Zbigniew Rybczyński

Světoznámý animátor se celým svým dílem snaží ukazovat nové cesty a možnosti filmu. Ve své tvorbě experimentuje jak s formou, tak s technickými prostředky (např. využití technologie High Definition). Během své kariéry pracoval také v Rakousku, Německu a USA. Vrcholem pro něj byl rok 1983, kdy obdržel Oscara za film Tango.

Zbigniew Rybczyňski
V letech 1969-1973 studoval na katedře kamery Filmové a divadelní školy (PWSFT) v Lodži, kde později ve studiu Semafor vytvořil řadu autorských krátkých a středo-metrážních experimentálních filmů, z nichž film s názvem Tango (1981) mu přinesl v roce 1983 Oscara v kategorii animovaných filmů. Byl to poslední Rybczyňského film, který natočil v Polsku. Od přelomu 70. a 80. let působil ve Vídni a v roce 1983 založil produkční firmu v New Yorku. Od poloviny 90. let tvořil v Berlíně, působil též jako profesor na Kunsthochschule fúr Neue Medien v Kolíně nad Rýnem. V Kalifornii, kde v poslední době sídlí, vyvinula jeho firma grafický postprodukční software Zbig Vision a speciální Remote - control (robotické ovládání pohybu kamery).
Oscarový animovaný film Tango předznamenal Zbigovu multilayerovou estetiku hudebních klipů, které skládal vrstvením elektronických
obrazu. Americká hudební scéna ho zahrnula množstvím zakázek, které zvládal zavedením maximálního zefektivnění výroby vlastní metodou, kterou nazýval „Instant video". Kopíroval a stříhal vrstvy přímo do konečného ..masteru", aniž by uchovával průběžné záběry do rezervy. Sekvence suverénně premazával až do onoho okamžiku, v němž se při vrstvení kompozice podařil (při natáčení v blue-boxu) TEN ideální záběr. Obrazy komponoval vždy na předem danou hudbu, postprodukce tedy probíhala již během natáčení. Zbig je v jedné osobě scenáristou, kameramanem, režisérem, editorem a producentem. Proces kontroloval spolu se štábem a protagonisty na projekční ploše přímo „na pláce" v blueboxu. Vytvořil tak nesmírně kreativní a inspirativní prostředí, do kterého zval své spolupracovníky slovy: „Ve studiu se bude bydlet!" To vše se dělo již ve druhé polovině 80. let, čímž Zbig Rybczinski předběhl a inspiroval další řady tvůrců po celém světě. Prvním Rybczyňského americkým filmem, který vzbudil zájem kritiky, byly Schody (Steps, 1987) - půlhodinová reportáž z fiktivního výletu amerických turistů „dovnitř" veleslavného díla světové kinematografie, Eisensteinova Křižníka Potěmkina. Dalším Zbigovým počinem byl Čtvrtý rozměr (The Fourth Dimension, 1988), poetická, vizuální miniepopej o setkání muže a ženy a jejich následném milostném splynutí. V roce 1989 natáčí Zbig svůj další - tentokrát středometrážní - film s názvem Orchesr (The Orchestr). Je složen ze šesti surrealistických epizod podmalovaných Mozartovou, Chopinovou, Albinoniho, Rossiniho, Schubertovou a Ravelovou hudbou. Neméně pak veřejnost v roce 1992 zaujal i jeho portrét Franze Kafky s jednoduchým názvem Kafka. Petr Vrána
(pb)

Filmografie | Filmography
1972: Čtverec | Kwadrat
1973: Plamuz
1974: Polévka | Zupr
1975: Nová kniha | Nowa Ksiažka
1975: Lokomotiva | Lokomotywa
1975: Svátek | Šwieto
1976: Ó, nemohu se zastavit! | Oj! Nie
Mog§ Si§ Zatrzymac! 1977: Pátek - sobota | Piatek - Sobota 1979: Mé okno | Mein Fenster 1980: Tango 1980: Media
1980: Lyžařské scény s Franzem Klam-merem | Scény narciarskie z Franzem Klammerem
1981: Nádech, výdech | Wdech-wydech
1983: Angst
1987: Imagine
1987: Schody | Steps
1988: Sluha | The Servant
1988: Čtvrtá dienze | The Fourth Dimension
1988: Méliěs88
1990: Duel | Le due
1990: Orchestr | The Orchestra
1992: Kafka + desítky videoklipů

Na festivalu bude prezentována tvorba Zbig-niewa Rybczyňského v následujících třech blocích:
I. blok
Kwadrat (Čtverec), Take Five (Záběr č. 5), Plamuz, Nowa Ksiazka (Nová kniha), Zupa (Polévka), Media, Weg Zum Nachbarn (Cesta k sousedovi), Mein Fenster (Mé okno), Swieto (Svátek), Tango, The Day Before (Předevčírem), Tha Discreet Charm of The Diplomacy (Nenápadný půvab diplomacie), Imagine, Steps (Schody)
II. blok
Capriccio No 24, hudební videoklipy: Keep Your Eye On Me (Herb Alpert), The Originál Wrapper (Lou Reed), Hell in Paradise (Yoko Ono), Ultima Ballo (Angel and Maimone), Midnight Mover (Accept), Sign Of The Time (Grand Master Flash), All That I Wanted (Bel-fegore), Diana D (Check Mangione), Clo-se To The Edit (Art of Noise), All The Things She Said (Simple Minds), The Orchestra (Orchestr)
III. blok
The Fourth Dimension (Čtvrtý rozměr), Kafk;
katalog 1. Festivalu nad řekou

Polský Jorge Louis Borges elektronického obrazu. Ve videoartu se stal stejným pojmem, jako celá řada jeho rodáků v jiných oblastech umění. Ve své rodné zemi je však Zbig Rybczyński prakticky neznámý. Je autorem experimentálních animovaných filmů, při jejichž vzniku zastává jak funkci režiséra a scenáristy, tak i kameramana a často též scénografa. Narodil se v roce 1949 v Lodži, absolvoval sochařskou školu ve Varšavě. V roce 1969 začal studovat na katedře kamery lodžské Vysoké školy divadla, filmu a televize, účastnil se projektů avantgardní skupiny Warsztat Formy Filmowej (Dílna filmové formy) a dva roky strávil jako pedagog ve Vídni. V roce 1983 získal Oscara za film Tango (1980) z produkce studia Se-Ma-For; byl to první Oscar pro Poláka a polskou filmovou produkci vůbec. Po tomto ocenění se rozhodl zůstat v USA. V Polsku vytvořil své první autorské filmy : Čtverec (Kwadrat, 1973), Take five (1972) a Plamuz (1973). V těchto raných experimentech hrají velkou roli dynamické a měnící se abstraktní formy a synchronizace plastického obrazu s hudbou. Oblíbenou technikou Rybczyńského bylo video, a tak v roce 1987 otevřel vlastní studio (Zbig Vision Studio), v němž natáčel snímky v systému HD (High Definition). Zde právě začaly postupně vznikat jeho nejslavnější filmy. Získal nesmírnou popularitu díky tvorbě hudebních videoklipů (např. k Imagine Johna Lennona, písním Micka Jaggera, Lou Reeda, Pet Shop Boys ad.) a reklam. V roce 1992 byl donucen studio zavřít. V letech 1994–2001 působil v Berlíně, kde se věnoval zejména výrobě svých technologických vynálezů. Nyní žije a pracuje v Los Angeles.
PR - La Fabrika 2.6.2008