Pierre Kast

Francouzský režisér Pierre Kast se nejprve prosadil jako tvůrce krátkých a dokumentárních filmů, některé jeho hrané tituly z přelomu 50. a 60. dvacátého století měly ambice připojit se k francouzské nové vlně, pak se ale vydal na cestu nezávislého a těžko zařaditelného filmaře a většina jeho tvorby je dnes již málo známá. Pocházel z Paříže a na Sorbonně původně studoval literaturu, za druhé světové války se zúčastnil protifašistického odboje.

Po válce pracoval jako novinář a mimo jiné byl od roku 1946 zaměstnancem Francouzské filmotéky, koncem čtyřicátých let spolupracoval jako asistent režie na vzniku několika filmů významných režisérů jako byli Jean Grémillon (BÍLÉ KAMAŠE - Pattes blanches, 1949), René Clément (ZAKÁZANÉ HRY - Jeux interdits, 1952) nebo Jean Renoir (FRANCOUZSKÝ KANKÁN - French Cancan, 1954). Mezitím se pustil i do vlastní dokumentární tvorby a natočil například film o španělském malíři Goyovi (HRŮZY VÁLKY - Les desastres de la guerre, 1951) nebo slavném francouzském architektovi Le Corbusierovi (LE CORBUSIER, 1956). Kastovo přiblížení k pozdějším tvůrcům nové vlny dokumentuje jeho příslušnost k redakční radě časopisu Cahiers du Cinéma, k níž patřil v letech 1949-1951.

Prvním Kastovým hraným filmem byla fantastická komedie LÁSKA DO KAPSY (Un amour de poche, 1957) s Jeanem Maraisem v hlavní roli, menší role tu odehrálo několik významných francouzských režisérů (Christian-Jaque, J. P. Melville, A. Astruc). V několika dalších filmech obsadil do hlavní role portugalskou krásku Claru d'Ovar (DÍKY, NATERCIE - Natercia, 1959), která je dnes zapomenutá, zatímco jiná jím objevená debutantka, kanadská rodačka Alexandra Stewart, se později stala mezinárodně uznávanou herečkou (KRÁSNÝ VĚK - Le bel âge, 1960).

Kastovo dočasné směřování k nové vlně dokládají dva filmy s tématikou nestandardních milostných vztahů PÁŘENÍ MRTVÝCH (La morte saison des amours, 1960) a PORTUGALSKÉ PRÁZDNINY (Les vacances portugaises, 1963). S podobným námětem realizoval později v koprodukci s Brazílií v exotických exteriérech film SLUNCE VELIKONOČNÍHO OSTROVA (Les soleils de l'Ile des Pâques, 1971), mezitím se nevyhnul ani dobové poptávce po špionážním žánru (ZRNKO PÍSKU - Le grain de sable, 1964). Opět v brazilsko-francouzské koprodukci a se svými osvědčenými herci (J. C. Brialy, A. Stewart) natočil komedii ZVÍŘE NADANÉ ROZUMEM (Un animal doué de déraison, 1975). Posledním Kastovým filmem byl příběh z Pyrenejského poloostrova z období napoleonských válek PARTYZÁNKA (La guérilléra, 1982).

Pierre Kast zemřel následkem infarktu na palubě letadla na trase Řím - Paříž 20. října 1984 ve věku 64 let.

Autor: argenson

22. prosince 1920 se narodil francouzský režisér Pierre KAST. Aktivně pracoval v odboji, po válce pracoval jako novinář, pak byl zaměstnancem Francouzské filmotéky a od r. 1948 asistentem režie. Natočil řadu dokumentárních filmů, např. o Goyovi LES DESASTRES DE LA GUERRE (Hrůzy války, 1951), o autoru fantastických staveb Ledouxovi L’ARCHITECTE MAUDIT (Prokletý architekt, 1953) ad. V hraném filmu debutoval komedií AMOUR DE POCHE (Láska do kapsy, 1957), následovaly filmy LE BEL AGE (Krásný věk, 1959), PÁŘENÍ MRTVÝCH (La morte saison de amours, 1961), příběh šesti mileneckých párů PORTUGALSKÉ PRÁZDNINY (Vacanses Portugaises, 1962), ZRNKO PÍSKU (Le grain de sable, 1964), trikový film o nukleárním výbuchu LA BRÛLURE DE MILLE SOLEILS (Žár tisíce sluncí, 1966), příběh z okupace podle románu Rogera Vaillanda PODIVNÁ HRA (Drôle de jeu, 1967), dokumentární film o Brazílii CANDOMBLE ET MACUMBA (1969), příběh tří mladých párů LE SOLEIL D’LLE DE PAQUES (Slunce Velikonočního ostrova, 1971), v koprodukci s Brazílií komedie UN ANIMAL DOUÉ DE DERAISON (Zvíře nadané rozumem, 1975) ad.

(Zdroj: PROSNICOVÁ, Alexandra, NAVRÁTILOVÁ, Hana. Filmový kalendář 1990. Praha: Československý filmový ústav, 1989.)