L'Âge des ténèbres, 2007 ). Snímek uzavírá režisérovu tématicky propojenou a dlouhodobě plánovanou trilogii, jejímiž předchozími částmi jsou snímky „Úpadek amerického impéria“ a „Invaze barbarů“. Přes podobnost tématu se Arcandův nejnovější film do určité míry od jeho předešlé tvorby liší. Zatímco svými dřívějšími filmy předkládal především portrét společnosti, nyní klade větší důraz na psychologickou studii jedince.

Zdroj: ABC světových režisérů, Febiofest a další

Autor: Veronika42