Franca Tamantini

Italská herečka, zpěvačka a tanečnice Franca Tamantini si své období slávy prožila počátkem padesátých let, kdy šla z filmu do filmu, jako u řady jejích vrstevnic se pak ale její kariéra dostala do útlumu a dnes je známá spíše jen podružnými rolemi až z mnohem pozdější doby. Narodila se v Římě a od svých osmi let se věnovala tanci, navštěvovala hodiny baletu v Teatro dell’Opera. Kromě toho disponovala zvučným sopránem, takže se zdokonalovala i ve zpěvu, hrála také zdatně na klavír. K všestrannému nadání připojila i fyzickou krásu a v roce 1948 byla korunována jako Miss Řím (dodejme, že její předchůdkyní na trůnu římské královny krásy byla v roce 1947 mnohem slavnější Gina Lollobrigida).

Před kamerou se Franca Tamantini mihla poprvé již v komedii BIRAGHIN (1946), ale až jako Miss Říma si jí všiml legendární režisér Luchino Visconti, který ji angažoval do své inscenace Shakespearovy hry Jak se vám líbí v římském divadle Teatro Eliseo. Další nabídky na sebe nenechaly dlouho čekat a kromě opětovného účinkování v divadle se Franca stala populární filmovou herečkou. V pohádkovém příběhu POPELKA (Cenerentola, 1949) byla nevlastní sestrou titulní hrdinky (Lori Landi).

Od počátku padesátých let točila několik filmů ročně, a i když jen zřídka dostávala velké role, ke zviditelnění jí pomohly například mimořádně úspěšné veselohry se slavným komikem Totò (FIGARO SEM, FIGARO TAM – Figaro qua, Figaro là, 1950; TOTÒ HLEDÁ ŽENU – Totò cerca moglie, 1951). Před kamerou měla možnost uplatnit i své pěvecké vlohy ve filmech s významnou hudební složkou, například v životopisném snímku ENRICO CARUSO (1952), jednu z hlavních rolí pak hrála po boku Sophie Loren ve zfilmované Donizettiho opeře FAVORITKA (La favorita, 1953). Menší role hrála i v ambiciózních titulech slavných režisérů (PROCES PROTI MĚSTU – Processo alla città, 1952; režie Luigi Zampa).

Pokračovala i v práci pro divadlo, zpívala, vystupovala v různých divadlech po celé Itálii, účinkovala také v zábavných programech kabaretního typu. Od počátku padesátých let točila často také pro televizi a rozhlas. Z ubývajících příležitostí před kamerou připomeňme hlavní ženskou roli Marisy v komedii KOMISAŘ (Il commissario, 1962) s Albertem Sordim v hlavní úloze. Po delší době se pak připomněla díky roli Carmen Necchi, v níž byla manželkou jednoho z hlavních hrdinů (Renzo Montagnani) v komedii MOJI PŘÁTELÉ (Amici miei, 1975). Stejnou postavu si pak zopakovala v navazujících titulech MOJI PŘÁTELÉ II (Amici miei – Atto II, 1982) a MOJI PŘÁTELÉ III (Amici miei – Atto III, 1985). Režisér prvních dvou dílů Mario Monicelli přizval Francu Tamantini ještě do mezinárodně obsazeného filmu VÝLET S ANITOU (Viaggio con Anita, 1978).

Od té doby se Franca Tamantini objevovala jen příležitostně v televizi, poslední filmovou roli odehrála v romantické komedii DRUHÁ MANŽELKA (La seconda moglie, 1998) a od té doby žije v soukromí.

Autor: argenson