Jean Chevrier se již koncem třicátých let zařadil mezi přední hvězdy francouzského filmu a v tomto postavení se udržel i v poválečném období, ale protože upřednostňoval spíše divadlo a jeho filmografie není ve srovnání s jinými tak početná, jeho sláva odezněla již v padesátých letech a dnes tím pádem patří mezi spíše zapomenuté osobnosti. Narodil se v Paříži jako Jean Édouard Louis Dufayard, v divadle zazářil poprvé v moderním dramatu 3200 metrů nad mořem na scéně Théâtre de l'Étoile v roce 1937. Ve stejné době debutoval i ve filmu a svou první roli gigola odehrál v nenáročné komedii SLEČNA MÁ MATKA (Mademoiselle ma mere, 1936).
Netrvalo dlouho a na Jeana Chevriera čekaly ve filmu velké a hlavní role, po jeho boku stály již velké hvězdy jako byly Josseline Gaël nebo Edwige Feuillere, své častější kreace důstojníků zahájil Chevrier s filmem TŘI ZE SAINT-CYR (Trois de Saint-Cyr, 1939). V době okupace se pak objevil v zajímavých kriminálkách POSLEDNÍ ZE ŠESTI (Le dernier des six, 1941) nebo VRAH SE BOJÍ NOCI (L'assassin a peur la nuit, 1942), ústřední pár vytvořil v koprodukčním snímku SEVILLANKA (La sévillane, 1943) se španělskou herečkou Antoninou Colomé.
Mezitím v průběhu války vstoupil Jean Chevrier na jeviště nejslavnější francouzské scény Comédie Française, kde dostal řadu umělecky významných příležitostí v domácí i světové klasice (Hamlet, Antonius a Kleopatra, Bídníci, Horatius). Spojení s Comédie Française mu mimo jiné umožnilo seznámení se slavnou herečkou Marií Bell (1900-1985), která se stala jeho manželkou. Mimoto vystupoval i na jiných scénách a v divadlech Théâtre de l'Atelier nebo Théâtre de Paris hrál v díle moderních francouzských autorů jako byli Jean Anouilh nebo Marcel Pagnol.
Z Chevrierovy poválečné filmografie si zmínku zasluhuje adaptace oblíbené literární předlohy MAJITEL HUTÍ (Le maitre de forges, 1948) nebo drama OČIMA VZPOMÍNEK (Aux yeux du souvenir, 1948), v němž byl ovšem hlavní hvězdou Jean Marais. Točil také v Itálii a velkou roli mu nabídlo například drama MESSALINA (1951) odehrávající se v antickém Římě. Poslední velkou roli ztvárnil Jean Chevrier ve filmu NEKONEČNÝ HORIZONT (Horizons sans fin, 1953), kterému se dostalo ocenění na festivalu v Cannes. V padesátých letech také stál třikrát před kamerou v historických filmech Sachi Guitryho, k tématu antických dějin se vrátil s italským filmem AMAZONKY Z ŘÍMA (Les vierges du Rome, 1961).
Spolupráce s filmem se koncem padesátých let pro Jeana Chevriera stala podružnou záležitostí, začal ale točit v televizi a nadále hrál i divadlo. Kromě domovské scény Comédie Française vystupoval například v Théâtre du Gymnase nebo Théâtre de la Madeleine. Na práci v divadle ostatně navazovala i jeho poslední filmová role v přepisu Racinovy slavné hry FEDRA (Phedre, 1968). Toto představení patřilo na jevišti k legendárním kreacím Marie Bell, která pochopitelně titulní roli hrála i ve filmu a s manželem Jeanem Chevrierem se poprvé setkala před kamerou. Později pak Chevrier hrál již jen v televizi, jeho poslední výstupy před kamerou byly spojeny s historickými seriály D'ARTAGNAN (1969) a PROKLETÍ KRÁLOVÉ (Les rois maudits, 1972).
Jean Chevrier zemřel v Paříži 13. prosince 1975 ve věku šedesáti let. Jeho manželka Marie Bell jej přežila o deset let a oba jsou pohřbeni v Monaku.
Autor: argenson .
